Francouzský premiér Manuel Valls rezignuje na svůj post ve vládě, aby se mohl zúčastnit prezidentského klání. Kabinet tak končí jako celek. Valls se tak rozhodl poté, co současný prezident Francois Hollande učinil bezprecedentní krok, když oznámil, že nebude znovu kandidovat. Valls je největší nadějí roztříštěné levice, na niž dopadá extrémní neobliba současné hlavy státu.
Valls jde do prezidentského klání, pro francouzskou levici je největší nadějí
„Ano, jsem kandidát na prezidenta republiky,“ oznámil v pondělí Valls, který chce sjednotit levici a „dát Francii vše“. Demisi podá oficiálně v úterý, celá vláda tak skončí.
Proti krajní pravici a za silnou Francii
Valls slíbil reformu výkonu státní moci, která by zajistila, aby měli občané ještě větší slovo než doposud. Svou kandidaturu zdůvodnil potřebou zajistit, aby Francie měla svou váhu ve světě, který už není jako dřív, protože jej sužuje terorismus, klimatické změny či nástup krajní pravice.
„Chci nezávislou Francii, neoblomnou ve svých hodnotách proti Číně Si Ťin-pchinga, proti Rusku Vladimira Putina, proti Americe Donalda Trumpa a proti Turecku (Recepa Tayyjipa) Erdogana,“ prohlásil Valls.
Prezidentské volby proběhnou ve Francii na jaře, už v lednu čekají socialisty primárky. Francouzského premiéra přitom chce jako kandidáta socialistů celých 45 procent levicových voličů, vyplynulo z nedávného bleskového průzkumu agentury Ifop.
Socialistům hrozí v prezidentském souboji drtivá porážka. Při rekordní nepopularitě Hollanda je dle analytiků pravděpodobné, že proti sobě ve druhém kole voleb stanou dva kandidáti pravice: momentálně favorizovaný expremiér Francois Fillon a Marine Le Penová z nacionalistické Národní fronty.
Horizont ČT24: Valls podá demisi, chce být prezidentem (zdroj: ČT24)
„Chci bojovat proti pravici, jejímu kandidátovi, jeho programu. Se svými starými recepty 80. let nám představuje jako pokrok to, co představuje všeobecný sociální ústup,“ kritizoval Valls Fillona.
Konkrétně odmítl jeho plán zrušení zkrácené pracovní doby zavedené socialisty, stejně jako jeho záměr zavést více doplatků na léky pro nemocné. Také řekl, že nechce, aby děti měly méně učitelů či venkov méně policistů.
Levice vkládá do Vallse naděje. Jeho hlavním konkurentem v primárkách by měl být mnohem levicovější bývalý Hollandův ministr financí Arnaud Montebourg, kterého v průzkumu podpořilo 25 procent sympatizantů levice.
Manuel Valls: Pravicový socialista, který se s imigranty nemazlil
Valls se narodil v roce 1962 v Barceloně španělskému malíři a francouzské občanství získal až ve dvaceti letech. Vystudoval historii na Pařížské univerzitě a do Socialistické strany vstoupil v roce 1980, poslancem se stal v roce 2002. Patří mezi nejpravicověji orientované politiky v řadách socialistů.
Pověst muže s ostrými lokty si získal jako starosta z imigrantského města Evry nedaleko Paříže, v němž zřídil „laboratoř“ pro svou politiku. Zdvojnásobil počet policistů, rozdal jim zbraně a na kritická místa rozmístil kamery – opět k údivu levicových politiků.
Francois Hollande a Manuel Valls
Svým kariérním postupem připomíná bývalého pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho; také začínal v politice na samém prahu dospělosti a získal si širokou popularitu tvrdými postoji na ministerstvu vnitra.
Jako premiér proslul poměrně ostrými názory na přistěhovalectví. V lednu varoval, že pokud evropské státy pustí na svou půdu všechny běžence, kteří přicházejí, riskují tím, že dojde k destabilizaci celého evropského projektu. Jeho vláda nechala zbourat obří divoký tábor v Calais a zlikvidovat nejrůznější stanoviště v Paříži.
Už dříve řekl, že mnozí Romové žijí v „opravdových slumech“ a jen málo z nich je schopno se integrovat do francouzské společnosti; proto by se podle něj měli vrátit do Rumunska a do Bulharska.
Valls na druhou stranu po teroristických atentátech vyzýval proti nenávisti vůči muslimům. Za jeho vlády zemřely při atentátech v Paříži, Nice či Rouenu stovky lidí. Premiér musel navyšovat výdaje na bezpečnostní opatření a pracovníky a čelit úbytku příjmů z cestovního ruchu.
Valls také podporoval podnikání. Návrh reformy zákoníku práce z pera jeho vlády ale vyhnal do ulic desetitisíce lidí. Při závěrečném projednávání zákona premiér dokonce použil zvláštní ústavní pravomoci, aby se vyhnul zamítnutí změn v parlamentu.