Ještě před 80 lety si lidé čistili zuby prasečími štětinami. Pak se zrodil moderní kartáček

12 minut
Před 80 lety nahradil nylon v zubním kartáčku prasečí štětiny
Zdroj: ČT24

Éra poctivého čištění zubů, jak ho známe dnes, začala před 80 lety a odstartovala ji americká firma DuPont. Představila první zubní kartáček se syntetickými vlákny. Před tím se vyráběly kartáčky z kostí a vepřových štětin.

Lidé se o zuby starali nějakým způsobem už od začátku civilizace. Nebylo to ale vždy tak elegantní, příjemné a účinné jako dnes. Lidské zuby jsou fascinujícím dokladem toho, jak se lidské tělo nedokáže včas přizpůsobit změnám, které člověk se světem provádí.

V dobách, kdy se člověk teprve stával člověkem, vlastně problémy s kazy, jaké máme dnes, neznal. Zuby tehdy trpěly spíše obrušováním než kazy, jak dokládají archeologické nálezy. Potrava tehdy byly hlavně tuhá, nedokonale opracovaná, ale obsahovala poměrně málo cukrů, takže se zuby kazily méně. Nemluvě o tom, že lidé žili mnohem kratší dobu, takže kazy ani neměly čas vzniknout.

Indická čistící dřívka
Zdroj: Wikimedia Commons

Situace se změnila s tím, jak se lidé začali usazovat a z lovců a sběračů se stávali zemědělci. Nový druh potravy způsobil, že zubních kazů začalo přibývat – přibližně v době před 4000 lety se proto objevily i prostředky k ochraně zubů. První doklady o jejich používání pocházejí z Babylonu. Tam lidé využívali větvičky, které měly jeden konec roztřepený žvýkáním. Tímto roztřepeným koncem si pak čistili zuby, a když se opotřeboval, prostě se okousal další kousek a čistilo se dál. Podle archeologických nálezů byl druhý konec klacíku zašpičatělý – mohl se pak využívat jako párátko.

Nejoblíbenějším materiálem pro tyto pra-kartáčky bylo dřevo ze salvadory perské. Ta má protizánětlivé účinky, navíc si lidé všimli, že zuby bělí, díky tomu se používá v některých zubních pastách jako přísada dodnes.

Párátka a další triky

Základem péče o zuby ale nebyly ve starověku kartáčky, nýbrž párátka. Už některé pravěké nálezy naznačují, že se takto mohly používat předměty staré desítky tisíc let, s určitostí se párátka využívala ve starém Egyptě a Římě. Bylo jednodušší odstranit z mezizubních prostorů a vyhnilých zubů zbytky kousků masa, než se snažit o pravidelné čištění.

Jako první párátka se používaly dřevěné třísky, ale i kousky ptačích brk nebo jemné kosti. Ve starověku ale zejména ve středověku se stalo párátko symbolem bohatství – mezi šlechtici byla oblíbená párátka ze vzácných kovů, slonoviny nebo ušlechtilých dřev, mnohdy byla i luxusně zdobená drahými kameny. 

Párátka
Zdroj: Wikimedia Commons

Klasická párátka v podobě, v jaké je známe dnes, vznikla až v druhé polovině devatenáctého století, když je začal v USA vyrábět masově průmyslník Charles Forstert. Využíval k tomu tehdy brazilské dřevo. Chudší vrstvy však na očistu zubů používaly v podstatě cokoliv, co mohly: od kousků hadříku až po sůl nebo saze.

V současné době se po celém světě ročně spotřebuje asi sto miliard párátek. 

A zrodil se kartáček

Za vznik samotného zubního kartáčku vděčí svět Číně. Právě tam zřejmě v polovině patnáctého století vymysleli, že když se do dřevěné rukojeti vloží štětiny sibiřského kance, čistí to zuby mnohem lépe než do té doby využívané žvýkání listí.

Pochopitelně nebyly štětiny z kance tak jemné jako ty dnešní plastové, ale princip už byl stejný jako v současnosti. Výroba kartáčku, především zasazování mnoha štětin do dřívka, byla ale náročná a tedy i drahá, rozšířil se tedy hlavně mezi bohatšími Číňany.

Ti také přišli s řadou vylepšení; místo nepoddajných a k dásním nepřátelským štětinám z kance objevili lepší materiály – například koňské žíně nebo ještě lépe jezevčí srst; tu si ale mohli dovolit opravdu jen ti nejbohatší.

Kartáček a kriminál

Evropa se mezitím ubírala svými cestami, na zubní kartáček si musela počkat do konce osmnáctého století. Za jeho vynálezce se považuje William Addis z Anglie. Na princip kartáčku ho údajně přivedl pobyt ve vězení, kde neměl k čištění zubů ani saze ani sůl a už vůbec ne čisté oblečení. Inspiroval ho údajně dozorce, který koštětem zametal podlahu – napadlo ho, že by se podobně daly „zametat“ i zuby.

První kartáček si z kůstky a vepřových štětin vyrobil ještě za mřížemi, po propuštění je začal prodávat. Byla to ideální doba. Díky pokroku v zemědělství a celkově dobré ekonomické situaci i dovozu ze zámoří si Evropa zamilovala sladkosti – a tak začalo rychle přibývat v populaci kazů.

Ukázka čištění zubů v 80. letech 19. století
Zdroj: Dupons Brüssel - Das Album/Wikimedia Commons

Addis našel na trhu díru velkou jako obří kaz – po několika letech už měl desítky zaměstnanců a prosperoval. Mimochodem: tato společnost existuje dodnes, kartáčky prodává pod jménem Wisdom Toothbrushes.

