Michail Gorbačov zahájil po nástupu do čela sovětských komunistů v roce 1985 změny, které měly reformovat komunistický systém a dodat sovětskému impériu novou sílu. Opak se ale stal pravdou. Sovětský svaz se rozpadl a komunistický systém zhroutil. Až později Gorbačov, který slaví 85. narozeniny, přiznal, že zreformovat ani nešel. Nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1990 se sice stal oblíbencem Západu i nadějí Východu, doma ale upadl v zapomnění.
Gorbačov má 85 let: Otec perestrojky a nositel Nobelovy ceny není doma prorokem
Pro mnoho lidí více než návrat vytoužené svobody znamenaly jeho reformy zdražování i ztrátu jistot a mnoho Rusů mu nemůže dodnes zapomenout rozpad Sovětského svazu.
Gorbačov ve svém národě vzbudil velké naděje, které se nenaplnily. Zejména v 90. letech za Jelcinovy vlády byly zcela zapomenuty, protože do Ruska přišel divoký kapitalismus a ještě divočejší privatizace. Rusové byli doslova ožebračeni. A vedle Jelcina z toho viní také Gorbačova.
Bývalý šéf stavropolských komunistů Gorbačov se do Moskvy propracoval v roce 1978 a postupně to dotáhl až do politbyra. Volbě Gorbačova generálním tajemníkem ÚV KSSS předcházela tři rychle po sobě jdoucí úmrtí předchozích vládců. V listopadu 1982 zemřel Leonid Brežněv, v únoru 1984 Jurij Andropov a v březnu 1985, den před volbou Gorbačova, zemřel Konstantin Černěnko.
Závan čerstvého vzduchu…
K vítězství pomohlo Gorbačovovi podle historiků několik faktorů. Jedním z nich bylo, že měl podporu u tehdejšího ministra zahraničí Andreje Gromyka a šéfa obávané tajné služby KGB Viktora Čebrikova. Stála za ním údajně také vlivná skupina šéfů oblastních výborů. Gorbačov tehdy také působil jako „zjevení“ díky svému věku. Bylo mu sice 54 let, mezi tehdejší nomenklaturou ale platil za mladíka.
Během prvních deseti měsíců po nástupu Gorbačova odešly z vysokých funkcí desítky ministrů a oblastních tajemníků strany. Začala modernizace hospodářství, disidentu Andreji Sacharovovi byl na Gorbačovův pokyn povolen návrat z vyhnanství do Moskvy a propuštěni byli i další oponenti režimu.
Michail Gorbačov a Eduard Ševardnadze na snímku z roku 1986
Společně se svým ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem Gorbačov odstartoval dějinné změny v sovětské diplomacii. V roce 1988 odmítl Brežněvovu doktrínu o omezené svrchovanosti socialistických zemí, což bylo krokem k zániku socialistického bloku, a Moskva přestala podporovat různé režimy či povstalecká hnutí po celém světě. V únoru 1989 byl ukončen odsun sovětských jednotek z Afghánistánu.
Perestrojka (přestavba) a glasnosť začaly pronikat i do tehdejších satelitů SSSR. Již koncem roku 1986 se Gorbačov vyslovil proti monopolu politických stran a o rok později odsoudil výlučnost jakéhokoli státu uvnitř socialistického bloku. V takové atmosféře navštívil v dubnu 1987 Prahu, ale návštěva tehdy ještě nesplnila očekávání. Gorbačov se totiž nevyslovil k událostem roku 1968, jak mnozí očekávali.
Komentátor Dvořák: Gorbačov vzbudil v národě naděje, které se nenaplnily (zdroj: ČT24)
Gorby si získal srdce Západu
Také vztahy s USA se začaly oteplovat: po jeho setkání s Ronaldem Reaganem v říjnu 1986 v Reykjavíku přijel na Západě populární „Gorby“ v prosinci 1987 na oficiální návštěvu USA, kde byla podepsána mimo jiné Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF). Koncem roku 1989 oznámil na Maltě při schůzce s Georgem Bushem konec studené války.
Setkání Bush - Gorbačov na Maltě v roce 1989
Změny nastartované Gorbačovem pomohly k návratu demokracie do bývalého komunistického bloku a ke změně politické mapy světa a v roce 1990 svět ocenil jeho zásluhy Nobelovou cenou za mír.
Cenu Gorbačov přebíral již jako první sovětský prezident, jeho prezidentství však trvalo jen krátce, do zániku SSSR v prosinci 1991. Pro Gorbačova, jehož režim se snažil SSSR zachovat někdy i za cenu krveprolití, to byl trpký konec a politik nakonec pocítil na vlastní kůži pravdivost přísloví o tom, že doma není nikdo prorokem. V Rusku se z něj stal jeden z nejméně oblíbených politiků. Svou roli v tom sehrál i jeho – ve výsledku nepovedený – pokus omezit nadměrné holdování alkoholu.
V polovině roku 1991 se ještě stal smutným hrdinou neúspěšného pokusu konzervativních sil o puč. V té době byl pučisty izolován na Jaltě, hrdinou se stal naopak tehdejší ruský prezident Boris Jelcin. O pět let později se Gorbačov pokusil o návrat, v prezidentských volbách ale získal jen necelé jedno procento hlasů. Poté ještě založil několik bezvýznamných stran a dnes stojí v čele své nadace a je pravidelným účastníkem mezinárodních konferencí.
Gorbačovův životopis na pultě moskevského knihkupectví
Rytíř smutné postavy
Gorbačov, který svého času patřil ke kritikům režimu ruského prezidenta Vladimira Putina, podpořil anexi Krymu jako napravení někdejší chyby sovětského vedení, které poloostrov předalo Ukrajině. Současně odsoudil počínání Západu, který v reakci na anexi uvalil na Rusko sankce. „Podpora vládce, jakým je Vladimir Putin, z něj trochu činí rytíře smutné postavy,“ dodává komentátor Dvořák. Západ a Rusko jsou podle Gorbačova v nové studené válce a mohou za to Spojené státy.
Michail Sergejevič Gorbačov se narodil 2. března 1931 ve vesnici Privolnoje ve Stavropolském kraji v rolnické rodině. V Moskvě vystudoval právnickou fakultu a od roku 1952, kdy vstoupil do KSSS, trpělivě stoupal po stranickém žebříčku. Věrným průvodcem vzestupy i pády mu byla od roku 1953 manželka Raisa, která vytvořila nový obraz manželky sovětského státníka. V září 1999 zemřela na leukémii. V roce 1999 dostal z rukou Václava Havla Řád bílého lva.