Oči žraloků velrybích pokrývají tisíce ostrých zubů, zjistili japonští mořští biologové

Mořští biologové z Japonska popsali, že žraloci obrovští (neboli velrybí) mají oční bulvy potažené drobnými zuby. Slouží jako ochrana jejich zranitelných očí před mechanickým poškozením – na každé bulvě může být až tři tisíce zoubků.

Žralok obrovský
Zdroj: Derek Keats/ Wikimedia Commons

Mořští biologové z japonského výzkumného střediska Okinawa Churashima nyní vůbec poprvé analyzovali jejich oči a uplatňované ochranné mechanismy. Na rozdíl od jiných druhů totiž žraloci velrybí nemají víčka; jejich malé oči jsou umístěné v rozích jejich pozoruhodně čtvercových hlav. To jim umožňuje skvělou orientaci v prostoru, ale současně to představuje riziko poškození. A právě v tu chvíli nacházejí uplatnění „oční zuby“.

Podle nových vědeckých zjištění se na povrchu žraločích očí, zejména kolem duhovky, nacházejí miniaturní plakoidní šupiny – tedy vlastně zoubky. Na jedné bulvě jich bylo nalezeno téměř tři tisíce.

Říkat jim zuby může vypadat jako přehánění, ale když se na ně mořští biologové podívali pod výkonnými mikroskopy, ukázalo se, že opravdu jako zuby vypadají. Autoři studie tvrdí, že tyto drobné struktury slouží jako ochrana před mechanickým poškozením očí. U žádného jiného druhu žraloka nic takového pozorováno nebylo, vědci se tedy domnívají, že jde o jedinečnou adaptaci.

Během výzkumu se ukázal ještě další pozoruhodný fakt: žraloci obrovští umí svoje oči zatáhnout do hlavy, což je podle biologů další důkaz, jak zranitelné a současně důležité pro ně oči jsou.

Rozmístění zoubků ve žraločím oku
Zdroj: Taketeru Tomita et al., 2020/PLOS One
Čtyři rozdílné typy zubů ve žraločím oku z různých úhlů
Zdroj: Taketeru Tomita et al., 2020/PLOS One

Žraloci mají zuby všude

Nejedná se přitom o jediné „brnění“, kterou příroda u žraloků uplatňuje. Na rozdíl od ryb totiž nemají klasické šupiny, ale jejich těla jsou pokrytá takzvanými „plakoidními šupinami“. Ty vznikají jako kostnaté destičky v kůži s vyčnívajícími trny, všechny jsou zpravidla otočené směrem k ocasu a díky tomu je povrch těla krytý těmito šupinami hladký a drsný zároveň, záleží na směru dotyku.

Stavba plakoidních šupin je podobná stavbě zubů savců. Jedná se v podstatě více o zoubky než o šupinky a mají skvělé vlastnosti: umožňují vodě efektivnější a hladší proudění, chrání tělo a znemožňují drobným živočichům přichytit se na kůži; z toho důvodu je předmětem výzkumu tvorba podobného syntetického povrchu pro trupy lodí.