Britové už hlasují v klíčovém referendu o EU. O tom, jak by měla budoucnost země vypadat, se přitom nedohadují jen britští politici. Otázka případného brexitu rozdělila i rodiny, přátele či kolegy. A rozdělení společnosti kopírují také britské deníky. Díky tržní síle bulvárních deníků, které jsou většinou pro odchod, přitom jednoznačně vedou zastánci brexitu.
Zůstat, či odejít? Referendum rozdělilo britské rodiny. Jiřičná mluví o rozvratu země
Ať už hlasování dopadne jakkoliv, dosavadní kampaň odhalila, že ohledně evropské budoucnosti panují mezi Brity obrovské rozpory. Podle průměru posledních šesti průzkumů je poměr hlasů přesně padesát na padesát. Konsensus se tak v kolébce demokracie hledá bolestně těžko.
„Myslím, že členství v Evropské unii nám přináší hodně benefitů. Pokud chceme rozhodovat společně s dalšími zeměmi, tak musíme sedět u stejného stolu,“ je přesvědčena učitelka Victoria Walvisová. „Mám pocit, že v Evropské unii je nedostatek demokracie. Rozhudnutí se tam přijímají na úrovni, která je členům Unie velmi vzdálená. Proto hlasuji pro odchod,“ konstatovala jiná volička Alice Carseová.
Třeba bratři Ian a Nigel Baxterovi vyrůstali pod jednou střechou a vlastí firmu s centrálami jen něco přes kilometr od sebe. Tvrdí, že daleko k sobě nemají ani jejich názory na problémy EU. V referendu ale budou na opačném konci bariéry. „Nelíbí se mi zákony, které firmy nutí dělat drobné, neefektivní věci,“ konstatoval Nigel.
„Jsem pro to zůstat, udržet si v Evropě vliv a prosadit změny pro tuto i příští generace. Podle Nigela má Británie jít svou cestou. Myslím, že to je pesimistický pohled na svět a chybná odpověď na současné výzvy,“ říká Ian.
Bratři tvrdí, že se politické debaty na jejich vztahu nepodepsaly, jiní ale vidí dopady referenda pesimisticky. „Prožívám to a je mi to líto. Domnívám se, že tato situace neměla nikdy nastat, protože ať se stane cokoli, tak to vždycky způsobí rozvrat země, protože bude jedna strana pro a druhá proti,“ prohlásila světoznámá architektka žijící ve Velké Británii.
Vidím, co se děje v Evropě, a pokud Británie vystoupí, tak to vidím černě. (Stoupenci brexitu) slibují naprosto nemožné věci, které nejsou ničím opodstatněné. Lidé si myslí, že děti budou mít od zítřka novou školu a chleba bude o polovinu levnější.
Britská média: Seriózní deníky jsou spíš prounijní
Zatímco v Česku jsou seriózní deníky tradičně objektivní a nestaví se na jednu či druhou politickou stranu, v Británii je běžná opačná praxe. „Většina seriózních deníků (The Guardian, The Financial Times, The Times atd.) s výjimkou The Daily Telegraph se vyslovila pro setrvání, zatímco převážná část bulvární scény podporuje brexit. Výjimku představuje labouristický bulvární list The Daily Mirror,“ podotkl sociolog médií Václav Štětka.
Nejradikálněji se za brexit stavěl bulvární The Daily Express i vlivný list The Sun, který vychází denně v nákladu 1,8 milionu výtisků, čímž se řadí mezi nejprodávanější britský deník. „Bulvární deníky mají tradičně silnější pozici na britském trhu s tiskem. Pokud bychom porovnali prodané náklady, tak díky tržní síle jednoznačně vedou zastánci brexitu,“ upozornil Štětka.
Situace je odlišná u nedělníků – některé z nich se rozhodly podpořit opačnou stranu než denní tituly. Jako příklad uvedl sociolog The Sunday Times, který se vyslovil proti setrvání země v EU na rozdíl od The Times. Naopak je to u Daily Mailu, který podporuje brexit, jeho nedělní vydání opak.
GALERIE
Rozdělená británie
Euroskepticismus má v Británii hluboké kořeny
Současné myšlení Britů, kteří vždy odmítali euro, a šlo jim hlavně o přístup na volný trh EU, je dané historií a geografií. „Často se mluví o ostrovní mentalitě Británie, která je velmi odlišná od kontinentální Evropy. V 18. a 19. století se k tomu přidal pocit výlučnosti, který byl dán tím, že Británie byla v té době imperiální mocností. V té době se mluví o takzvané báječné izolaci, která byla dána statutem hegemona srovnatelného s Amerikou,“ konstatoval Kopecký.
Britské politické spektrum už se dnes ani tak nedělí na levici a pravici, ale spíše na proevropské a protievropské strany.
Londýn tak nepotřeboval spojence. „Británie byla spíš zvyklá diktovat než přijímat nějaké pokyny odjinud. Ve 20. století ale přišlo vystřízlivění, někteří mluví o imperiální kocovině, jež přetrvává dodnes. Někteří Britové se s tím nesžili,“ podotkl odborník. „Britské politické spektrum už se dnes ani tak nedělí na levici a pravici, ale spíše na proevropské a protievropské strany,“ poznamenal Kopecký.
Celkem může v referendu hlasovat zhruba 46,5 milionu registrovaných voličů. Obecně panuje shoda na tom, že klíčové budou hlasy dosud nerozhodnutých Britů, jichž je kolem deseti procent. Mladí zastávají spíše prounijní postoje, penzisté nad 55 let naopak chtějí spíše brexit. Důležitá bude také volební účast – čím bude vyšší, tím je větší pravděpodobnost zachování současného stavu.