Šimpanzí samice čistila zuby mrtvému synovi. Vědci řeší, co to znamená

Trojice vědců z USA, Velké Británie a Nizozemska pořídila v Africe pozoruhodné video, které zachycuje situaci, jakou ještě lidé u šimpanzů neměli možnost pozorovat.

Když dospělá samice našla mrtvé tělo svého syna, čistila mu několik minut zuby. Tuto situaci zachytili tři vědci na kameru v zambijském Chimfunshi Wildlife Orphanage Trust. Co se vlastně stalo, se pokusili popsat v novém čísle časopisu Nature Scientific Reports.

Biologové pozorovali, jak si šimpanzi navzájem čistí zuby, vícekrát a při různých příležitostech. Vědci se domnívají, že jde o rituál, který prohlubuje vazby mezi blízkými členy tlupy. Podobně funguje u šimpanzů péče o srst jim blízkých. Doposud nikdy ale nebylo podobné chování pozorováno u mrtvých členů tlupy.

Šimpanzice čistila zuby mrtvému synovi (zdroj: Scientific Reports)

Mladý šimpanz podle zprávy zemřel na plicní infekci. Šlo o sirotka, jehož rodiče uhynuli o čtyři roky dříve – pak ho adoptovala starší samice, kterou poté vědci označovali za jeho matku.

Rituál, nebo omyl?

Samice nejprve vzala hlavu mladšího šimpanze do náruče, pak mu zkoumala jeho zuby. Ze zubů si vytáhla stéblo slámy a pomocí něj mu vyčistila ze zubů zbytky potravy. Další samice to vše pozorovala, nijak ale na situaci nereagovala, jen seděla poblíž.

Šimpanzí samice a její mrtvý syn (zdroj: Scientific Reports)

Poté, co starší samice pomocí stébla zuby mrtvému samci vyčistila, vložila si zbytky z nich do vlastních úst – vědci se domnívají, že tak zkoušela zjistit, zda z nich nezjistí, nač mohl její syn zemřít.

Co to říká o šimpanzích? A o lidech?

O motivech chování samice se vědci mohou jen dohadovat. Bylo by podle nich velmi jednoduché posuzovat, co se ve videu děje podle lidského morálního kompasu a antropocentricky – každý člověk v těchto záběrech vidí trpící matku. Vědci však nejsou schopní posoudit, zda je to správný výklad, především proto, že jde o zcela unikátní situaci, jež se nedá s něčím podobným srovnávat.

Je to však pro ně zásadní materiál rovnou v několika ohledech. Mohou se z něj například dozvědět, jak (a jestli vůbec) šimpanzi chápou smrt. Současně je důležitý i pro antropology, kteří se snaží pochopit, jak vznikaly a vypadaly první rituály, pomocí nichž se naši prapředkové začali vypořádávat s tak nepochopitelným fenoménem, jako je smrt.