Paleontologové již dlouho žábu podezírali, že její potravou mohli být dinosauři, respektive jejich mláďata. Menší dinosauři totiž velikostně odpovídali přesně tomu, co by se do žáby teoreticky mohlo vejít. Jinou otázkou ale bylo, zda by žáby byly schopné takové zvíře ulovit – a pozřít. Nyní právě to potvrdili výzkumníci, kteří zkoumali to, jakou silou jsou schopné žáby kousat.
Z více než 6500 druhů žab jich má většina čelisti velmi slabé – hrají totiž jen malou roli při lovu jejich kořisti. Výjimku představují robustní jihoamerické rohatky, jejichž čelisti jsou velmi silné. Biologové poprvé změřili, jak moc; z výsledků pak odvodili, jaká byla síla čelistí pravěké „ďábelské ropuchy“.
Rekordmanka dneška proti pravěké žábě
Vědci popsali, že brazilské žáby mají sílu kousnutí kolem 30 newtonů. „Na rozdíl od většiny jiných žab, které loví jen malou kořist a mohou tedy mít jen slabé čelisti, rohatky se živí zvířaty podobně velkými, jako jsou ony samy,“ uvedl Marc Jones, který tento výzkum vedl.
„S takovou silou byla Beelzebufo schopná ulovit malé a drobné dinosaury, s nimiž sdílela ekosystém,“ vysvětlil Jones.