Mezinárodní vědecký tým poprvé ve volné přírodě pozoroval šimpanze s albinismem. Během jeho pozorování v pralesech Ugandy se ukázalo, že přinejmenším v tomto případě bílé mládě nedokázalo přežít. Smečka se proti němu a jeho matce obrátila a krutým útokem ho zabila.Přírodovědci výjimečnou situaci zdokumentovali a popsali v odborném časopise American Journal of Primatology.
Výzkumníci mládě poprvé pozorovali v červenci 2018 na území lesní rezervace Budongo v severozápadní části Ugandy. Podle toho, jak bylo velké, odhadli, že mu v té době bylo 14 až 19 dní. „Chování a reakce ostatních členů tlupy vůči tomuto zvířeti s neobvyklým vzhledem nás velmi zaujaly,“ uvedli autoři práce.
Biologové sledovali albínské mládě i jeho matku vícekrát v průběhu několika dní. Už tehdy si všimli, že ostatní v tlupě vykazovali vůči bílému šimpanzovi známky nepřátelství a opakovaně proti němu byli agresivní.
Jednu takovou situaci popsali. Když se samice s jedinečným mládětem setkala s ostatními členy, reagovali na ně další šimpanzi projevy podobnými štěkání a houkání. Takové zvuky obyčejně šimpanzi vydávají, když narazí na nějaké nebezpečné tvory, jako jsou například hadi nebo velcí predátoři. Konflikt skončil tím, že jeden dospělý samec na mládě i jeho matku zaútočil. Oba pak před agresí prchli do koruny stromu, kde se ukryli. Zbytek tlupy se shromáždil pod stromem a dál reagoval agresivními zvuky.
Vědci si všimli dalšího zajímavého jevu: nepřátelství aktivně projevovala jen část šimpanzů. Jeden z dospělých samců dokonce při konfliktu k samici přišel a snažil se ji dotyky rukou uklidňovat. Jedna ze shromážděných samic zase sledovala klidně mládě, bez jakýchkoliv stop agrese nebo vzteku.
Celý příběh nakonec vyvrcholil smrtí bílého mláděte. Stalo se to 19. července, krátce po půl osmé ráno. V té době vědci zaslechli od tlupy agresivní křik dospělých šimpanzů a bolestivé naříkání mláděte. Biologové neviděli začátek konfliktu, k pozorovací blízkosti se dostali až v okamžiku, kdy spatřili, jak z houštiny vychází dominantní samec, vůdce tlupy, který držel mládě, jemuž už chyběla jedna ruka. Brzy se k němu připojilo dalších šest zvířat – tito šimpanzi začali do bílého mláděte kousat, vybírali si k útokům nejčastěji jeho prsty, nohy a uši. Smrtící zranění mu nakonec zasadila dospělá samice, která se mu zakousla opakovaně do hlavy, pak se malý albín přestal hýbat.
Zbytek této skupiny, asi deset zvířat, se pak delší dobu kolem mrtvolky ještě pohyboval, zkoumal ji, očichával a dotýkal se ho. Vědci předpokládají, že albínské mládě vyvolalo kvůli svému vzhledu mimořádnou pozornost, ostatní šimpanzi ho totiž zkoumali ze všech úhlů a velmi detailně. Takové chování zatím biologové u šimpanzů nikdy nepozorovali.
Vědci nakonec tělíčko albína získali, odvezli ho do laboratoře a pak prozkoumali. Ukázalo se, že trpěl albinismem – to znamená, že mu úplně chyběl pigment potřebný pro normální barvu srsti, kůže i očí. Jinak se jednalo o zcela zdravé mládě, jehož velikost i hmotnost odpovídaly normálnímu šimpanzeti stejného věku.
Porucha, která přináší smrt
Albinismus je genetické onemocnění, které se objevuje u všech živočišných druhů. Přináší řadu problémů, kromě atypické nápadné barvy, která je lákadlem pro predátory, mívají albíni také problémy se zrakem, špatně se brání i proti slunečnímu záření.
Je možné, že ostatní zvířata jsou si rizik, která tlupě atypický jedinec může přinést, vědoma a ve snaze odvrátit tuto hrozbu, která může spočívat třeba v častějším útoku predátorů, postižené tvory zabíjí. Vědci ale ve studii upozornili i na další možnost, barva mládětě mohla zbytku smečky připomínat mládě opice guerézy pláštíkové, což je jedna z nejčastějších kořistí šimpanzů v této oblasti.
Diskriminaci, pověrám a dalším problémům čelí albíni také v řadě lidských kultur:
