Letos v dubnu vědci oznámili, že objevili v atmosféře nečekaně velký nárůst množství látky, která ničí ozonovou vrstvu. Popsali tehdy, že chemikálie CFC-11 je přitom už 30 let zakázaná, takže s největší pravděpodobností někdo zakázaný přípravek vyrábí nelegálně a tajně. Teď je konečně jasné, kdo za to může.
Kvůli této tajné výrobě se ozonová vrstva nezaceluje zdaleka tak rychle, jak se podle předpovědí mělo dít. Okamžitě začalo velké vyšetřování, jehož výsledky byly zveřejněné dnes. Potvrdily se první náznaky, které říkaly, že stopy po znečišťovatelích vedou do Číny.
Kde je problém?
Látka CFC-11, která ozonovou vrstvu poškozuje, patří mezi takzvané chlorfluorované uhlovodíky. Její používání bylo zakázáno Montrealským protokolem roku 1987 – do té doby se této látky, používané zejména k chlazení, vyrábělo ročně téměř 300 000 tun. Až doposud se zdálo, že jí v atmosféře ubývá přesně podle plánů, teď se ale ukázalo, že tento proces se výrazně zpomalil po roce 2012. Autoři nové studie ukázali, že zpomalení je téměř padesátiprocentní.
Vědecky to nemá logické vysvětlení – látka se v atmosféře odbourává stejnoměrně. Jediným vysvětlením tedy je, že do atmosféry se dostávají tyto látky i v současné době, s nejvyšší pravděpodobností ilegální emise pocházejí z východoasijských zemí. Vědci varují, že by to mohlo zásadním způsobem pokazit zatím úspěšnou „opravu“ ozonové vrstvy.
Kdo je viníkem?
Vyšetřování se ujala nevládní organizace Environmental Investigation Agency (EIA). Její experti identifikovali zdroj CFC-11 v čínských továrnách, které vyrábí plastovou pěnu používanou jako izolaci. Vyšetřovatelé rozpoznali továrny, které prodávají chemikálie, které jsou nutné pro přípravu této látky – pak je kontaktovali a dokonce i navštívili.
Z 21 takto kontaktovaných továren jich 18 potvrdilo, že CFC-11 opravdu používají, „přitom si byli vědomí, že je to ilegální,“ uvedla Avipsa Mahapatrová z EIA. Zástupci společností navíc potvrdili, že CFC-11 se v tomto sektoru používá zcela běžně. „Bylo to úplně jasné. Tyto společnosti znovu a znovu uváděly, že to přece dělají všichni,“ dodala expertka z EIA.
- Ozonová vrstva, která je součástí atmosféry Země a nachází se 15 až 30 kilometrů nad zemským povrchem, hraje klíčovou roli při blokování škodlivého ultrafialového záření, jež mimo jiné způsobuje u lidí rakovinu a u zvířat například problémy s rozmnožováním.
- V roce 1985 byla nad Antarktidou pozorována obrovská „ozonová díra“. Experti označili za hlavního viníka freony. Tyto plyny byly vynalezeny ve 20. letech minulého století a ve velkém se používaly v chladicích zařízeních a jako hnací médium ve sprejích.
Čína je významným výrobcem těchto polyuretanových pěn; pokud by asi 3500 menších a středně velkých továren v zemi opravdu CFC-11 tak často využívalo, podle vědců by to velmi dobře odpovídalo naměřeným změnám.
Vina a trest
Výsledky této zprávy byly EIA poskytnuté čínským úřadům. Vláda už nechala některá z míst, která jsou v ní zmíněna, prověřit a odebrala zde vzorky. Už 11. července se ve Vídni setkají zástupci zemi, které podepsaly Montrealský protokol; zváží zde, jaké další kroky podniknou.
Jednání proběhne pod patronací OSN. Její zástupci doufají, že se situace urychleně vyřeší a politici najdou řešení problému, který může o desetiletí zpomalit hojení poškozené ozonové vrstvy.
