Po 60 letech od uvedení Vávrova velkofilmu Jan Hus bylo zahájeno natáčení novodobé verze. Televizní film za více než 30 milionů korun a s téměř dvěma měsíci natáčecích dnů režíruje podle scénáře Evy Kantůrkové Jiří Svoboda, postavu Jana Husa ztvární Matěj Hádek. O novém filmu České televize hovořila v Interview ČT24 z 13. června s Jiřím Svobodou Zuzana Tvarůžková.
„Jan Hus byl evropský myslitel, ne regionální buřič,“ říká Jiří Svoboda
Zítra vás čeká první natáčecí den. Co se bude dít, kde začínáte?
Začínáme v Anežském klášteře, protože celý film točíme v reálných prostředích, nemáme tam žádný ateliér. Hledali jsme proto samozřejmě stavby, které mají gotický charakter a které jsou zařaditelné do té doby, což není úplně snadné.
Počet natáčecích dnů už máte dopředu připraven?
Bude to maraton 58 natáčecích dnů. Ten projekt je opravdu veliký.
Proč jste si vybral postavu mistra Jana Husa? Byl to váš nápad? Nebo jste byl o režii požádán?
Byl to záměr paní spisovatelky Evy Kantůrkové, která už před lety napsala knížku na téma Jan Hus. A napsala také scénář a oslovila mě, že by byla ráda, kdybych se toho projektu ujal. Pokládám to za čest, protože paní Kantůrková je bezesporu velká spisovatelka.
Vysvětlila vám, proč oslovila zrovna vás? Kvůli vaší filmové tvorbě z minulosti?
Myslím, že kvůli filmové tvorbě, protože jinak jsme se osobně neznali. Vím vlastně jen na dálku, kdo je ona, a ona patrně z mých filmů ví, kdo jsem já.
Co pro vás znamená Jan Hus?
S paní Kantůrkovou se nad scénářem scházíme už dva roky. Za tu dobu jsem se mnohé dozvěděl. Pak jsem přečetl nějaké knížky. V poslední době vyšla třeba knížka o Janu Husovi profesora Šmahela. Snažil jsem se totiž, aby pokud možno všechno, co se ve filmu objeví, bylo autentické, aby tam byl minimální prostor fabulace, která by byla v rozporu s historickými fakty.
To znamená, že se to bude skutečně blížit hrané dokumentární tvorbě nebo příběhu s realistickými základy?
Realistické základy to bezesporu má. Když jsme s tím projektem začínali, řekli jsme si s paní Kantůrkovou, že věci, které nejsou historicky doložené, které se nestaly a stát se nemohly, budou logické z hlediska vývoje jednotlivých postav. Tedy bude pravděpodobné, že to tak bylo. Je totiž přirozeně těžké po těch šesti stech letech doložit každou epizodu, protože nejsme historici. Nadto ten film má být do jisté míry napínavé drama, a ne každý detail je historicky doložitelný a ne všechny detaily jsou v tom filmu použitelné.
Co se týče třeba dialogů, jak moc vycházíte z některých reálných projevů, proslovů?
Do jisté míry, i když jsme se přirozeně snažili o to, aby dialogy byly spíše blízké stylizované současné řeči, aby se divák neztrácel v historickém kontextu, ale byl schopen to vnímat jako dramatický příběh, který se ho nějak dotýká.
Nebude to první filmové ztvárnění. Jak se vy díváte na ztvárnění díla v podání režiséra Otakara Vávry? Je vám v něčem blízké?
Pan režisér Vávra natáčel film v roce 1954, čili je nepochybné, že byl svým způsobem poplatný době a že u Jana Husa byly akcentovány rysy, které jsou spíše tehdejší aktualizací, než aby odpovídaly skutečnosti.
Jan Hus vlastně souvisel s navazujícím husitstvím jenom velmi volně. Byl to především evropský myslitel, což je právě ve Vávrově filmu potlačeno a stává se z něj takový jakoby regionální sociální buřič. To si, myslím, Jan Hus nebyl. Především byl také teolog, morální nápravce mravů té doby, a to zejména v církvi. Chtěl, aby šla církev příkladem věřícím, aby to nebylo tak, že kážou vodu, ale pijí víno.
Vávrově snímku a komunistickému režimu obecně se vyčítá, že Jana Husa využil k proticírkevní propagandě. Jak chcete pojmout střet křesťana a kněze, mistra Jana Husa, s katolickou církví vy?
Hus byl jako kněz samozřejmě součástí katolické církve, takže by nikdy neuvažoval tak daleko jako téměř o sto let později Martin Luther, který v mnohém z Husova učení vycházel. Hus by ale tak daleko, že by chtěl jinou církev a zbořit tu stávající církevní stavbu, nešel.
Právě v tomto pojetí bude váš film jiný?
