Návrhy na snížení účinků globálního oteplování tím, že budeme uměle napodobovat sopečné erupce, je podle nové studie velmi špatný nápad. Mohlo by to totiž mít ničivý dopad na oblasti, které jsou náchylné buď na silné bouře, anebo na dlouhodobé sucho, ukazuje nová studie.
Nezahrávejte si s geoinženýrstvím, varuje studie. Mohlo by to mít drastické dopady
Geoinženýring je soubor opatření a kroků, které mají vést k tomu, aby se zabránilo zesilování globálního oteplování. Nejčastěji diskutovanou metodou, o níž někteří vědci uvažují, je vstřikování aerosolů do atmosféry – právě tento způsob je jednou z potenciálních cest k řešení změny klimatu.
Nový výzkum vedený experty na klima z University of Exeter ale naznačuje, že geoinženýrství zaměřené na jednu polokouli by mohlo mít v důsledku značně nepříznivý dopad na druhou polokouli.
Provázaný systém
Vědci vytvořili klimatický model, z něhož vyplývá, že zatímco injekce aerosolů na severní polokouli by snížily aktivitu tropických cyklonů (které jsou za oteplování značně zodpovědné a také vedou ke vzniku bouří a hurikánů, jako byla například nedávno Katrina), současně by to vedlo ke zvýšení pravděpodobnosti sucha v Sahelu, tedy v oblasti subsaharské Afriky jižně od pouště Sahary.
V reakci na tento výzkum tým vědců vyzval tvůrce klimatické politiky na celém světě k tomu, aby v budoucnu přísně regulovali všechny rozsáhlé jednostranné geoinženýrské programy – jen tak se dá podle nich zabránit vzniku přírodních katastrof v různých částech světa.
Práce byla zveřejněna v odborném časopise Nature Communications . Hlavním autorem zprávy je Dr. Anthony Jones, odborník na klimatické vědy z univerzity v Exeteru. Vysvětluje, proč je geoinženýrství tak velký problém: „Naše výsledky potvrzují, že regionální geoinženýrství je vysoce riziková strategie, která by mohla současně prospět jedné oblasti světa na úkor jiné. Politici, kteří uvažují o vývoji takových programů, by měli raději zavést účinnou regulaci.“
I dobré záměry vedou do pekla
Řada výzkumných center se již laboratorně zaměřuje na metodu solárního geoinženýrství, která vstřikuje aerosoly do atmosféry. Kontroverzní přístup je navržen tak, aby účinně ochlazoval zemský povrch odrazem slunečního světla ještě předtím, než dosáhne povrchu. Metoda vlastně napodobuje následky vulkanických erupcí, kdy se aerosoly přirozeně uvolňují do atmosféry.
Ve výše uvedné studii výzkumníci použili sofistikované simulace s celkovým atmosférickým oceánským modelem. Zjistili, že injekce aerosolů na severní polokouli by snížily kmitočet severoatlantického tropického cyklonu, zatímco injekce na jižní polokouli by ho mohly potenciálně zvýšit.
Tyto výsledky naznačují nejisté účinky geoinženýrství v navrhovaném přístupu k potlačení globálního oteplování, které by podle autorů studie politici měli brát velmi vážně. Současně to ukazuje, jak zásadně propojený je celý klimatický systém Země a jak důležité je ho dále studovat – jakékoliv byť sebelépe míněné kroky by totiž mohly napáchat více zla než dobra.
Profesor Jim Haywood z oddělení matematiky na univerzitě v Exeteru a spoluautor studie dodal: „Tento výzkum ukazuje, jak je třeba globální teplotní cíl, jako je 1,5 nebo 2 stupně Celsia, kombinovat s informacemi v regionálním měřítku, aby bylo možné řádně posoudit plný rozsah dopadů na klima.“