Všichni Trumpovi ministři jsou šílení, bojím se útoků na reportéry, říká slavný novinář Hersh

Šéf Bílého domu Donald Trump udělal z médií nepřítele, což je velice nebezpečné. V pořadu Události, komentáře to prohlásil americký investigativní novinář a držitel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh, který má obavy, že jednoho dne dojde k útoku na reportéra. Hersh považuje Trumpovy ministry za „šílené“. Média by ale podle něj měla útoky na Trumpa omezit, protože mu tím jen hrají do karet. Hersh před 50 lety jako první popsal masakr ve vietnamské vesnici a odstartoval tak vlnu protestů proti americkému angažmá ve Vietnamu.

Video Události, komentáře
video

Novinář Hersh: Všichni Trumpovi ministři jsou šílení

Začněme aktuálně. Bílý dům odebral po středeční tiskové konferenci akreditaci novináři CNN, který se s ním dostal do sporu. Jak hodnotíte tuto situaci? Viděl jste asi to video, předpokládám.

Vždycky podporuji své kolegy žurnalisty. Musím samozřejmě podporovat další žurnalisty. Ale je to velmi frustrující, protože vy se na něco ptáte a člověk, který má být tím, kdo zodpovídá za tisk, vám neodpovídá, on vám nepomáhá, protože tenhle člověk je politickým pomocníkem prezidenta. Samozřejmě vždycky jsme měli někoho, kdo se stará o tisk, a měl to vždycky být člověk, který není politik. Měl to být někdo, kdo je čestný, a bohužel, dneska je situace velmi špatná.

Zkusme to tedy zobecnit. Říkáte, že situace je špatná. Jak hodnotíte vztahy prezidenta Trumpa s médii? My k tomu ostatně máme domácí paralelu, protože náš český prezident Zeman s médii také nemá vždy skvělé vztahy. Jak se na tyhle vztahy díváte? Kritickým okem, nebo s pobavením? Jak to vnímáte?

Podívejte se, vždycky je tu nějaký konflikt mezi prezidentem a médii. Prezident je samozřejmě obklopen pouze lidmi, kteří mu říkají ano, ano, a média říkají ne a kladou otázky. Ale tenhle chlápek – Trump – ten to opravdu posunul na úplně jinou úroveň. On udělal z médií nepřítele a to je velice nebezpečné. Obávám se, že dlouhodobě někteří z jeho fanoušků opravdu napadnou reportéra.

Vy jste legendou mezi investigativními novináři, o tom není sporu, ale poslední dobou jste velmi kritický, možná jakoby skoro vůči všem. Máme to chápat tak, že si myslíte, že všechno, co nám předkládají média, je špatné nebo většina toho je špatná?

Myslím si, že vůbec nedává smysl to, jakým způsobem se média chovají k Trumpovi. Ono ho to podporuje, když říká, že média nejsou fér. A myslím si, že příliš mnoho lidí ve Spojených státech Trumpa podcenilo. Nesmíme zapomínat na to, že Trump není politik. V primárkách před samotnými prezidentskými volbami dokázal vyřadit 15 politiků, 15 republikánů, což jsou lidé, kteří za sebou mají dohromady 300 let zkušeností a dvě obrovské dynastie. Dynastie Clintonů, dynastie Bushů. Neměli bychom ho podceňovat. Říká strašné věci, ale není blázen, to rozhodně není.

Jinými slovy, kdyby média pořád neinformovala, denně doslova nechrlila zprávy o Trumpovi, kdyby necitovala jeho tweety, tak by to bylo lepší? Tak by mu v tu chvíli vlastně nepomáhala? I když to jsou kritické připomínky?

Já se domnívám, že je tu spoustu věcí, o kterých máme psát, o věcech, které Trump udělal, protože americkou vládu aktuálně vedou miliardáři. Je to plutokracie. Je to vůbec ta nejhorší vláda. Opravdu všichni ministři jsou šílení. Jsou absolutně nekvalifikovaní. Já bych spíš psal o tom, co se děje ve vládě, a méně o tom, co dělá Trump, co říká Trump.

