Milovníci syrového masa mořských ryb by si měli dávat větší pozor na to, co jedí, doporučují experti z Washingtonské univerzity. Jejich studie totiž v tomto mase zjistila dramatický nárůst množství parazitických červů, kteří se mohou přenášet na lidi a ohrožovat také mořské savce.
Parazitického červa z rybího masa přibylo za 40 let dvěstěkrát. Může napadat i člověka
Od 70. let dvacátého století se množství červovitých parazitů zvýšilo 283násobně, popsali vědci ve studii, která vyšla v odborném časopise Global Change Biology.
Jedná se tvora známého jako Anisakis simplex neboli sleďový červ. Je to parazitický červ, který žije v trávicím traktu některých mořských živočichů. Anekdotické důkazy v podobě novinových zpráv v posledních letech rychle přibývají, ale tato práce je prvním seriozním výzkumem, který rychlé šíření člověku potenciálně nebezpečného parazita doložil důkazy.
„Tato studie využívá sílu mnoha studií dohromady, aby ukázala globální změnu v průběhu téměř čtyř desetiletí,“ uvedla autorka studie Chelsea Woodová. „Výsledky jsou to velmi zajímavé, protože ukazují, jak se rizika pro lidi i mořské savce mění v čase. Je pro nás důležité to znát, abychom mohli lépe pochopit, co se děje s populacemi mořských savců.“
Navzdory svému jménu se totiž „sleďoví červi“ vyskytují nejen u sleďů, ale v řadě druhů mořských tvorů, včetně hlavonožců. A když lidé nebo mořští savci tuto tepelně nezpracovanou potravu konzumují, parazit může napadnout jejich střevní stěnu.
Způsobuje příznaky podobné těm z otravy jídlem – zejména nevolnost, zvracení a průjem. Ve většině případů červ po několika dnech uhyne a příznaky pak vymizí. Tato choroba, nazývaná anisakióza nebo anisakidóza, je lékaři diagnostikována jen výjimečně, protože většina lidí předpokládá, že jen zažili těžší případ otravy jídlem, vysvětluje Woodová.
Složitý životní cyklus pomáhá šíření
Poté, co se červi vylíhnou v oceánu, nakazí nejprve malé korýše, jako jsou krevety žijící na dně moře. Když malé rybky tyto nakažené korýše sežerou, přenášejí se červi i do jejich těl a pokračují dál, když větší ryby žerou menší nakažené ryby.
Lidé a mořští savci se nakazí také, když snědí rybu, která obsahuje červy. Červi se nemohou rozmnožovat nebo žít v lidském střevě déle než několik dní, ale mohou vydržet dlouhou dobu, a dokonce se rozmnožovat v útrobách některých druhů mořských savců.
Kuchaři, kteří suši připravují, a také velké dodavatelské řetězce většinou červy dokážou v mase rozpoznat; není to nijak složité, protože jeden červ může měřit až dva centimetry a dá se odhalit pouhým okem. Navíc jich často bývá více dohromady.
Někdy se ale stane, že je zodpovědná osoba přehlédne. S tím, jak parazitů v oceánech přibývá, je samozřejmě i takových případů stále více. Podle Woodové to ale zatím není natolik znepokojivé, aby lidé suši přestali jíst – ona sama ho konzumuje pořád.
Nejsou hrozba pro člověka, ale pro mořské savce ano
Zdravotní rizika těchto parazitů jsou pro lidi poměrně nízká, vědci se ale domnívají, že mohou mít velký dopad na mořské savce, jako jsou delfíni, velryby a tuleni. Červi se totiž rozmnožují ve střevech těchto živočichů a dostávají se do oceánu výkaly mořských savců. Vědci sice ještě neznají fyziologické dopady těchto parazitů na mořské savce, ale paraziti mohou žít v jejich tělech celá léta, což by samozřejmě mohlo mít škodlivé účinky, uvedla Woodová.
„Jedním z důležitých výsledků této studie je, že nyní víme, že existuje toto obrovské a rostoucí zdravotní riziko pro mořské savce,“ řekla vědkyně. „Jen málokdy se uvažuje o tom, že by právě paraziti mohli být tím důvodem, proč se některé populace mořských savců nedokážou obnovovat podle očekávání.“
Autoři si nejsou jisti, co způsobilo tak velké namnožení červů v posledních několika desetiletích, ale potenciální příčinou prý mohou být klimatické změny, více živin z hnojiv a odtoků a nárůst populace mořských savců za stejné období. Mořští savci jsou od roku 1972 chráněni zákonem na ochranu mořských savců, který umožnil růst mnoha populací tuleňů, lachtanů, velryb a delfínů.
Vzhledem k tomu, že se červi rozmnožují uvnitř mořských savců – a jejich vzestup nastal ve stejném časovém období jako obnova populace savců – je to nejvěrohodnější hypotéza, dodala Woodová.