Mezinárodní vědecký tým pomocí technologie laserového radaru našel v Bolívii ztracená města civilizací, které tam existovaly ještě před příchodem evropských kolonizátorů. Archeologové výsledky popsali v odborném časopise Nature.
Archeologové našli pomocí laserového radaru obrovské předkolumbovské stavby
Evropští archeologové už téměř čtvrtstoletí provádějí vykopávky v Bolívii, kde objevili dvě mohyly nedaleko vesnice Casarabe. Tento výzkum je ale nesmírně náročný, lokalita totiž leží na savaně, která je několik měsíců v roce v období dešťů zaplavena. Nepřeje tedy ani trvalému osídlení, ani snahám archeologů o dlouhodobý výzkum. Stále se zde ale dá nalézt spousta stop z doby před španělskou kolonizací na počátku 16. století. Kromě mohyl se jedná hlavně o hráze a kanály, které často vedou celé kilometry napříč savanou.
Studio 6: Nově objevené pyramidy v Amazonii (zdroj: ČT24)
„Svědčí to o poměrně hustém osídlení v předšpanělské době. Naším cílem bylo provést základní výzkum a najít stopy po osídlení v této oblasti,“ vysvětluje profesor Heiko Prümers, který se této oblasti věnuje od počátku výzkumu.
Už v dřívějších studiích vědci zjistili, že kultura Casarabe pojmenovaná podle nedaleké vesnice spadá do období mezi lety 500 a 1400 našeho letopočtu a podle současných poznatků se rozkládala na území o rozloze přibližně 16 tisíc kilometrů čtverečních – tedy skoro stejně, jako je velikost celé Moravy. Navíc se ukázalo, že mohyly jsou ve skutečnosti erodované pyramidové pahorky a plošinové stavby.
První průzkumy, které probíhaly klasickou archeologickou metodologií, odhalily terasovitou jádrovou oblast, příkopovou zeď ohraničující celou lokalitu a pak kanály. Pozoruhodné je, že některá z těchto předhispánských sídlišť měla obrovské rozměry. „Hustá vegetace, pod kterou se tato sídliště nacházela, nám ale znemožnila vidět strukturální detaily těchto monumentálních mohyl a jejich okolí,“ vysvětluje antropoložka Carla Jaimes Betancourtová z univerzity v Bonnu.
Stejná oblast vyfocená a nasnímaná lidarem
Technologie LIDAR poprvé použita v Amazonii
Aby vědci zjistili více, použili před několika lety poprvé v oblasti Amazonie leteckou laserovou technologii LIDAR (Light Detection and Ranging). Jedná se o průzkum terénu pomocí laserového skeneru připevněného k vrtulníku, malému letadlu nebo dronu, který vysílá přibližně 1,5 milionu laserových pulzů za sekundu. Poté se z výsledků digitálně odstraní vegetace a vytvoří se digitální model zemského povrchu – už bez vegetace. Tento model se dá díky vlastnostem lidarové technologie zobrazit i jako 3D obrázek.
„Hned první výsledky byly vynikající a ukázaly nám, jak účinná je tato technologie i v hustém deštném pralese. Od té chvíle jsme strašně chtěli zmapovat pomocí technologie LIDAR i rozsáhlá sídliště kultury Casarabe,“ říká Heiko Prümers, který celý tento výzkum vedl a koordinoval.
LIDAR zavěšený na vrtulníku
Jeho tým během roku 2019 zmapoval lidarem celkem 200 kilometrů čtverečních území, které patřilo kultuře Casarabe. Po vyhodnocení výsledků byli všichni nadšení – laser totiž dokázal odhalit dvě pozoruhodně rozsáhlé lokality o rozloze 147 hektarů a 315 hektarů v hustém čtyřúrovňovém sídelním systému. „Je to doposud největší nalezená lokalita – je vlastně stejně velká jako Bonn v 17. století,“ popisuje Carla Jaimes Betancourtová.
Vědci zatím neumí odhadnout, kolik lidí na tomto místě žilo. „Samotné uspořádání osady nám ale napovídá, že vznikalo plánovaně a na jeho stavbě se podílela spousta rukou,“ vysvětluje Heiko Prümers. Počet obyvatel zde musel navíc růst – to jasně dokazují stopy po rozšířování valů a příkopů.
„Poprvé můžeme popsat předhispánský urbanismus v Amazonii a současně ukázat mapu lokality Cotoca, největšího nám dosud známého sídliště kultury Casarabe,“ zdůrazňuje Prümers.
LIDAR umí ukázat změny způsobené lidmi
Mapování velmi dobře odhalilo architekturu velkých náměstí osady. Tvořily ji stupňovité plošiny zakončené stavbami ve tvaru písmene U, obdélníkové plošinové valy a kuželovité pyramidy vysoké až 22 metrů. Cesty a kanály ve tvaru hrází spojují jednotlivá sídliště a naznačují těsnou sociální strukturu.
V okruhu pěti kilometrů od každého z dnes známých sídlišť se nachází nejméně jedno další. „Celý region byl tedy hustě osídlen, což je vzorec, který převrací všechny dosavadní představy,“ doplňuje Betancourtová.
Autoři výzkumu zdůrazňují, že přes veškerou euforii ve skutečnosti opravdová a náročná archeologická práce teprve začíná – ta bude spočívat v klasických vykopovkách, kategorizaci a archivaci. Hlavním cílem je podle nich pochopit, jak tato velká regionální centra fungovala.
„Čas se krátí, protože rozšíření mechanického zemědělství ničí v regionu Llanos de Mojos každý měsíc jednu předkolumbovskou strukturu, včetně mohyl, kanálů a hrází,“ říká Betancourtová. S ohledem na tuto skutečnost je podle ní laserové snímkování nejen nástrojem pro dokumentaci archeologických nalezišť, ale také vynikajím způsobem pro ochranu kulturního dědictví původních obyvatel Amazonie.