Před 35 lety se do vesmíru s velkou slávou vydal sovětský raketoplán Buran. Měl být odpovědí na americký program Space Shuttle, jeho první let se ale současně stal i jeho posledním.
Nad promrzlou kazašskou stepí teprve vycházelo slunce, když kosmodrom Bajkonur ozářily mohutné plameny z rakety Eněrgija. Na jejích zádech se 15. listopadu 1988 na první a poslední cestu do vesmíru vydal raketoplán Buran.
Původně se počítalo s tím, že v kosmu vykoná třídenní misi, nakonec byl ale kosmoplán ve vzduchu jen tři hodiny. Po dvou obletech Země stroj bez posádky i podpory života, který řídila automatika, pomalu dosedl na bajkonurskou přistávací dráhu. Asi nikdo v tu chvíli netušil, že sovětská odpověď na americký program Space Shuttle právě dosáhla svého jediného úspěchu.
Buran, který dostal jméno podle sněhové bouře, se pak ještě v plné kráse předvedl v polovině roku 1989 na pařížském aerosalónu, kde vzbudil zaslouženou pozornost. Během cesty z Paříže do Moskvy dokonce na hřbetě obřího dopravního Antonovu An-225 Mrija zavítal i na pražské ruzyňské letiště.
Bez peněz i motivace
Zhroucení sovětského impéria a následné ekonomické problémy ale ambiciózní plány na postavení celé flotily raketoplánů začátkem 90. let definitivně poslaly k ledu. Druhý stroj, který se měl do vesmíru i s posádkou vypravit v roce 1992, už inženýři a technici nestihli dokončit, přestože byl téměř hotový. Sovětský svaz se totiž rozpadl už na konci roku 1991 a Rusku na pokračování programu chyběly zdroje i motivace.
Během vývoje a zkoušek ale vznikla více než desítka exemplářů sovětského raketoplánu. Některé sloužily pro zkoušky pevnosti nebo tepelné odolnosti, jeden ověřoval letové vlastnosti.
V takovém stavu, aby si je mohli fanoušci prohlédnout, se jich ale do současnosti zachovalo jen několik. Jeden je třeba ve sbírkách technického muzea v německém Speyeru – jedná se o stroj s proudovými motory na zádi, který při zkouškách podnikl 34 letů. Původně byl vystaven při olympiádě v Sydney, poté nějakou dobu chátral v Bahrajnu.
Na různých místech někdejšího Sovětského svazu je ještě možné nalézt další raketoplány v různé fázi chátrání.
Tragický konec
Buran, který původně nesl na trupu jméno Bajkal, potkal smutný osud. Dlouhá léta byl spolu s raketou Eněrgija uskladněn v jednom z hangárů na kosmodromu v Bajkonuru. Kvůli nedostatku peněz a s tím související špatné údržbě se ale v květnu 2002 zřítila střecha haly a oba exponáty pod sebou pohřbila. Tehdy také zahynulo několik dělníků.
Což takhle dát si raketoplán
Plány na vývoj vlastního opakovaně použitelného vesmírného letounu se v Sovětském svazu začaly rodit v polovině 70. let – asi pět let poté, co s obdobným plánem přišel americký Národní úřad pro letectví a vesmír. Americký Space Shuttle se do vesmíru poprvé vypravil v dubnu 1981 a i přes řadu problémů, nízkou efektivitu a ztrátu dvou strojů i s posádkami se stal na více než dvacet let páteří vesmírného programu USA.
Velkolepé plány měli s raketoplány i Sověti, ti ale nakonec museli investici ve výši téměř třicet miliard dolarů odepsat a dodnes se tak spoléhají na klasické rakety a kosmické lodě na jedno použití. Zatímco USA se už od raketoplánů posunuly k Muskovým znovupoužitelným raketám, Rusko stále využívá tu stejnou technologii, co v sedmádesátých letech – jen modernizovanou.
Kromě samotného vesmírného letounu společně s Buranemu skončila i největší a nejsilnější nosná raketa všech dob – Eněrgija. Tu Sověti vyzkoušeli dvakrát, poprvé už rok a půl před startem Buranu, když do vesmíru vynesla maketu osmdesátitunové vojenské družice Poljus, konstruované pro hvězdné války. Během uplynulých dekád se občas objevily spekulace o možném obnovení výroby Eněrgije, nikdy se ale nepotvrdily.
Pozůstatky sovětského programu raketoplánů lze nicméně stále pozorovat – odvozené motory dodnes úspěšně slouží. Dlouho létala i jedinečná Mrija, než ji v únoru 2022 na začátku invaze na Ukrajinu na kyjevském letišti Hostomel zničilo ruské ostřelování.
