Praha - Nepodepsání zákona prezidentem je specifický způsob, který umožňuje přijetí normy, ačkoli s ní hlava státu nesouhlasí. Shodit by ji mohl pouze vetem. Dnes prezident nevetoval, ale ani nepodepsal zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi s tím, že se tak od něj distancuje. Václav Klaus zákon nepodepsal několikrát a jedná se o praxi, jež vždy budí pozornost. Zřejmě nejznámější příklad tohoto kroku představoval rok 2008, kdy prezident nepodepsal zákon, který upravoval podmínky pro uzavření sňatku či registrovaného partnerství. Zopakoval tak své odmítavé stanovisko k úředním svazkům osob stejného pohlaví, jejichž zavedení v roce 2006 neúspěšně vetoval.
Jak je to s prezidentským „nepodpisem“?
Prezdientovo nepodepsání zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi rozproudilo debatu o tom, jak moc je či není tento krok ústavní. Podle ústavy má prezident právo vrátit přijatý zákon, o něm pak znovu rozhoduje sněmovna a může prezidentovo veto přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. Ústava ale zároveň obsahuje článek, podle nějž „přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády“.
Prezident jako státní orgán
Pokud by se podpis hlavy státu vyžadoval, znamenalo by to podle děkana Právnické fakulty UK Aleše Gerlocha, že by měl právo zablokovat jakýkoliv zákon, s čímž ústava parlamentní demokracie nepočítá. Podpis prezidenta pod přijatým zákonem, stejně jako u předsedy sněmovny a předsedy vlády, je pouze stvrzením legislativy, kde prezident vystupuje jako státní orgán, nikoliv jako politik. „Je to postup, který je mimoústavní. V tomto smyslu není vhodný, protože ukazuje na to, že prezident republiky nectí plně ústavu,“ zdůraznil ale Gerloch.
Také expert na ústavní právo Jan Kysela již dříve připomněl, že prezident má povinnost na konci legislativního procesu přijatý zákon podepsat. Problém podle něj ale je, že Klaus i jeho předchůdce Václav Havel tuto „ověřovací funkci“ začali zaměňovat za vyjádření svého postoje k zákonům. „Podpis není výrazem souhlasu nebo nesouhlasu, ale je v podstatě notářským ověřením zákonodárného procesu,“ dodal.
Premiér Petr Nečas s prezidentem Václavem Klausem
Prezidentův podpis pod zákonem je umístěn na druhém místě po předsedovi Poslanecké sněmovny a před premiérem. Podpisy premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny jsou jejich povinností a podmínkou autorizace textu zákona a jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů. V opačném případě by bylo podepisujícím osobám dáno právo absolutního veta. Naproti tomu má prezident možnost zákon nepodepsat a užít svého veta. V případě opětného schválení musí být zákon vyhlášen, a to bez prezidentova podpisu s doprovodným usnesením Poslanecké sněmovny.
Zákony, které prezident nepodepsal, ani nevetoval:
Dnes prezident Václav Klaus nepodepsal zákon o majetkovém vyrovnání s tím, že se tak od něj distancuje. Zákon tak vejde v platnost. Oznámení Klause završilo legislativní proces a současně dlouholeté úsilí státu a církví dojít k řešení ohledně majetkového narovnání.
Václav Klaus nepodepsal, ale ani nevrátil sněmovně vládní důchodovou reformu v listopadu loňského roku, stejně jako malou důchodovou reformu ten samý rok v červenci. Loni v březnu prezident oznámil, že nepřipojí podpis pod novelu zákona o České národní bance, která upravuje její působnost jako součásti nově vzniklého evropského systému dohledu nad finančním trhem
Před čtyřmi lety pak prezident nepodepsal zákon, který upravoval podmínky pro uzavření sňatku či registrovaného partnerství. Zopakoval tak své odmítavé stanovisko k úředním svazkům osob stejného pohlaví, jejichž zavedení v roce 2006 neúspěšně vetoval.
Stejnou formu nesouhlasu s normou přijatou parlamentem použil Klaus například v dubnu 2005, kdy nepřipojil svůj podpis k zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů energie.
Zda je prezident povinen podepsat každý zákon, se podle Zdeňka Koudelky z katedry ústavního práva a politologie vedla debata již za první Československé republiky. V té době podpis prezidenta chápali jako ověření správnosti procesu přijetí v rámci vyhlášení zákona, nikoliv jako souhlas s textem zákona. Prezident v takovém případě mohl odmítnout podpis, jen pokud zjistí, že nebyl dodržen ústavní postup při schvalování zákona. Ačkoliv s tím část teoretiků nesouhlasí, vytvořila se dle Koudelky ústavní zvyklost, že prezident nesouhlasí s určitým zákonem, ale přímo jej nevetuje. Pak je zákon vyhlášen bez jeho podpisu. Prezident Václav Klaus tak učinil vůči několika zákonům.
Klausovo nepodepsání tak nepřináší žádné praktické problémy. Ústavní právník Wintr se ale domnívá, že prezident republiky by měl podepsat každý zákon, tedy i ten, který původně vetoval. „Praktické problémy to ale nepřináší, protože existuje úzus, že pokud prezident postupuje tímto způsobem, tak bude zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů a nikdo nepochybuje o jeho platnosti,“ zdůraznil.
