Nová studie, kterou vypracovali vědci na dvou kalifornských univerzitách, ukázala, že studenti, kteří na škole tolerují podvody, se tak budou s vyšší pravděpodobností chovat i během své kariéry.
Studenti, kteří opisují ve škole, pak pravděpodobně podvádí i v práci, naznačuje výzkum
Výzkumníci se ve studii zaměřili na dvě otázky: zda studenti, kteří tolerují podvody ve třídě, budou tolerantní vůči neetickému chování také během své kariéry a co je příčinou takového chování.
Hlavní autor studie, profesor Glen Brodowsky, uvedl, že výsledky práce vzbuzují obavy. Výzkum proběhl na poměrně malém vzorku, zapojilo se do něj jen 250 studentů marketingu na dvou univerzitách. Podle autorů ale metodika práce menší množství respondentů vyvažuje.
Studenti dostali dotazníky s množstvím otázek, mezi nimi byly i ty, které se věnovaly podvádění, a to jak tomu ve škole, tak i tomu ve firemním prostředí. Některé otázky byly přímé, jiné měly zjistit postoje studentů méně nápadně. „Ve firemním prostředí účel světí prostředky. Souhlasíte?“ zněla jedna z nich.
Výsledky ukázaly, že studenti, kteří byli více tolerantní vůči podvádění ve třídě, projevovali vyšší míru tolerance také vůči neetickému chování v práci. Ještě zajímavější informace vyplynuly z toho, které typy studentů jsou ochotné podvádět.
Kolektivisté versus individualisté
Vědci vycházeli z několika starších výzkumů, které našly podobné souvislosti, ale nikoli tak výrazné. Už tyto dřívější výzkumy naznačily, že při rozhodování o etickém či neetickém chování hraje nejdůležitější roli individualismus a kolektivismus. Zkusili to tedy otestovat detailně.
Výsledky ukázaly, že studenti orientovaní spíše skupinově, jimž vědci říkají kolektivisté, jsou vůči podvádění otevřenější než studenti-individualisté. Podle profesora Brodowského kolektivisté upřednostňují vztahy ve skupinách a jejich udržování, proto je pro ně přijatelnější smířit se s neetickým chováním. „Aby si udrželi před ostatními tvář, mohou se odhodlat k podvodu, aby si zajistili svou roli ve skupině. A současně nepodrazí ostatní, protože pak by to na ně vrhlo špatné světlo,“ vysvětluje.
Tlak na studenty-kolektivisty je nejčastěji rodinný. Před rodinou totiž musí vykazovat co nejlepší výsledky. Aby jich dosáhli, raději se dopouštějí podvodů. Neplatí to samozřejmě o všech, stejně jako se nedá říci, že by všichni studenti-individualisté nepodváděli vůbec. Jen jsou příslušníci obou skupin více nakloněni k některému druhu chování.
Ve výzkumu se ale také silně projevila role kultury, tedy toho, do jaké míry je v okolí studentů podvádění tolerováno a jak se k němu staví společnost, jejich sociální třída nebo škola a jejich přátelé. Pochopit tyto kulturní vzorce je podle autorů výzkumu klíčové pro minimalizaci dopadů neetického chování, ať už ve školách, nebo později v životě.
„Jako vyučující musíme udávat tón a jasně říci, co je a není přijatelné, a vést studenty k tomu, že dodržování etického chování může vést k lepším výsledkům,“ popisuje Brodowsky.
Podvádění v Česku
V posledních letech se větší množství podvodů řeší také v České republice a jejím školství. V připravované novele vysokoškolského zákona ministerstvo plánuje upravit zákon tak, aby bylo možné odebírat tituly i v případě zjištění podvodů při významných zkouškách, zejména při státních závěrečných zkouškách.
„V těchto případech totiž nemusí jít o soustavné nebo opakované jednání proti dobrým mravům, přesto je závažnost takového jednání taková, že je třeba umožnit odebírání titulů. V současné době totiž není možné postihovat zpětně zjištěné podvody při státních závěrečných zkouškách,“ uvedla mluvčí ministerstva Alena Lednová.