Na pozici tiskové mluvčí Televizního studia Ostrava Jolanda Pilařová funguje necelých deset let. Předtím pracovala v oboru pedagogickém, kulturním, na různých pozicích v kabelové televizi a ve veřejné správě jako tisková mluvčí na Magistrátu města Ostravy a na Krajském úřadě MS kraje. Je přesvědčena, že určitá zkušenost životní i profesní je pro pozici tiskové mluvčí výhodou.
Každý den je jiný
Tiskový mluvčí, PR manažér, pro nezainteresované práce snů. Co je na tom pravdy?
Možná někomu připadá tato práce jen jako záležitost několika dobře znějících vět sdělených novinářům do mikrofonu nebo na kameru a myslí si, takový člověk má za úkol především mlčet či sdělovat co nejmíň. Obecně řečeno, tiskový mluvčí by měl být ten, kdo je ztotožněný s vizemi rozvoje a se strategií, kterou zastává jeho firma nebo úřad. Komunikuje jak záležitosti korporátní, tak věci (v našem případě) programové. Tematiku korporátní v celé České televizi má na starosti tisková mluvčí ČT v Praze. Já z pozice mluvčí regionálního televizního studia jsem prvotně v kontaktu s regionálními médii, mým úkolem je prezentovat programovou tvorbu TS Ostrava a pro korporátní komunikaci zpracovávat podklady za náš region.
Proč je dobré mít tiskového mluvčího?
Většinou firmy mívají stanovená určitá „pravidla hry“, kdo za ně komunikuje. Není možné, aby za firmu, úřad nebo instituci mluvili zejména s médii všichni zaměstnanci. Já ale nemám svůj pracovní úvazek stanovený pouze jako pracovní úvazek tiskové mluvčí, vykonávám ještě řadu dalších prací ve svém oddělení.
Jaký je přesný název tvého oddělení?
Oddělení, které vedu, se jmenuje Oddělení koordinace vysílání. Ještě donedávna to bylo Oddělení koordinace vysílání a komunikace. To slovíčko komunikace v názvu v současném novém organizačním schématu chybí, nicméně se v tomto ohledu nic nezměnilo.
O co vše se tvé oddělení stará?
Staráme se o programové schéma, plánování programu a zajišťování veškerých popisů a veškerých věcí, které má mít pořad, pakliže je vložen do Provysu (pozn. databáze pořadů). Prostě o všechno, co předchází nasazení pořadu do vysílání. Tzn. jestli má noticku, jestli má vloženy tiskové informace do speciálního programu, jestli je zařazen do tzv.řetízku, kde jsou načasovány termíny vysílání atd. Dalo by se říct, že jsme vlastně poslední kontrola doplnění všech náležitostí, kterými musí být vybaven každý pořad, aby mohl být odvysílán. A stává se, že najdeme chybičku, kterou všichni před námi přehlédli. Zdálo by se, že je to taková až nezajímavá práce. Opak je pravdou. Když vezmeme v úvahu, že programové schéma se poměrně často proměňuje, bývá to i docela dobrodružná záležitost.
Vedle toho máme taky na starosti skryté titulky, kterými musí být vybaveno určité procento pořadů, a od loňského roku zajišťujeme pro hranou tvorbu také tzv. audio description, což je služba určená nevidomým, kteří televizní pořady vnímají pouze sluchem.
Moje oddělení spolupracuje s vedoucím vývoje pořadů, s kreativními producenty, s dramaturgy a tvůrci pořadů, zajišťuje i webové stránky pořadů. Tam jsme dost výrazně rozšířili svoji působnost. U každého pořadu, filmu nebo většího dokumentu, dokumentárního či publicistického cyklu chceme mít co nejvíc informací na webu, včetně videí, fotografií, rozhovoru s tvůrci, možností diskuze apod. Zde spolupracujeme s oddělením Nových médií TSO. Dvě z mých kolegyň mají svou pracovní náplň rozdělenou částečně pro Nová média a částečně pro Oddělení koordinace vysílání.
