Budapešť - Více než čtyři desetiletí protínala Evropu ostře střežená hranice, oddělující blok socialistických států od zbytku kontinentu. Ve zdánlivě neotřesitelné „železné oponě“ se však na jaře 1989 objevila vážná trhlina. O její vznik se zasloužilo Maďarsko, které 2. května 1989 začalo s demontáží technického signalizačního systému na hranici s Rakouskem. Uvolnění výjezdů v Maďarsku odstartovalo exodus tisíců východoněmeckých turistů přes Maďarsko do Spolkové republiky Německo. Rozhodnutí maďarských politiků se tak stalo jednou z předzvěstí brzkého pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Základy tehdejšího rozdělení Evropy byly položeny na sklonku druhé světové války.
„Železnou oponu“ roztrhlo Maďarsko
Vznikající bariéru mezi Východem a Západem přirovnal Winston Churchill v březnu 1946 k „železné oponě“, čímž dal novému fenoménu název. Vnější hranice východního bloku záhy získala podobu přísně střeženého pásma s ploty z ostnatých drátů, strážními věžemi a ozbrojenými hlídkami.
Že pád „železné opony“ v roce 1989 začal v Maďarsku, nebyla náhoda. Na konci osmdesátých let posílilo v zemi reformní křídlo uvnitř vládnoucí Maďarské socialistické dělnické strany (MSDS). Jeho představitelé si uvědomovali, že potenciál socialismu se již vyčerpal a země se propadá do obrovských dluhů.
Do čela vlády se postavil reformátor Miklós Németh
V květnu 1988 byl dlouholetý vůdce MSDS János Kádár odstraněn z pozice generálního tajemníka na titulární post předsedy strany a o půl roku později se do čela vlády postavil reformátor Miklós Németh. V červnu pak maďarští komunisté začali podle polského vzoru jednat s představiteli opozičních uskupení.
V květnu 1989 už ostnatý drát na maďarsko-rakouské hranici neplnil ani svou původní funkci. Tou dobou už několik měsíců v Maďarsku platila uvolněná pravidla pro cestování na Západ a tisíce lidí jich využívaly. Na první oslavy si musela střední Evropa ale ještě několik týdnů počkat, až v létě se maďarsko-rakouské hranice proměnily ve východoněmecký karneval a bourání zátarasů začalo mít oficiální podobu.
Počátkem května 1989 začala maďarská armáda odstraňovat technické zařízení, které bránilo nelegálním přechodům na hranicích s Rakouskem. Sedmadvacátého června se pak sešel maďarský ministr zahraničí Gyula Horn se svým rakouským protějškem Aloisem Mockem a společně se nechali vyfotografovat při symbolickém stříhání drátěného plotu.
Východní Německo volalo po zásahu Moskvy
Události na maďarských hranicích dělaly starosti zejména východnímu Německu, které se dovolávalo zásahu Moskvy a vyhrožovalo Budapešti odvetnými kroky. Honeckerův režim měl k obavám dobré důvody. Počátkem léta 1989 totiž přestaly maďarské orgány vracet do vlasti východní Němce zadržené při pokusech o útěk na Západ. V důsledku toho do Maďarska zamířily tisíce obyvatel NDR toužících po emigraci. Jejich sen se naplnil v noci z 10. na 11. září, kdy jim Némethova vláda umožnila legální odchod do Rakouska.
Trhlina v „železné oponě“, která začala vznikat v květnu 1989 na maďarsko-rakouské hranici, dorazila se zpožděním několika měsíců i do dalších komunistických zemí. Počátkem listopadu byly natrvalo otevřeny přechody v berlínské zdi a v polovině následujícího měsíce symbolicky padly drátěné zátarasy i na československých hranicích.
- Hranice se otevírají v roce 1989 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/839/83832.jpg
- Miklós Németh autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/834/83318.jpg
- Pád Berlínské zdi autor: AP Photo, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/499/49827.jpg
- Berlínská zeď v roce 1989 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/645/64480.jpg
