Zlín - Záhadný stroj, který není ani vrtulníkem, ani letadlem, a přesto umí létat. To je malý skladný vírník, který kombinuje vrtuli s ocasní plochou. Obliba tohoto leteckého stroje u nás od loňska prudce narostla. Pro přistání potřebuje vírník jen pět až deset metrů plochy. Létat přitom může i za slabého větru.
Trochu vrtulník, trochu letadlo: Obliba vírníků rychle roste
„Ve vzduchu se chová velice podobně jako vrtulník. Dokáže letět i velice pomalu - třeba třicetikilometrovou rychlostí, ale taky s ním můžete letět i sto osmdesát v hodině. Velkou výhodou oproti vrtulníku je, že se řídí jako letadlo. Brzy se s tím naučí létat prakticky každý,“ myslí si Miroslav Oros, zástupce firmy, která vírníky do České republiky dodává.
Výhodou vírníku je také jeho bezpečnost: pokud za letu vysadí motor, stroj začne fungovat jako padák. Vynálezci se při výrobě rotujících listů inspirovali semínkem z topolu. Aby mezi jednotlivými listy vzduch nabíhal a letadlo jen neklesalo, vírník se musí pohybovat směrem dopředu. O to se postará tlačný motor s vrtulí.
No comment: Let vírníkem (zdroj: ČT24)
„Zájem o vírníky začal růst minulý rok. Tedy začali jsme ho cíleně vzbuzovat, protože jsme dostali dobré stroje od německého výrobce. Během roku se nám podařilo získat kvalitní instruktory z jiných typů letadel a vrtulníků a teď máme šest instruktorů,“ popisuje nárůst zájmu o atypické vírníky spolumajitel letecké školy Lubor Mára.
Jedním z budoucích pilotů netradičního leteckého stroje je také Martin Kudela: „Myslím si, že mi to jde dobře, a vždycky se těším na další hodinu létání. Baví mě taková ta pohoda, když si sednu dovnitř. Mám velký rozhled. Je to pružné, dá se na tom rychle klesat i získat výšku. Je to akční létání,“ pochvaluje si zážitky Kudela.
„Vírník jako takový je strašně skladný. Když to přeženu, můžu ho dát kamkoli do rohu a sám si ho i vytáhnu. Pokud chci nějaký přejezd, naložím si ho na vozík a můžu přejet přes celou republiku,“ vysvětluje důvody, proč si k pilotování vybral právě vírník, Kudela. Mezi zájemci o vírníky se najdou i tací, kteří jej používají jako osobní dopravní prostředek. Místo kolon na dálnici raději vše pozorují z výšky.
„Režimem, do kterého by se pilot s vírníkem neměl nikdy dostat, je tzv. létání na záporných géčkách. Letadlo totiž může v určitých režimech letět i na zádech. Vírník na zádech létat nemůže, protože takový let by znemožnil autorotaci, díky které vírník létá,“ varuje před úskalím pilotování vírníků Oros. V podobné situaci by mohlo dojít k pádu rotorového letadla. V tuzemsku je ale nehodovost vírníků za posledních dvacet let nulová.
První vírník v naší historii koupila firma Baťa v roce 1934. „Používala ho k předváděcím účelům a taky pro rozvoz firemní pošty. Po druhé světové válce se začaly objevovat i vírníky české produkce. V padesátých až sedmdesátých letech minulého století se to s ním zkoušelo, ale protože u nás na to nebyl ten správný potenciál a hlavně už v té době fungovalo plánované hospodářství, tak vývoj vírníku skončil a dál nepokračoval,“ popisuje minulost tohoto stroje ředitel správy LAA ČR Jiří Koubík.
Proč zájem o vírníky za minulého režimu klesl i mezi veřejností? Lidé se báli podomácku vyrobených létajících strojů. „Za socialismu si lidé vírníky konstruovali sami, mělo to dřevěné rotory, bylo to podomácku vyrobené. Tahali to za gázy a automobily, motory nebyly tak lehké, výkonné a spolehlivé, jako jsou dnes. Navíc jeden z majitelů vírníku se pokusil přeletět hranice,“ vypráví o zázemí vírníků v minulém režimu Mára.
V roce 2000 tak v České republice létal jen jeden stroj. Nedávno se rozvoje vírníkového letectví u nás ujal zlínský zástupce německého výrobce, který jen za minulý rok prodal dvanáct strojů a letos už jsou objednané čtyři další. „Koho zajímá vírníkové létání? To je otázka, na kterou je těžké odpovědět, protože je to všehochuť. Jsou to jak piloti, kteří na něčem létají, tak úplní začátečníci, kteří vírník někde viděli a zaujal je,“ vyjmenovává široké spektrum pilotů vírníku Oros.
Podobně široký rozptyl navštěvuje i leteckou školu. „Máme tu i ženy, ale samozřejmě většina zájemců jsou muži. Máme tu i sedmdesátileté chlapy, kteří to zvládnou. Koupili si vlastní vírník a létají na něm,“ souhlasí s univerzálností vírníku Mára.
Spotřeba vírníku se pohybuje kolem čtrnácti litrů naturalu 90, když je stroj obsazen dvěma pasažéry. Palivová spotřeba je tak podobná té u silnějších aut. Cena vírníku je také srovnatelná s některými automobily z vyšší střední třídy.