Během experimentu naučili vědci dva německé ovčáky rozeznat obvazy, které se dotýkaly rakovinových nádorů. Psi byli po půlročním tréninku úspěšní na 100 procent.
Psi umí vyčenichat rakovinu prsu. V testu uspěli na 100 procent
Technika, kterou vědci vytvořili, je levná, neinvazivní a zdá se, že i spolehlivá – podle jejích autorů je úspěšnost dokonce stoprocentní. Využití se nabízí zejména v chudších zemích, které nemají dostatek financí na drahé mamografy.
„V takových zemích mají lékaře, mají i specializované onkology, ale chybí jim technologie,“ uvedla vedoucí projektu Kdog Isabelle Fromantinová. Kvůli tomu je diagnostika nádorových onemocnění v zemích třetího světa často opožděná. Lékaři najdou nemoc příliš pozdě na to, aby se dala ještě vyléčit. „Pokud by naše metoda fungovala, mohl by se celý proces výrazně urychlit.“
Vědci vycházeli z toho, že buňky napadené rakovinou prsu vydávají jedinečný zápach. Lidský nedokonalý čich je nevycítí, ale citlivý psí nos to dokáže. Shromáždili obvazy od 31 pacientů s rakovinou prsu, které měli tito lidé na místě nádoru. Formou hry pod vedením psí cvičitelky Jacky Expertonové naučili ovčáky Thora a Nykia rozeznat obvazy, které přišly do kontaktu s rakovinou, od těch, které s ní v kontaktu nebyly.
Psi se v průběhu výcviku stále zlepšovali
Výcvik trval šest měsíců a během ledna a února letošního roku prošli psi řadou testů. V každém byl použitý jeden obvaz od člověka s rakovinou a další tři, které neprošly kontaktem s nemocnou osobou. Psi je neviděli, jen přičichávali k trubicím, v nichž byly vzorky uložené. Celý pokus proběhl dvakrát, psi ho po několika týdnech zopakovali.
- Nosní sliznice psa obsahuje asi 220 milionů čichových buněk (podle druhu psa), zatímco člověk má v nose pouhých 5 milionů čichových receptorů. Část mozku, kde jsou u psů zpracovávány čichové vjemy, váží asi 60 gramů, u člověka je to čtyřikrát méně.
Při prvním testu uspěli v 28 z 31 vzorků, jejich úspěšnost tedy přesáhla 90 procent. V druhém testu již psi úspěšně odhalili 100 procent vzorků. Proč je to takový úspěch? „Existují technologie, které dokáží totéž, ale někdy je třeba najít primitivnější technologie,“ uvedl Amaury Martin z Curie Institute. Vědce k tomuto experimentu vedly desítky historek o psech, kteří se po setkání s rakovinovým nádorem začali chovat jinak.
Tato studie se nedá pokládat za zásadní průlom, jde spíše o naznačení cesty, kudy by se mohl další výzkum ubírat. Počet vzorků i testovaných psů byl poměrně malý, navíc psi mohli teoreticky reagovat i na některé látky obsažené v léčivech pacientů. Je tedy třeba ještě provést další práce, které by hypotézy z tohoto výzkumu potvrdily – anebo vyvrátily.
Vědci chtějí ve výzkumu pokračovat a naučit psy rozlišovat různé druhy rakoviny.