Praha - Krátce poté, co tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan odevzdal v Independence v americkém státě Missouri ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové ratifikační listiny o vstupu ČR do NATO, prošla česká politická reprezentace zatěžkávací zkouškou. Oslavu začlenění do NATO vystřídala tvrdá realita válečného konfliktu v Kosovu. Češi museli vyjádřit své jasné stanovisko k leteckým útokům na Srbsko a Kosovo, k první vojenské akci aliance proti suverénnímu státu v její historii. Vláda Miloše Zemana schválila bombardování Jugoslávie jako poslední s podmínkou, že akce se bude soustředit na čistě vojenské cíle a nebudou bombardovány civilní oblasti. Miloš Zeman tvrdil, že podmínka nebyla splněna, a proto česká vláda přišla s česko-řeckou iniciativou.
Češi měli problém plně podpořit letecké útoky na Jugoslávii
Na začátku konfliktu většina českých politiků podpořila rozhodnutí šéfa NATO Javiera Solany, který 23. března nařídil letecké útoky na Jugoslávii a následující den ji NATO začalo bombardovat. Prezident Václav Havel vyzval jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče, aby splnil požadavky mezinárodního společenství v čele s NATO a ukončil násilí vůči kosovským Albáncům.
České jednotky se náletů na Kosovo přímo nezúčastnily, vláda ale na začátku dubna rozhodla o otevření vzdušného prostoru pro přelety spojeneckých vojenských letadel podle potřeb aliance. Obě komory parlamentu schválily v dubnu vyslání polní nemocnice a dopravního letounu a souhlasily s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes území ČR.
Havel o nevyhnutelnosti zásahu, 19. března:
„Uvědomme si, že kdyby ten konflikt pokračoval, kdyby do toho nevstoupilo mezinárodní společenství v té či oné podobě, tak dříve či později bude do něj vtažena Albánie, Makedonie, Bulharsko, posléze Řecko a může vzniknout celobalkánský konflikt, který zákonitě přeroste v konflikt celoevropský, ne-li světový.“
Václavu Havlovi je rovněž v souvislosti s leteckými útoky NATO na Jugoslávii připisován pojem „humanitární bombardování“. Havel to v nedávném exkluzivním rozhovoru pro ČR odmítl: „Tuhle pitomost bych nikdy neřekl, vzniklo to špatným překladem.“
Havel však již v roce 1993 u příležitosti otevření Muzea holocaustu ve Washingtonu vyjádřil svou podporu myšlence bombardovat pomocí letadel NATO vybrané pozice bosenských Srbů.
Problematické reakce českých politiků i veřejnosti
Česká politická scéna reagovala na kosovský konflikt nejednoznačně. Velvyslanec ČR při NATO Karel Kovanda uvedl: „Chybí explicitní podpora postupu aliance z řad českých představitelů - se světlou výjimkou pana prezidenta Havla a pana ministra Kavana.“ Bývalý český ministr zahraničí Josef Zieleniec označil dokonce český postoj během kosovské krize za „hanebný“.
Útoky podpořili představitelé čtyřkoalice KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU. Rezervovaněji se k němu stavěli někteří členové vedení ČSSD a ODS. Tehdejší premiér Miloš Zeman a předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus se vyslovili pro pokračování diplomatického řešení konfliktu. Útoky naopak odsoudili komunisté. Účinnost bombardování zpochybnil tovněž tehdejší zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii Jiří Dienstbier. Proti vojenskému zásahu se vyslovili i Miroslav Macek a Stanislav Gross i tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl.
Největší polemiku mezi českými politiky vyvolaly zprávy o případné pozemní ofenzivě NATO. Vláda by s pozemní operací podle vyjádření svého mluvčího z 19. května nesouhlasila.
Ani veřejné mínění nesvědčilo o tom, že obyvatelé ČR alianci v zásahu podporují. Podle průzkumu agentury Sofres-Factum, zveřejněném 4. května 1999, před zahájením leteckých akcí považovalo účast NATO v konfliktu mezi Srby a kosovskými Albánci za prospěšnou 49,5 procenta respondentů, po začátku bombardování jugoslávských cílů už jen 36,3 procenta.
Česko-řecká iniciativa nepřinesla úspěch
Česká diplomacie se pokusila aktivně přispět k urovnání konfliktu. V květnu předala vedení NATO text společné česko-řecké iniciativy navrhující kroky k politickému řešení kosovské krize. Iniciativa, jejíž body byly v mnohém obdobou již předložených návrhů mezinárodního společenství, nevyvolala v alianci větší ohlas.
Ještě před ukončením konfliktu v polovině června nabídla ČR průzkumnou rotu o síle 150 vojáků pro plánované mezinárodní síly v Kosovu (KFOR). Poslanecká sněmovna a Senát schválily následně možnost vyslat do Kosova až 800 lidí. Česká průzkumná rota o 126 vojácích začala 12. července monitorovat dění na čtyřicetikilometrovém úseku hranic poblíž severokosovského Podujeva v britském sektoru KFOR.
- Kosovsko-srbský hraniční přechod autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/91/9099.jpg
- Václav Havel autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/733/73244.jpg
- Jiří Dienstbier v OVM autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/651/65019.jpg
