Šternberský palác

V pražském Šternberském paláci jsou vystaveny české i zahraniční falzifikáty z období od patnáctého až do poloviny dvacátého století. Nová výstava Národní galerie tematizuje, jak se dá originál obrazu rozeznat od svého padělku. Expozice je výsledkem zkoumání, do kterého se zapojili kromě pracovníků Národní galerie i specialisté z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd a Kriminalistického ústavu Policie České republiky.

Za výstavbou Národního muzea v Praze stála potřeba získat větší prostory pro jeho sbírky. Myšlenku na Panteon, který by dominoval Václavskému náměstí, přitom navrhoval už František Palacký. Stavbu vítězného projektu od Josefa Schulze pak komplikovala jednání o parcele, ale i nepříznivé počasí. Budova byla nakonec slavnostně otevřena 18. května roku 1891. Potřeba získat větší prostory tím ale neskončila.

Díla Tiziana, van Dycka, Veroneseho, von Aachena a dalších slavných jmen z kroměřížské obrazárny jsou k vidění v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Výstava nazvaná 1673 / Kabinet pro biskupa vedle dvou desítek obrazů starých mistrů zároveň přiblíží, jak fungovalo sběratelství v sedmnáctém století. Prezentaci starých mistrů otevřela v těchto dnech také Národní galerie Praha. Navazuje tak na už existující expozici na Hradčanech. Více než šest stovek maleb a soch připomíná někdejší hlavní evropská umělecká centra.

Na vztahy Čech a německého Saska se zaměřila výstava ve Šternberském paláci na Hradčanech. Nese název Čechy-Sasko/Jak blízko, tak daleko a představuje artefakty z doby kamenné i památky středověku, malby Lucase Cranacha nebo Oskara Kokoschky i model ke známé soše chodícího trabantu Quo Vadis Davida Černého.