Hodonín u Kunštátu – Dřevěný barák v bývalém koncentračním táboře Žalov doplnili tesaři o repliky postelí. Původní stavba, v níž byli za druhé světové války vězněni Romové, je součástí budovaného památníku romského holocaustu. Žalovským táborem prošlo za války 1 300 Romů. Pobyt v táboře jich nepřežilo 207, ostatní byli postupně převezeni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Barák v koncentračním táboře Žalov doplnily repliky postelí
„Pocházím z rodiny Holomků, která vedle Danielů a Růžičků patřila k nejsilnějším romským familiím na Moravě v době, kdy existovaly transporty Romů do Osvětimi,“ vzpomínal romský aktivista Karel Holomek v žalovském táboře. „Moje širší rodina tudy prošla, to dokládají seznamy vězňů,“ dodal Holomek, jehož nejbližší šli do transportu přímo z domovské vsi Svatobořice u Kyjova.
Z bývalého rekreačního střediska Žalov, které na místě sběrného tábora za komunismu vzniklo, se pomalu stává památník romského holocaustu. V původním vězeňském baráku, který se podařilo zrekonstruovat, teď tesaři vyrábějí repliky inventáře. Půjde hlavně o pryčny a několik dalších prvků. Vzadu budeme dodělávat příčku, která oddělovala část pro dozorce, vpředu bude replika ocelového žlabu na mytí," popsal projektový manažer památníku Pavel Štěpán.
2 minuty
O transportech Romů hovoří Karel Holomek
Vedení památníku už má také jasno, jak bude místo v budoucnu vypadat. Před měsícem skončila studentská soutěž na ideový návrh nové podoby Žalova. „Bylo přihlášeno 30 projektů. Podmínky ukazovaly na historii tábora, hlavní myšlenka byla v tom, aby projekt odpovídal původnímu autentickému pojetí,“ upřesnil Holomek. Vítězný návrh teď musí zpracovat projektanti. Hotovo by mělo být do roku 2015, o rok později by se měl památník otevřít pro veřejnost.
Dvě stovky vyhaslých životů
Původně byl v Hodoníně u Kunštátu takzvaný kárný pracovní tábor pro osoby, které nemohly prokázat legální zdroj obživy. Mezi nimi Romové tvořili jen asi pětinu. Z kárného tábora posléze vznikl sběrný tábor. Až v srpnu 1942 byl na tomto místě otevřen takzvaný cikánský tábor.
Stovky Romů se tísnily ve třech barácích, kde vězni neměli k dispozici elektřinu ani tekoucí vodu. Šířil se mezi nimi tyfus a další nemoci, které přímo v táboře pozabíjely na dvě stovky lidí. Toho, kdo nemocím odolal, čekal odsun do vyhlazovacího tábora v Polsku.
První transport 46 mužů a 29 žen byl do koncentračního tábora v Osvětimi vypraven na konci roku 1942. Druhý transport 749 vězňů připadl na 21. srpna 1943. Právě tento masivní transport si Romové v táboře každoročně připomínají pietním setkáním. Jen zlomek ze zbývajících šedesáti vězňů se dočkal propuštění, ostatní byli v zimě 1944 také odvezeni do Osvětimi.
Z koncentračních táborů se v roce 1945 vrátilo jen asi 580 z celkem šesti tisíc internovaných českých a moravských Romů.
Tragická minulost místa pokračovala i po válce
Na sklonku války sloužil tábor jako lazaret pro rudoarmějce. Následně v něm byli internováni staří a nemocní Němci neschopní odsunu z Československa. V letech 1949–1950 byli do tábora převáženi nepřátelé komunistického režimu.
Areál pak změnil účel a paradoxně sloužil dlouhá desetiletí jako dětské rekreační středisko Žalov. V původně vězeňském baráku se čepovalo pivo, kolem si hrály děti. Ministerstvo školství areál odkoupilo teprve před čtyřmi lety a po složitém hledání financí začalo s rekonstrukcí. Rekreační chatky zmizely a jeden z válečných baráků byl obnoven ve své původní podobě. V budoucnu se v něm bude nacházet expozice seznamující návštěvníky s podmínkami života v táboře.
