Tání ledovců je jedním z faktorů, které v minulém století napomohly vzniku zemětřesení na jihu Aljašky. Poukázal na to nový výzkum, který publikoval odborný časopis Advancing Earth and Space Science. Podle vědců úbytek ledu zřejmě ovlivnil načasování i závažnost zmíněných přírodních jevů.
Tání ledovců na Aljašce přispělo v uplynulém století ke vzniku zemětřesení, tvrdí vědci
Již několik desetiletí se odborníci domnívají, že tající ledovce napomáhají vzniku zemětřesení v oblastech, které jsou jinak tektonicky stabilní. Jedná se například o kanadské vnitrozemí či Skandinávii. Až doposud ale nevěděli, jestli se tak děje i na Aljašce, a to z důvodu, že v její jižní části dochází k zemětřesením obecně často.
Na území tohoto nejsevernějšího státu USA se nachází jedny z největších ledovců světa, které pokrývají stovky čtverečních kilometrů. Více než dvě stě let však tyto ledové masy na jihu Aljašky tají. Mizení ledovců, které svou hmotností stlačovaly zem pod sebou, vede k tomu, že zemský plášť se může opět rozpínat a zaplnit nově uvolněné místo.
„Toto pozvednutí má dvě složky,“ poznamenal podle serveru EurekAlert! Chris Rollins, hlavní autor výzkumu, který vznikl na University of Alaska Fairbanks. „Existuje takzvaný elastický efekt, což je situace, kdy se Země po vymizení ledu okamžitě vzpamatuje. Pak je tu ještě prodloužený efekt, při kterém se zemský plášť dostává nahoru pod uvolněné místo,“ vysvětlil.
Vliv na načasování i intenzitu
Rollins se se svými kolegy zaměřil na to, zda zmíněný jev mohl v uplynulém století ovlivnit podobu zemětřesení na jihovýchodě státu. Ten leží na hranici mezi severoamerickou a pacifickou litosférickou deskou, jejichž tření vede ke zmíněnému přírodnímu jevu.
Vědci došli k závěru, že tání ledovců způsobilo, že se země každoročně zvýšila přibližně o čtyři centimetry. Modely tektonických pohybů a úbytku ledu od roku 1770 pak ukázaly sice malou, ale nezpochybnitelnou souvztažnost mezi zemětřesením a zvýšením země, neboli postglaciálním odskokem.
Rolins připomněl, že hlavním hnacím motorem seismicity je pohyb desek. „Postglaciální odskok tomu ale napomáhá,“ dodal. Tání ledovců má tak vliv na to, kdy se zemětřesení objeví a jak moc bude vážné. Jako příklad vědci uvedli zemětřesení z roku 1958. Tehdy otřesy o síle 7,8 stupně Richterovy škály uvolnily skalní bok, který údajně vzedmul vodní hladinu až do výšky 520 metrů.