Nová studie, která vychází ze satelitních snímků, naznačuje, že do konce století by mohly teploty na Zemi vyrůst až o pět stupňů Celsia. To odpovídá těm nejčernějším scénářům z globálních modelů.
Nejhorší scénář je nejpravděpodobnější. Svět se může oteplit až o pět stupňů Celsia
Práce vyšla v polovině ledna v odborném časopise Nature. Její autoři dokazují, že globální teploty do konce 21. století pravděpodobně vzrostou téměř o pět stupňů Celsia – to odpovídá nejextrémnějšímu scénáři, který vznikl v rámci Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC).
Doposud byla pravděpodobnost, že do roku 2100 překročí růst teplot čtyři stupně Celsia, 62 procent. Nejnovější odhady hovoří už o 93 procentech.
Jak funguje klimatický model
Klimatické modely jsou sofistikované programy, které dokáží předvídat, jak bude klima reagovat na nejrůznější vlivy. Pro tuto studii vycházeli vědci z více než deseti let satelitních údajů o množství slunečního světla, které se odráží zpět do kosmu díky sněhu, oblakům nebo ledu.
Zajímala je rovnováha mezi tím, kolik energie se na Zemi dostane a kolik se jí dostane zpět do atmosféry. Pak to srovnávali s existujícími klimatickými modely, aby zjistili, který z nich nejlépe předpověděl, co satelity opravdu pozorovaly.
Zhodnocení závěrů klimatického summitu v Bonnu (zdroj: ČT24)
Bohužel se ukázalo, že těmi nejpřesnějšími modely byly právě ty, které předvídaly největší nárůst teplot během tohoto století. Vědci konstatovali, že modely, které předvídají, že oblaka budou propouštět více záření (protože budou méně reflexivní), jsou nejpřesnější. Nejlépe simulovaly události, k nimž již došlo, takže se daly ověřit. Právě chování oblaků je jednou z nejvíce nejistých proměnných v modelech.
Klimatická zpráva panelu IPCC je založená na výběru modelů od nejrůznějších seriózních institucí. Jejím cílem je odhadnout, jak se bude oteplování planety vyvíjet při čtyřech různých scénářích – ty jsou založeny na různé míře vypouštění škodlivých emisí.
Proč je tato zpráva významná?
Řada politiků, think tanků i podnikatelských skupin se vůči klimatickým modelům vyjadřovala negativně – zejména vůči jejich širokému rozptylu a jejich nejistotě. Nebylo by logické na základě tak nejistých dat plánovat rozsáhlé úpravy zákonů, které například omezují emise CO2, jež mají dalekosáhlé dopady na ekonomiky mnoha států.
„Tato práce takovou logiku zpochybňuje,“ varují autoři studie. „Klimatické modely nejsou dokonalé, ale ty, které jsou nejpřesnější, nám dávají ty nejvíce alarmující zprávy o budoucím vývoji.“