Západní muzea se stále častěji potýkají s výzvami, aby vracela artefakty uloupené v koloniálních dobách do zemí původu. Žádosti dostávají hlavně velké západní instituce, ať už ve Spojených státech, Francii, Německu, nebo ve Velké Británii. Jejich postoj se liší a například slavné Britské muzeum se svých exponátů navzdory kritice vzdávat nechce.
Západní muzea jsou pod rostoucím tlakem, aby vracela ukradené artefakty do zemí původu
Na podzim roku 1822 odhalil Jean François Champollion způsob, jak číst egyptské hieroglyfy. Rozluštil je s pomoci trojjazyčné Rosettské desky. Dvousté výročí slaví i Britské muzeum, které tuto desku uchovává. Stále víc Egypťanů ji ale chce zpátky.
Egyptoložka Monica Hanaová za její návrat uspořádala petici: „Jde o symbol kolonizace mé kultury Západem. Představuje válečnou kořist, kulturní násilí. Dnes jsme v 21. století a musíme napravit chyby z minulosti.“
Muzeum se své nejnavštěvovanější památky nechce vzdát. Odvolává se na smlouvu z roku 1801, kterou podepsal tehdejší osmanský vládce Egypta, a argumentuje také tím, že Káhira o artefakt oficiálně nepožádala. Hanaová nicméně doporučuje, aby Britové pro své muzeum našli novou vizi a filosofii. „A navracení a repatriace (objektů) jsou srdcem této nové filosofie,“ domnívá se.
Beninské bronzy
Odlišný postup volí londýnské Hornimanovo muzeum. Jeho vedení podepsalo s nigerijskou vládou smlouvu o navrácení 72 artefaktů, včetně dvanácti vzácných beninských bronzů. „Stala se správná věc. Nigerijci, Beninci i Afričané si teď budou moct prohlížet a nechat na sebe působit tyto předměty, což dlouhá desetiletí nemohli,“ řekl k tomu ředitel nigerijské národní komise muzeí a památek Abba Tijani.
Stovky kusů soch a reliéfů z bronzu nakradli britští vojáci při tažení v roce 1897. Řada z nich se pak aukcemi dostala do světa. V posledních letech se staly symbolem ukořistěného dědictví národů, které ovládaly koloniální mocnosti. Třeba Německo všechny beninské bronzy vrátilo už loni.
„Pokud vidíte, že se to děje, že se do toho zapojila významná muzea po celém světě a jsou připravená navracet (artefakty), tak by to mělo udělat každé muzeum, protože zadržovat uloupené předměty už není obhajitelné,“ říká Tijani.
Archeolog: Hlas původních států nelze přehlížet
Artefakty ukořistěné v dobách kolonialismu jsou rozeseté po celém světě. Tlak na to, aby se do zemí původu vracely, roste. Dosud se muzea hájila obavami, že vzácné kusy můžou skončit na černém trhu nebo se v často politicky nestabilních zemích zničí.
Archeolog a historik Národního muzea Pavel Titz soudí, že zmíněné předměty odněkud pocházejí a pokud se ocitly ve sbírkách problematickým způsobem, tak se to nedá ignorovat. Domnívá se, že demokratické státy nemohou „hlas lidu“ z původních států neslyšet a dříve či později tyto artefakty vrátí.
Zároveň upozornil, že mnohé předměty se do sbírek dostaly legálně. Za legitimní zároveň považuje názor, že mnohé předměty odvozem za hranice přežily neklidné doby v zemích svého původu. Zmínil Írák, Sýrii a nyní i Ukrajinu. Zároveň se domnívá, že tyto spory se netýkají sbírek českého Národního muzea.