Pak už to šlo rychle, od poloviny 19. století se začaly kartáčky vyrábět masově, objevovaly se první patenty.

Válka, která změnila kartáčky

Hlavním materiálem na držadla kartáčků byly kosti. Když ale přišla Velká válka (dnes jí říkáme První světová válka), objevil se také hlad – a kosti se místo kartáčků daly využít pro přípravu jídla.

Jako náhradní materiál byl zvolen celuloid, plast známý už od 19. století. Umělá hmota byla lehká, odolná, levná a navíc umožňovala, aby se do ní snadno a přitom pevně zasazovaly štětiny. 

Právě štětiny ale byly slabinou kartáčků. Jde o biologický materiál, který se pochopitelně časem kazí, takže jejich používání není příliš hygienické. Ve třicátých letech dvacátého století vymyslel americký chemik Wallace Carotherse materiál, který dostal jméno nylon – patentovat si ho nechala firma DuPont, camotný Carotherse z fenomenálního objevu univerzálně použitelného materiálu ovšem nic neměl: trpěl dlouhodobými depresemi ze svých neúspěchů, takže na jaře roku 1937 spáchal sebevraždu.

O necelý rok později se v obchodech objevil první kartáček, který vycházel z jeho objevu – celuloidové tělo neslo nylonové štětinky. Tím odstartovala doba moderní zubní hygieny, kdy připadá na jednoho člověka nejméně jeden zubní kartáček.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Obavy z budoucnosti mladí Číňané rozptylují pomocí AI věštců

Mladí Číňané se zamilovali do věštění. Pohled do budoucna jim už ale nenabízí kartářky, prognostici nebo tvůrci horoskopů, ale stále častěji umělé inteligence, především domácího původu.
před 20 hhodinami

Studie: Nejsou důkazy o spojitosti paracetamolu v těhotenství s autismem u dětí

Nová rozsáhlá studie nenašla žádné důkazy o tom, že by užívání paracetamolu v těhotenství zvyšovalo riziko autismu, ADHD a vývojové poruchy intelektu. Studii zveřejnil odborný časopis The Lancet. Těhotné ženy od užívání paracetamolu v loňském roce zrazoval americký prezident Donald Trump, který lék proti horečce a bolesti spojil s rizikem autismu u dětí.
před 21 hhodinami

Írán odpojil internet v panice, Starlink rušit nedokáže

Teherán odpojil internet během protestů v panice a o přístup k síti přišlo dočasně i ministerstvo zahraničí. Píše to list Financial Times s odkazem na experty. Odříznutí Íránci se navzdory hrozbě represí pokoušejí komunikovat se světem přes Starlink. Íránské úřady se marně snaží rušit signál, a tak zabavují lidem antény.
16. 1. 2026

Cítí se opuštěni elitami, sjednoceni hněvem. Co lidi spojuje v krizích, ukázal český výzkum

Co mají společného spory o roušky během covidu a hádky o pomoc Ukrajině v diskuzích na facebooku? Výzkum českých vědkyň ukazuje, že lidé v časech krize sdílejí opakující se příběhy na základě modelu „my dole“ proti „těm nahoře“. Může to na sociálních sítích posílit sounáležitost mezi lidmi, ale současně takové chování rozděluje společnost ještě víc a vytváří pocity nedůvěry vůči elitám, hlavně těm politickým a mediálním.
16. 1. 2026

Jaký bude rok 2026? Velká předpověď naznačuje vysoké teploty

Letošní rok by se mohl zařadit k těm dosud nejteplejším. Naznačují to predikce na základě analýzy historických dat a sledování dlouhodobého vývoje. Důležitou roli mají mít jevy El Niňo a La Niňa. Dosud nejteplejší byl rok 2024, ten loňský se stal třetím nejteplejším od počátku pozorování.
16. 1. 2026

Mikroplastů je tolik, že kontaminují výzkumy o množství mikroplastů

Mikroplastů je už na Zemi tolik, že se nedá pořádně říct, jak moc jich je – tak se dají shrnout výsledky několika studií, které vyšly v poslední době. Na základě důkladných analýz jejich autoři zpochybňují předchozí výzkumy, které popisovaly, kolik mikroplastů (a nanoplastů) se nachází v lidských tkáních.
16. 1. 2026

Komunisté před 55 lety normalizovali poměry. Pomocí lží i vražd

Zpátky k normálu – to byl cíl komunistů po srpnové okupaci v roce 1968. Rozjitřená společnost, která doufala ve změnu, se měla vrátit do doby před obrodným procesem (pražským jarem), takzvaně se normalizovat. Komunisté ale potřebovali vysvětlit a před lidmi obhájit vojenskou invazi z 21. srpna 1968. Posloužit k tomu měl oficiální dokument, který vyšel před 55 lety, byl plný lží a invazi nazýval „bratrskou pomocí“. Vtloukat do hlavy si ho měly i děti ve školách.
16. 1. 2026

Umělá inteligence zabíjí tu dětskou, varuje výzkum

V této fázi vývoje převažují rizika využívání generativní umělé inteligence (AI) ve vzdělávání nad výhodami, říkají američtí autoři studie Centra pro univerzální vzdělávání Brookings Institution. Takzvaní chatboti dětem pomáhají s referáty, úkoly a učením, současně jim toho ale podle průzkumu až příliš mnoho berou.
15. 1. 2026
Načítání...