Jak vydělat na šetření
Polyuretanové pěny se používají jako izolace ve stavebnictví; v Číně, která prožívá mocný stavební boom, je po nich obrovská poptávka. Pokud je místo ekologických látek použitá látka CFC-11, může na tom výrobce vydělat až 3000 korun na tunu.
Zisk je tedy vysoký, stejně jako poptávka – naopak trest za výrobu a používání CFC-11 je v Číně velmi nízký. Navíc zástupci některých ze společností, které látku využívají, popsali vyšetřovatelům, jak snadno se dá kontrolám vyhnout: Když orgány zodpovědné za kontrolu životního prostředí pošlou své úředníky na inspekci, dostanou firmy od zkorumpovaných úředníků předem zprávu – továrnu pak jen dočasně uzavřou a dělníky nepošlou do práce.
Čínské úřady přesto již před dvěma lety popsaly, že v provincii Šan-tung se tyto látky občas používají a že jejich výroba je dovedně ukrytá.
Příběh látky, která ničí svět
CFC-11 vznikl už ve třicátých letech dvacátého století. V atmosféře se udrží velice dlouho, zůstává v ní asi 65–75 let. To znamená, že látky, které se rozpadají nyní, pocházejí z poloviny dvacátého století a ty nelegální ze současnosti se rozpadnou až na konci tohoto století.
Vědci dlouhá léta netušili, že když je CFC v atmosféře, uvolňují se látky, jež poškozují a ničí molekuly ozonové vrstvy.
Tlak vědců a odborné veřejnosti poté způsobil, že se politici celého světa shodli, že užívání takových látek je nepřípustné – a to vedlo k podpisu Montrealského protokolu roku 1987.
Státy světa ve vzácné shodě přestaly tuto skupinu látek používat – v bohatých zemích od poloviny devadesátých let dvacátého století, ve zbytku světa od roku 2010. Tedy tak to až doposud vypadalo, někdo ale zjevně domluvená pravidla porušuje.
Už několik let se totiž objevují dílčí informace o tom, že proces hojení ozonové díry se zpomaluje. Roku 2014 upozornili výzkumníci z britské University of East Anglia na výskyt čtyř nových plynů, které ničí ozon a dostávají se do atmosféry z dosud nezjištěných zdrojů. Tři z těchto sloučenin jsou chlorfluorované uhlovodíky (CFC) a jeden patří mezi hydrochlorfluorované uhlovodíky (HCFC).
„Náš výzkum odhalil čtyři plyny, které se do 60. let v atmosféře vůbec nevyskytovaly, což naznačuje, že je produkuje lidstvo,“ uvedl tehdy vedoucí výzkumu Johannes Laube. Vědci tyto plyny objevili analýzou stálé sněhové pokrývky Antarktidy, z jejíchž vzorků lze zjistit složení atmosféry za posledních až 100 let. Kromě toho experti zkoumali i současné vzorky vzduchu odebrané v odlehlém mysu Cape Grim v Tasmánii.
Na základě tohoto výzkumu odborníci odhadli, že do atmosféry bylo vypuštěno asi 74 000 tun zmíněných plynů. Dva z nich se prý přitom v atmosféře hromadí vysokým tempem, což vyvolává obavy. „Identifikace těchto čtyř nových plynů je velmi znepokojující, protože přispívají k ničení ozonové vrstvy,“ konstatoval Laube.
„Ony tři chlorfluorované uhlovodíky se navíc v atmosféře rozpadají velmi pomalu, takže i kdyby byly tyto emise okamžitě zastaveny, budou ve vzduchu přítomny ještě mnoho následujících desetiletí,“ upozornil Laube.
Nejnovější studie zveřejněná v dubnu starší výsledky potvrzuje. Ukázala, že v letech 2002–2012 byl úbytek CFC-11 v atmosféře konstantní, ale po roce 2012 se o padesát procent zpomalil.