Staráme se také o fotoarchiv a jeho digitalizaci, mediální partnerství, exkurze, komunikaci s filmovými a televizními festivaly, nesmím zapomenout na organizační zajištění velkých akcí, jako jsou třeba dny otevřených dveří nebo jako byl Festival v ulicích, prezentaci programu v rámci předpremiér, zajištění akcí pro novináře atd. Za měsíc nás např. čeká Mezinárodní konference investigativní žurnalistiky Circom Regional a ve stejném termínu Den s dokumenty ČT v rámci doprovodného programu Dnů NATO, což je potřeba organizačně připravit už dnes.
Kromě mediálního partnerství pro velké a tradiční festivaly v regionu spolupracujeme také s Nadací rozvoje občanské společnosti a organizačně zajišťujeme podíl našeho studia na sbírkové akci Pomozte dětem. V rámci tzv. interní komunikace dovnitř studia se významně podílíme na obsahu intranetu, v současné době se diskutují změny v tomto ohledu. Jsme na ně připraveni.
Takže vy jste ženy mnoha profesí?
Nikdo z nás vlastně nemá pracovní náplň, která by se týkala jenom jednoho oboru. Je to nepochybně velmi zajímavé, ale zároveň i náročné na organizaci pracovního času a sladění toho, co je prioritní a co se třeba může odehrávat v delším časovém horizontu. V mé pracovní náplni je jak práce tiskové mluvčí, tak zároveň organizace veškerých aktivit související s mediálním partnerstvím, s prezentačními akcemi, s organizačním zajištěním každoročních i nárazových akcí a vedení tohoto oddělení.
Mám za to, že oddělení koordinace vysílání odvádí v pěti lidech slušnou porci práce, která se mnohdy odehrává víceméně v zákulisí toho, čím se naše studio prezentuje navenek. Není sice v prvním plánu vidět na obrazovce, pro všechno to, co naopak na obrazovce je, je ale nezbytná.
Jak vypadá běžný pracovní den nebo týden. Přicházejí i překvapení?
Televize není prostor, kde se jede podle nějaké jednotné šablony a 8,5 hodiny někdo odvádí stále stejnou práci. Tady je každý den o něčem jiném. Mým úkolem je kromě jiného také odpovídat na dotazy a výhrady diváků. Ty mohou i zaskočit a jako takové přicházejí pochopitelně nejčastěji v době, kdy je nejvíc práce na něčem jiném.
Byla nějaká horká chvilka?
Uvědomuji si spíš jednu takovou úsměvnou záležitost z poslední doby, kdy jsme odvysílali pořad Ta naše povaha česká (díl nazvaný Konec tělocviku v Čechách), a ozvala se mi řada pobouřených diváků, kteří nesouhlasili s tím, že používáme hromadné označení „Češi“, když jsou tady přece i Moravané a Slezané. Ta debata, která následně mezi námi nastala, byla dlouhá a chvilkami velmi podrážděná z jejich strany. Nakonec jsme se ale snad ve shodě rozešli.
Co je na tvé práci nejtěžší?
Je to práce s lidmi a to je na tom to nejtěžší. Ne vždycky si lidé mohou z různých důvodů porozumět. Já ale ze své pozice musím usilovat o shodu, což není vždycky jednoduché.
Nosíš si práci domů?
Nosím si práci domů do té míry, že na ni pořád myslím, a jsem pochopitelně kdykoliv k dispozici. Člověk ale musí taky odpočívat a je potřeba nějakým způsobem ohlídat svoje soukromí bez toho, že by to bylo pořád o ČT…
Co ti v zaměstnání udělá největší radost?
Největší radost mi dělá to, že pracuji v týmu, který na sebe vzájemně slyší, kde si vzájemně vycházíme vstříc a kde se umíme vzájemně ocenit.
Ptala se: Taťána Reková