Kdybych pro to hledal nějaký stručný název, vypůjčil bych si název novely Stefana Zweiga Svědomí proti násilí. Husovo drama je myšlenkové. A jeho odpůrci využívají prostředků, které se týkají spíše násilí. Čili není tam snaha Husa přesvědčit, od začátku je tam snaha Husa obžalovat a v rámci toho procesu usvědčit.
Váš film se soustředí více na Husův životní příběh, nebo se obrací k náboženskému dění, k tomu sporu a dění ve společnosti? I když dobovému kontextu se film samozřejmě vyhnout nemůže?
Je to především příběh člověka. A do toho příběhu je také integrována jeho rodina. Je tam vidět, že vzešel z Husince, z rodiny hospodáře, který hospodařil na svém statku. A že Hus nezapře svoje kořeny jednoduchého člověka, který se stal vzdělancem a který pak uvažoval jinak než ryze akademičtí vzdělanci, kteří uvažují pouze sofistikovaně a hájí pouze nějaká sofismata.
Je to téma, které přitahuje hodně kritiků? Přemýšlel jste nad tím, když jste s Evou Kantůrkovou uvažovali o pojetí, o vyznění jako takovém?
Určitě existuje mnoho pohledů na Jana Husa, včetně těch extrémních, s kterými jsem se také seznámil. Tedy že nežil vůbec ctnostně, ale že měl naopak velmi mnoho žena. U žádného autora přitom není nic podobného doloženo.
Eva Kantůrková ale využila motiv, který by byl možný. Je totiž známo, že královna Žofie byla velkým přímluvcem Husa. Takže vytvořila jakýsi příběh platonického vztahu mezi Žofií a Husem, který ale nemůže být samozřejmě ani z jedné, ani z druhé strany žádným způsobem naplněn. Nicméně mezi nimi existuje velmi hluboké lidské pouto. A druhý prvek, který má také vztahový ráz, je vztah s přítelem Štěpánem z Pálče. Tato postava je ve Vávrově pojetí velmi plochá. Je ale známo, že Páleč byl blízký Husův přítel, v hájení viklefismu dokonce daleko radikálnější než Hus. Byl obžalován a odjel se hájit do Říma. Na cestě ho pozdější papež Cossa uvrhl na rok do vězení a Páleč se z Itálie vrátil jako jiný člověk. Tento dramatický oblouk ve filmu, ale i v historii končí tím, že se Páleč stal jedním z hlavních žalobců u kostnického koncilu.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Celkem shodně se všemi kritiky popisujete ty kritické momenty Vávrova snímku. Jste sám osobně připraven na kritiku v tom smyslu, že nový film o Janu Husovi natočil bývalý předseda KSČM?
Nemyslím si, že to má jakýkoliv vliv na vyznění toho filmu.
Už proto, že jsme se bavili o tom, jak byl využit-zneužit za doby totality…
Myslím, že bezpochyby budou mezi historiky kritici. Vidím to už z posudků na scénář, které si vyžádalo vedení televize a které jsou velmi různorodé. Každý z historiků pojímá postavu Husa trochu jinak a hlavně klade zásadně jiné akcenty, třeba právě Hus kontra Páleč nebo Hus kontra koncil.
A to, v čem je zásadněji jiný náš příběh, je pojetí Zikmunda, který není v našem pojetí šelma ryšavá, ale politik evropského formátu. V době, o které film točíme, bylo v církvi velké schizma, dokonce trojpapežství, byli tři papežové - avignonský, římský a potom ten, který byl zvolen na koncilu v Pise. Katolická církev byla v té době v hluboké krizi a hrozilo to katastrofou, rozštěpem církve. Ne náhodou se mluví i o schizmatu uvnitř církve.
Zikmund se snažil to znovu vybudovat, protože věděl, že v tehdejších podmínkách není možné budovat jednotnou silnou Evropu bez parity duchovní a světské moci. A byl jedním ze svolavatelů kostnického koncilu, kde byl proces s Janem Husem do jisté míry okrajové téma, a tam se o tom jednalo.
Tohle bude ve vašem snímku více vystiženo?
To určitě bude zřetelné.
S Evou Kantůrkovou jste se scházeli dva roky. Jak dlouhou dobu vznikal scénář?
Eva Kantůrková to psala řadu let. Nejprve byla oslovena, aby zpracovala téma jako seriál, asi sedmidílný. U toho jsem ještě nebyl. Pak ale vedení České televize seznalo, že by ten projekt byl tak drahý, že by mu na to nestačily prostředky. Nicméně blíží se šestisté výročí kostnického koncilu a upálení Jana Husa, a to k tomu přispělo. Musíme to totiž dokončit tak, aby byl film příští rok vysílatelný.
