Pražské jaro strana 2 z 2

Jana Palacha připomněla v předvečer 50. výročí jeho oběti vzpomínková mše v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora. Sloužil ji kněz a bývalý disident Tomáš Halík, který vyzdvihl Palachovu památku a oběť, hovořil ale i o současné situaci v politice a společnosti.

V srpnu 1968 vstoupily do Československa stovky tisíc vojáků z pěti zemí Varšavské smlouvy. Velel jim ostřílený generál Ivan Pavlovskij, který si za dobře splněný úkol vysloužil nejvyšší vyznamenání a místo v Ústředním výboru strany. Když ale o 11 let později odmítl invazi do Afghánistánu, tak musel z kola ven.

Obrodný proces pražského jara ovládl v roce 1968 celou společnost. Stranou nezůstaly ani nejrůznější politické instituce, které začaly alespoň částečně naplňovat svoji právoplatnou roli. To se týkalo i Národního shromáždění, tedy jednokomorového zákonodárného sboru Československé socialistické republiky. Zatímco ještě na začátku roku 1968 zaznívala pouze opatrná kritika z úst poslanců nesouhlasících s vlastní bezmocností, v průběhu jara se už zákonodárci nebáli hlasovat tajně a v létě přijmout několik přelomových zákonů.

V Praze začala mezinárodní konference Pražské jaro 50 let poté. O událostech roku 1968 v mezinárodním kontextu přednáší a diskutují přední světoví historici z 11 zemí. Konferenci uspořádal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a Úřad vlády. Na třídenní akci přijel například francouzský politolog a odborník na střední a východní Evropu Jacques Rupnik nebo historik specializující se na studenou válku z Harvardovy univerzity Mark Kramer.