Události: Nechala rodinu v Jordánsku, do Německa ji přivést nemůže
Rama Al-Rifaiová je se svými dvěma syny a manželem v kontaktu jen prostřednictvím obrazovky. Poté, co jejich domov u Damašku uchvátila válka, utekli společně do Jordánska. Matka pak před dvěma a půl lety pokračovala dále do Německa.
„Můj muž je Palestinec a Německo pomáhalo jen Syřanům. Tolik gumových člunů se převrátilo a dětí utopilo. Rozhodla jsem se jet sama a později přivést rodinu,“ vylíčila svůj plán.
Jenže kdo utíká před válkou, avšak není osobně politicky pronásledován, má v Německu nárok jen na takzvanou omezenou ochranu. To platí pro většinu Syřanů včetně Ramy Al-Rifaiové. Své děti a muže tudíž do Německa přivést nemůže.
„Není možné, abych tady byla navždy sama. Pokud to nevyjde, vrátím se za dětmi a manželem,“ přemýšlí o své budoucnosti Rama Al-Rifaiová, která se snaží získat statut uprchlíka. Může taky doufat, že se její blízcí vejdou do měsíční tisícové kvóty, kterou Berlín hodlá od léta zavést.
Právnička: Rozpor s ústavou i lidskými právy
Kolik lidí by do Německa přišlo, kdyby všichni běženci v omezené ochraně mohli přivést nejužší rodinu, nikdo přesně neví. Podle odhadů ministerstva zahraničí by šlo o 100 až 200 tisíc lidí. Studie Spolkové agentury práce mluví o 50 až 60 tisících. Vláda však chce počet běženců co nejvíc omezit. Slučování rodin tak má od léta platit pro tisíc lidí měsíčně plus několik naléhavých případů.
„Je to jasně v rozporu s článkem šest německé ústavy a také s Evropskou úmluvou o lidských právech, směrnicí EU o slučování rodin z roku 2003 a Úmluvou OSN o právech dítěte,“ zlobí se právnička Armaghan Naghipourová.
Právnička upozorňuje, že kvůli přetížení úřadů je složité přivést rodinu i pro uprchlíky, kteří na to nárok mají. „Překážky v zákoně a byrokratická zátěž jsou nastaveny velmi, velmi vysoko, takže to mnoho lidí v nějaký moment prostě vzdá,“ popisuje Naghipourová.
Některé stížnosti skončily až u spolkového ústavního soudu. Letos už dvě zamítl a vládní opatření tak podpořil.
