Pevná půda se stala po zemětřesení v Turecku tekutinou, domy se v ní topily

UDÁLOSTI: Projevy ztekucení písku při zemětřeseních (zdroj: ČT24)

Zemětřesení, které začátkem února zasáhlo s magnitudou 7,8 část Turecka a Sýrie, bylo nejsilnější za stovky let. Extrémně ničivé bylo zčásti i kvůli nestabilnímu podloží. To se podle geologů může při silném zemětřesení chovat jako kapalina, kdy budovy ztrácí oporu a propadají se. Přesně to se na turecko-syrském pomezí odehrálo jak 6. února, tak i 20. února při nových, slabších otřesech.

Zvlněné silnice, nahnuté a zřícené budovy nebo voda v ulicích. To jsou typické projevy takzvaného ztekucení písků pří zemětřeseních. Klíčovou roli přitom hraje voda, bez níž by písek jen sesedal. Pokud se ale kapalina v místě nachází, tak se samotná zemina začne chovat jako tekutina, uvádí geolog David Mašín z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. 

Voda totiž způsobí, že zmizí přirozené tření mezi zrnky písku. A protože už o sebe pak nedrhnou, mohou se rychleji a plynuleji pohybovat. A chovají se jako sama kapalina.

Budovy, jež stojí na zemi, která se stane z pevné tekutou, se pak do ní boří – jako kůň do bažiny. „Jakékoliv naklonění pak vedlo k tomu, že došlo ke kolapsu konstrukce,“ vysvětluje Mašín.

Zkapalnění země po zemětřesení v Turecku 20. února
Zdroj: USGS

Zaplavení spodní vodou

Podle Geologické služby Spojených států se riziko ztekucení týká hlavně míst, kde je hladina spodních vod vysoko. Voda se pak po otřesech snadno a rychle dostane do pískových vrstev. Ohrožené jsou ale také lokality podél řek, pobřeží nebo okolí vodních nádrží.

Ztekucení písčitých hornin mohla být i jedna z příčin zatopení pobřežního města Iskenderun, které se během zemětřesení zaplnilo spodní vodou.


Velký vliv má samozřejmě také materiál podloží, nejrizikovější jsou právě písky. „Naopak, když už jsou jednotlivá zrna příliš malá, třeba u jílů, tak už ke ztekucení nedochází vůbec,“ doplňuje Mašín.

Typická oblast, kde k tomuto jevu dochází, je podle něj Japonsko, kde je míst s písčitými horninami hodně a současně jsou tam častá zemětřesení. 

Architekti a inženýři o tomto problému dobře vědí už desítky let. A dokáží ho účinně řešit, jen to není zadarmo. Když se písek stlouká těžkými závažími nebo velkou silou, stane se kompaktnějším a voda mezi zrníčka nedokáže proniknout. A písek se tak nemůže zkapalnit.

Navíc v Japonsku kladou důraz na kvalitní konstrukce budov. Musí vydržet nejen samotné otřesy, ale také naklonění, když už se přes ostatní opatření dům do podloží zaboří.