Protože útočit na Trumpa za všechno, co říká, tím mu jen hrajete do karet, hrajete podle jeho pravidel. Je miláčkem mnoha Američanů, spousta lidí ho respektuje, ale my mu pomáháme. Tisk mu neustále pomáhá, když je vůči všemu kritický. Chce jít do Koreje – ne. Chce mluvit s Putinem – ne. Takhle se k němu chovají.

Dovolte, abych citoval z rozhovoru, který jste dal českému listu Lidové noviny. Vy jste řekl: „Dnešní doba opravdu patří k těm nejhorším, jaké jsme v Americe měli, pokud jde o média. Je mi strašně líto hlavních listů, protože ztratily postavení arbitrů pravdy. Jsou tak podjaté, že přišly o rozum.“ Komu tedy máme věřit? Máme věřit pouze vám, investigativním novinářům, nebo vám konkrétně, vám osobně? Komu má pak člověk věřit, pokud máte takovýto názor?

Já jsem v tom rozhovoru hovořil o ekonomice pro noviny. Ta situace je velice špatná ekonomicky nejenom v Americe, ale po celém světě. Noviny a některé televizní stanice, které jsou proti Trumpovi, přišly na to, že když jsou neustále kritické vůči Trumpovi, tak je to dobré pro hospodářské výsledky.

Myslím, že to je špatná situace, protože aktuálně tam není skoro nikdo neutrální. New York Times nemají rády Trumpa. Washington Post nemá rád Trumpa. Fox samozřejmě má rád Trumpa. Ale není tam nikdo uprostřed. Já jsem v 72. roce začal pracovat pro New York Times. Tenkrát New York Times byly samozřejmě proti vietnamské válce, ale byly někde uprostřed, byly neutrální. Dneska to tak není.

Ještě jednou vás odcituji: „Znám příliš dobře naši vládu a armádu. Lžou, když jim dáte možnost.“ To je ale společný rys kdejakých politiků a kdejakých vlád. Proč si můžeme být jisti, že nikdy nelžou investigativní novináři?

Myslím, že moje manželka by řekla, že i investigativní žurnalisté lžou, ale má práce jako investigativního novináře spočívá v tom, že se nemám vůbec soustředit na to, co říkám já, ale mám se soustředit na lži vlády. A můžu vám říct, my v Americe stoprocentně víme, máme ty slavné Pentagonské papíry, byla to studie vlády, která měla informace o celé vietnamské válce. Hovořilo se tam o tom, že lžou úplně komplexně o všem. A myslím si, že je nemožné říct, že lež vlády a novináři patří k sobě. Naše práce je odhalit tyhle lži, zveřejnit je a nenechat se při tom kritizovat.

Já jsem to myslel spíš tak, že novináři třeba přejímají ty lži nevědomky, že jsou v nějakou chvíli možná trošku obětí a nástrojem třeba jakékoliv, sebedemokratičtější vlády, jsou nástrojem hry někoho, kdo chce prostě nějakou informaci skrze třeba známého novináře pustit ven. Vám se to třeba nikdy nestalo nebo neměl jste takovou obavu, že vám právě konkrétně dává někdo informaci proto, aby byla zveřejněna?

Pořád, samozřejmě že pořád jsem se bál, že se něco takového může stát. Ale když jsem pracoval pro New York Times a pro noviny, tak jsem neměl na starosti prezidenta. Já jsem byl outsider, byl jsem mimo, nepotřeboval jsem přístup k prezidentovi. Dneska problém je, že když pracujete pro New York Times, tak chcete mluvit s lidmi, kteří jsou okolo prezidenta, potřebujete k nim mít přístup, a proto bychom vždycky měli mít i nějaké externisty – žurnalisty, kteří jsou trošku mimo tenhle kroužek, lidi, kteří pracují trošku jinak. Samozřejmě, vždycky to chceme mít správně. A mnohokrát se mi stalo, že mi někdo lhal.

Poslední věc, kdybyste měl dneska studentům nebo mladším novinářům říci jedno krédo investigativního novináře, jedno heslo, jednu větu, jednu radu, co by to bylo?

Čtěte před tím, než píšete, a vězte, o čem píšete. Udělejte si svoje domácí úkoly. Nikdy nedělejte rozhovor s někým, aniž byste o něm věděli úplně všechno. A s Googlem, s internetem je to dneska mnohem snazší. Já jsem kdysi musel do knihovny. Vždycky musíte vědět, o čem mluvíte, než začnete psát.