Socialismus strana 2 z 2

Před třiceti lety začala v Československu výměna občanských průkazů. I první polistopadové průkazy měly (stejně jako za socialismu) knížkovou podobu, od svých rudých předchůdců se však lišily barvou i novým státním znakem.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Před pětašedesáti lety – 14. května 1955 – došlo v polské metropoli k podpisu smlouvy, která vytvořila jeden z hlavních silových pilířů východního bloku. Vznikla Varšavská smlouva. Členy vojenského spolku byl Sovětský svaz, Československo, Polsko, NDR, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a Albánie; jeho ustavení mělo vytvořit protiváhu Severoatlantické alianci a dopomohlo k zamrznutí Východu a Západu na zákopových pozicích po celou studenou válku. Varšavský pakt se naplno aktivoval jen jedinkrát a mířil do vlastních řad, když potlačoval pražské jaro. Právě v Praze pak došlo 1. července 1991 k jeho rozpuštění.

Bývalí příslušníci StB donutili Martina Hyblera při výsleších svléknout se do naha, křičeli na něj a vyhrožovali mu. I to byl jeden z důvodů, proč s rodinou v roce 1982 souhlasil s nucenou emigrací. V procesu se třemi příslušníky StB u Obvodního soudu pro Prahu 1 to v úterý uvedla bývalá disidentka a mluvčí Charty 77 Petruška Šustrová, která se s Hyblerovými přátelila.

Revoluční listopad, probuzení do svobodné země, očekávání revoluce i ekonomická transformace. Po třiceti letech se v Laterně magice, kde Občanské fórum v roce 1989 zformulovalo své požadavky komunistické vládě, sešli ústřední postavy tehdejšího dění Václav Klaus, Petr Pithart a Zdeněk Jičínský. Diskuzi moderovala Světlana Witowská.

Děti, které se narodily kolem roku 1989, vyrůstaly ve zcela jiné době než jejich rodiče a prarodiče. Porovnávání ve stylu „jó, to za našeho mládí“ neujde žádná generace, skok mezi socialistickým Československem a demokratickým Českem byl ale přece jen velký. V následujícím kvízu si mohou dnešní dvacátníci či třicátníci (ale samozřejmě nejen ti) zkusit cestu časem o tři dekády zpátky. Věděli by, co shánět v partiovce nebo dělat se šuměnkou, i bez internetu?

Přesně před 30 lety, 30. září 1989, promluvil tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher k východoněmeckým uprchlíkům shromážděným na velvyslanectví SRN v Praze. „Přišel jsem, abych Vám sdělil, že dnes bylo umožněno Vaše vycestování do Spolkové republiky Německo“, oznámil zhruba čtyřtisícovému davu uprchlíků z balkonu ambasády. Výročí události, která je považována za jeden ze zásadních kroků vedoucích ke kolapsu východoněmeckého režimu, se věnoval speciál ČT24 Cesta za svobodou.

Časopisy a noviny nebyly jedinými médii protikomunistické opozice před rokem 1989. Samizdat se šířil i na VHS kazetách. Ukazoval disidenty v době, kdy o nich lidé mohli jen slyšet z vysílání zahraničního rozhlasu. Jmenoval se Originální videojournal.

Chce jen zachránit rukopis zakázané knihy. Když však americký spisovatel Nathan Zuckerman přijede v 70. letech do Prahy, pronikne do bizarního a divokého prostředí večírků, na kterých návštěvníci a obyvatelé totalitního státu hledají vlastní svobodu. Hledání knihy se nakonec zvrtne v dramatický příběh, který na plátno převedla režisérka Irena Pavlásková.

Ani třicet let po revoluci se českému zemědělství nepodařilo vyrovnat s desítkami let socialistického hospodaření na zemědělské půdě. Naopak se stav půdy stále zhoršuje. Češi totiž, na rozdíl třeba od sousedního Polska, znovu nenalezli ztracený vztah k půdě a tu raději pronajímají velkým podnikům, uvedl ve Fokusu Václava Moravce odborník na krajinné plánování Petr Sklenička. Velké firmy však na cizí pronajaté půdě nehospodaří tak zodpovědně jako její vlastníci.

Boj za práva dělníků se v komunistické Číně trestá. Vláda se snaží umlčet studentské aktivisty, kteří spojují síly s dělníky a usilují o zlepšení pracovního práva. Desítky aktivistů už policie zatkla, další zastrašuje. Obviňuje je z rozvracení státní moci a poškozování mezinárodní pověsti Číny.

Ve sledu bouřlivých událostí roku 1989 vedoucích k pádu komunistického panství ve státech tehdejšího východního bloku zaujímají přední místo takzvané kulaté stoly v Polsku. V nich poprvé vládnoucí strana připustila oficiální dialog s opozicí. Rozhovory byly zahájeny 6. února 1989 ve Varšavě. Jak se později ukázalo, staly se kulaté stoly modelem pro předání moci i v dalších sovětských satelitech včetně Československa (a s výjimkou Rumunska).

Justiční palác na náměstí Hrdinů nebo takzvaný hradčanský Domeček jsou místa neodmyslitelně spojená s komunistickou represí v Československu. V těchto budovách byli vyslýcháni, mučeni a souzeni političtí vězni. Jejich temné příběhy shrnuje knižní Průvodce stalinistickou Prahou.