Husovské slavnosti se netýkají jenom oslav v Čechách, kde jsou připravovány ekumenickým shromážděním. Pořádají se také ve Švýcarsku, v Německu, v Kostnici. Ve Wormsu je trojsoší velkých postav dějin, Luther, Hus a Viklef, které podle mě založily moderní dějiny Evropy.
Jak bylo složité, vybrat herce pro hlavní postavu? V čem u vás zvítězil Matěj Hádek?
U každého filmu dělám nejen na hlavní, ale i na řadu vedlejších postav herecké zkoušky. Herci pro to dnes už mají porozumění. Zřídka se objevuje to, co se objevovalo dříve, kdy herci říkali, přijď se na mě podívat do divadla, proč bys potřeboval herecké zkoušky. Ale ty herecké zkoušky jsou o vlastním textu.
Kolik bylo uchazečů na mistra Jana Husa?
Uchazečů bylo asi šest.
Čím vás přesvědčil zrovna on?
Vnímavost diváka před šedesáti lety vůči tomu patetickému přednesu ve Vávrově filmu, který je trošku recitativní, byla tolerantní. Já jsem ale ani nechtěl, aby takový byl, přestože ty texty často vybízejí k tomu, aby ta postava byla patetická. Chtěl jsem především, aby to byl člověk, který by byl důvěryhodný jako současník. A Matěj Hádek prokázal ty krajní polohy, které jsem zkoušel – jak tu před kostnickým koncilem, tak tu, kdy s jistou rezervou hájí na univerzitě Viklefovo učení nebo krále Václava, který byl Zikmundem na zlomu století unesen do Vídně.
Matěj Hádek kývl bez rozmyšlení?
Myslím si, že ano.
Ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa říká, že Jan Hus je asi jeden z největších filmů, do kterých se kdy ČT pustila. Už jste naznačoval, že se má odehrávat v reálných kulisách. Kam se všude dostaneme?
Uvažovali jsme samozřejmě o Kostnici, ale tam, kde probíhal kostnický koncil, je dnes luxusní hotel. A ulice v Kostnici jsou nepoužitelné. Čili dobové reálie, aby to mělo evokativní funkci, musíme hledat někde jinde.
A prozradíte nám například scénu upálení z Kostnice. Otakar Vávra využil šumavské louky?
Upálení máme naplánováno na velké louce s pozadím kostela v Kutné Hoře, kde je vidět nad horizontem špička kostela. Je to bezesporu okraj velkého města. Jinak točíme trošku jako cestovní kancelář od Zvíkova, Chebu, Křivoklátu, v Kutné Hoře, v celé řadě měst. Tím, ale i úpravami, které musí architekt složitě budovat, se samozřejmě natáčení poněkud prodražuje.
Jaký je plánovaný rozpočet?
Já nevím, jestli to smím říkat… Je to přes 30 milionů korun. Zdánlivě je to obrovská částka, ale kolem těch 30 milionů korun vznikají všechny české filmy. Natáčení tak musí být navíc velmi úsporné. Z hlediska komparzu jsem museli velmi vážit, kolik lidí kde bude. Bezesporu tam nenajdete takové scény, jako u režiséra Vávry, který měl několik tisíc komparzistů. Jednak je není možné zaplatit, ale hlavně obléct. Kostýmy z té doby neexistují a vesměs se musely šít.
Váš film vzniká v době, kdy se o církvích, zejména té katolické, mluví mnohem častěji, než tomu bylo například před deseti dvaceti lety. Vnímáte tyto debaty? Jaký je váš vztah k církvím? K náboženství? Pro Lidové noviny jste kdysi řekl, že v nic moc nevěříte. Zajímalo by mne, jestli se za těch devět let u vás něco změnilo?
Ne, k ničemu jsem nedospěl. Já se Jana Husa jakožto hluboce věřícího člověka, který se odvolává ke Kristu jako k nejvyššímu soudci, snažím spíše pochopit. Myslím, že víra není věcí vůle, že by se člověk přesvědčoval o tom, že něčemu věří. Vždycky poněkud sobecky říkám, že věřím především sám sobě. Člověku to umožňuje být smířen s dobrým, i tím špatným, co ho v životě potká.
V českém prostředí se církev v poslední době stala tématem díky církevním restitucím. Je taková debata na místě? Měl jste čas ji sledovat? Máte na to nějaký názor?
Jeden úhel pohledu na tu věc, jestli to bylo korektně schváleno. Byly tam předtím odchody některých poslanců ODS do lukrativních funkcí, jeden z poslanců, který hlasoval pro, byl trestně stíhaný. Druhá otázka je rozsah restitucí. Vzpomínám si, a to samozřejmě poněkud limituje i můj názor na tu otázku, že když jsem byl členem Federálního shromáždění, přišli tehdejší reprezentanti církve s takzvaným výčtovým zákonem, kde byl určitý počet objektů. Takže vidíte, že ty návrhy, s kterými přišli, jsou nekonečné.
(redakčně kráceno)