Samota

Deprese, frustrace, osamocent, úzkost. Takové pocity zažívaly během koronovirových lockdownů spousty lidí po celém světě. Nový výzkum teď ukazuje, že nebyly jedinými primáty, kteří se takhle cítili.

Vánoce jsou považovány za svátky klidu a rodinné pohody. Ne každý však má to štěstí, že je má kde a s kým strávit. Toto období zároveň řadu lidí vybízí k myšlenkám, že vše mají, a část svých prostředků nebo času se rozhodnou věnovat jiným. Jak vypadají Vánoce v denním centru pro lidi bez domova, v nemocnici na onkologickém oddělení nebo doma u osamělých seniorů? A co vede některé k nezištné pomoci druhým zrovna v období koled, rozsvíceného stromečku a splněných přání?

Jeho kniha Raději zešílet v divočině o lidech, kteří dobrovolně odešli dál od civilizace, vzbudila široký zájem o téma samoty. A stále budí, obzvlášť v dnešní době. V rozhovoru se spisovatel Aleš Palán rozpovídal o tom, jak nezešílel v karanténě, jak mu práce pomáhá pochopit svět kolem sebe a jak může každý z nás využít izolaci k pohledu dovnitř.

Mladá generace je zvyklá pracovat s technologiemi každý den. Vědci ale varují, že příliš dlouhá doba strávená u obrazovek může vést až k depresím. Experti pracují s pojmem digitální samota, který se začíná objevovat u dětí: neustálé připojení paradoxně spouští pocit osamocení a izolace. Pomoci mohou rodiče třeba hraním deskových her. Důležitá je i osvěta on-line.