Svítící oblaka září na Česko z výšky 85 kilometrů. Stříbrné pavučinky jsou tvořené ledem

V současné době se na území České republiky dá pozorovat vzácný meteorologický jev, takzvaná svítící oblaka. Co jsou zač stříbřité mraky, které se na nebi objevují po setmění?

Video Studio 6
video

Noční svítící oblaky tradičně rozzařují letní oblohu

Zdroj: ČT24

Noční svítící oblaka vznikají vysoko v atmosféře ve výšce asi pětaosmdesáti kilometrů nad zemí, v takzvané mezosféře. Drtivá většina „normálních“ oblaků přitom vzniká v troposféře – to znamená do výšky zhruba deset až dvanáct kilometrů.

Výš než noční svítící oblaka neboli nocilucenty už žádné jiné oblaky v zemské atmosféře nevznikají. Zároveň je v těchto výškách atmosféra vůbec nejchladnější, i v letních měsících se tam teploty pohybují i okolo 120 °C pod nulou.

Tato oblaka jsou ve skutečnosti tenká vrstva ledových krystalků zachycených zpravidla na jemném prachu. Zajímavé je, že mohou vznikat i uměle, může je totiž vytvořit i člověk: například při startech raket. Stalo se to již několikrát, svítící oblaka byla pozorována při startu sovětských Sojuzů i Falconu Elona Muska.

Kdy a kde je sledovat?

V této výšce se vyskytují zcela běžně, jen jsou běžným okem neviditelné. Zahlédnout se dají pouze v situaci, kdy je nasvítí sluneční světlo „zespodu“ – musí se tedy jednat buď o Slunce vycházející, nebo naopak zapadající. Současně musí být dostatečná tma a také obloha by měla být čistá a jasná.

Pozorovatelé letní oblohy je tedy naleznou těsně nad obzorem, mají stříbřitou barvu, která ale může přecházet i do dalších odstínů. Typické jsou také velice jemnou strukturou, vypadají jako zářící pavučinky.

Nejlépe jsou vidět asi hodinu až dvě po západu nebo před východem Slunce a nejlépe právě v době slunovratu; protože se Česká republika nachází na okraji pásma, kde bývají vidět, reálně se u nás dají pozorovat jen od začátku června přibližně do konce července, v srpnu už jen vzácně.

 

Oblak, který věda neznala

Česká astronomická společnost uvádí, že až do roku 1885 o tomto úkazu nikdo nic netušil – teprve tehdy byl pozorován poprvé. Téhož roku byly poprvé viděné i z území současné České republiky, kdy to zaznamenal geofyzik Václav Láska.

Tato pozorování byla spojená s erupcí sopky Krakatoa, takže si většina vědců myslela, že existuje spojení mezi těmito oblaky a sopečnou činností. Teprve výzkum ve dvacátém století prokázal, že žádná taková souvislost neexistuje a šlo jen o náhodu: mraky se ve skutečnosti skládají z ledových krystalků.

Jak ve světě, tak u nás pozorování těchto oblaků v poslední době rychle přibývá. Už od devadesátých let dvacátého století se tedy spekuluje, že by vyšší množství oblaků mohlo souviset také se změnami klimatu.