Největší termití stavba je velká jako Británie. Tvoří ji 200 milionů skládek

Přírodovědci popsali obří termití stavbu. Skládá se ze 200 milionů kuželů, které jsou skoro dva metry vysoké a pokrývají oblast o rozloze Velké Británie.

Pod nohama farmářů v severovýchodní části Brazílie se nacházejí miliony tunelů. Jsou drobné, v průměru mají šířku kolem 12 centimetrů a leží asi metr a půl pod povrchem. Jsou zahnuté, propletené, ale mají pozoruhodně hladké stěny. Jejich termití stavitelé je budovali, aniž by si toho kdokoliv všiml. Kromě toho ale vytvořili také vysoké stavby, kopce, kterým se v Brazílii říká murrundus.

Nová studie, která vyšla v odborném časopise Current Biology, tvrdí, že tyto kopce termiti vybudovali nikoli jako místa k životu, ale v podstatě jako prostory, kam dávali odpad z vykopaných podzemních tunelů.

Pro autory této práce je pozoruhodný především rozsah, tedy kolik toho termiti dokázali vytvořit: „Je opravdu neuvěřitelné, že to vytvořili jen centimetroví termiti,“ uvedl přírodovědec Roy Funch, který historii murrundusů popsal. „Jsou úplně všude. Ne třeba deset nebo dvacet, jsou jich doslova miliony.“

Rozsah tohoto fenoménu je tak velký, že se vlastně nedá ani vizualizovat. Každý z kopečků vypadá jako kornout na zmrzlinu otočený špičkou vzhůru – je vysoký zhruba 240 centimetrů a má obvod asi deset metrů. Jsou v krajině uspořádány přibližně do tvaru plástve a pokrývají oblast o velikosti 233 tisíc kilometrů čtverečních. To je přibližně rozloha Velké Británie. Na této ploše stojí asi 200 milionů murrundusů, koncentrace je tedy asi 1800 kuželů na kilometr čtvereční. Podle Funcha je v nich tolik zrnek hlíny, že by se z nich dalo postavit čtyři tisíce staveb velikosti pyramidy v Gíze.

Ještě větší záhadou než jejich velikost je pro vědce jejich smysl. Když se Furch začal jejich výzkumu věnovat, předpokládal, že každý z kuželů odpovídá jedné kolonii termitů bránící se proti svým rivalům. Jenomže když se pokusil termity z různých kuželů poštvat proti sobě, setkal se s neúspěchem. Termiti se k sobě chovali zcela přátelsky. To naznačuje, že termiti z jedné oblasti patří k jedné „rodině“ – bojují totiž klidně proti termitům z desítky kilometrů vzdálených oblastí.

Největší smetiště světa

Kornouty murrundus totiž vůbec nejsou určené k životu. Některé druhy termitů ve svých věžovitých konstrukcích žijí, jiné je používají jen jako ventilaci pro své podzemní prostory. Murrundusy jsou ale jen kopce hlíny, které nejvíc připomínají sopky. Uvnitř je jen jeden centrální otvor, jímž termiti šplhají.

Při pozorování se ukázalo, že termiti touto cestou odnášejí zrníčka hlíny, která pak vyhazují ven. Podle Roye Funche jsou tedy kužely vlastně jakýmisi skládkami, kam se vyhazuje odpad. „Je to jako rozdíl mezi mrakodrapem a skládkou,“ popsal vědec rozdíl mezi klasickými termitišti a těmi brazilskými.

V těchto strukturách žijí termiti druhu Syntermes dirus. Jde o natolik zranitelná zvířata, že si museli najít nějaký speciální způsob, jak přežít – zabíjí je totiž už jen pouhý pobyt na žhavém brazilském slunci. Během dne tedy vůbec neopouštějí podzemí, v noci pak vyrážejí do okolí čety vojáků vybavených úctyhodnými čelistmi. Místní jim říkají bate-cabeças – neboli ucvakávači hlav. Ti se starají o zásobování podzemního domova, který se skládá ze stále větších chodeb. Kdyby neodnášeli vykopanou hlínu ven, nemohly by se tyto tunely rozšiřovat.

Celý tento systém chodeb začal vznikat nejspíš už před osmi tisíci lety, většinu ale vytvořili před čtyřmi tisíci roky. Že termiti dokážou měnit svět kolem sebe, není pro vědce velkým překvapením – tím je spíše rozsah staveb a podzemních chodeb.

Vědci by rádi nyní zkoumali termity podrobněji. Chtěli by do hlíny nyní přimíchat malé množství umělé hmoty, aby  tak mohli lépe sledovat, kolik hlíny jsou schopni termiti transportovat a na jakou vzdálenost.

Neuvěřitelné je podle vědců také to, že se o této zvířecí megastavbě vlastně dlouhá léta vůbec nevědělo – poprvé na ni lidé narazili až v 80. letech minulého století. Ale teprve v roce 2015 o ní vznikla první vědecká studie a v roce 2017 byl rozsah termitího státu poprvé nasnímán pomocí francouzských satelitů.