Na jaře roku 1945 rumunské síly spolu s armádami Sovětského svazu a Československa dobývají zpět moravská města a vyhánějí skomírající německé jednotky. V roce 1941 bylo přitom Rumunsko silným spojencem nacistů a z jejich země začínala mnohá tažení proti Sovětskému svazu. Z nepřítele se stal cenný spojenec díky invenci dvou mužů, kteří se odvážili vzít dějiny do svých rukou. Sovětskému maršálovi Malinovskému a rumunskému králi Michalovi I.
Nejen Sověti a Spojenci, Československo osvobozovali i Rumuni
V roce 1940 Rumunsko po porážce Francie ztratilo svého posledního spojence a přišlo i o četná území. Nestabilní situace země využil generál Ion Antonescu a spolu s rumunskými fašisty se dostal k moci. Antonescu si na králi Karlovi II. vymohl diktátorské pravomoci a stal se premiérem. Po Karlově abdikaci v září 1940 sice nastoupil na trůn mladý král Michal I., ale Antonescova pozice byla příliš silná a v roce 1941 se tak Rumunsko přidalo k hitlerovské koalici a po boku německé armády začalo bojovat na východní frontě. V době, kdy byli Rumuni na straně Hitlera, měli pro Německo zásadní význam. Bylo to kvůli ropným polím v Ploješti, dostatku houževnatých a statečných vojáků a také podílu na vyvražďování Židů. Sám Antonescu v té době prohlásil: „Nevadí mi, když do dějin vstoupíme jako barbaři. Nastala příhodná doba, abychom se zbavili Židů. Pokud si to situace vyžádá, střílejte do nich samopalem!“
Malinovskij – sovětský velitel pro obrat Rumunska
Důležitým momentem bylo německé tažení na Stalingrad na sklonku roku 1942. Obranným jednotkám 2. gardové armády velel Rodion Jakovlevič Malinovskij, který nabral zkušenosti v bojích španělské občanské války. I přes neúspěchy, kdy jako velitel Jižního frontu ztratil 200 tisíc mužů, se mu podařilo odrazit poslední útoky německých vojsk a prolomit jejich obklíčení okolo Stalingradu. Díky svému dalšímu tažení s 2. ukrajinským frontem, které je přezdíváno sovětský Blitzkrieg, silně zapůsobil na Rumunsko, kde se kvůli německým porážkám stupňovala opozice vůči Antonescovi.
Do sovětského zajetí tehdy padla celá řada vysokých rumunských důstojníků, které Malinovskij donutil ke spolupráci při jednání o přechodu Rumunů na stranu SSSR. To se později za podpory rumunského krále Michala I. povedlo. Malinovskij byl jmenován maršálem a stal se formálním velitelem spojeneckého Rumunska, které velkou mírou přispělo k osvobození Československa. V Brně je po něm pojmenováno náměstí, kde stojí i maršálova busta v nadživotní velikosti. Zmíněn je i v oblíbeném filmu Jana Hřebejka Pelíšky, kde na něj připíjí postava, kterou hraje Miroslav Donutil.
Rumunský král Michal I.
Malinovskému se dostalo podpory od krále Michala I. Rumunský panovník, který se ujal vlády dvakrát (poprvé byl ale příliš mladý a podruhé byl připraven o moc Antonescem), po bitvě u Stalingradu využil příležitosti a zorganizoval domácí převrat. Německé jednotky stále v Rumunsku operovaly a král svým činem velmi riskoval. Nicméně 23. srpna 1944 byl Ion Antonescu zatčen a vlády se chopily síly, které Rumunsko vyvedly ze spojenectví s Německem.
„Bylo mi jasné, že mi jde o život. Věděl jsem, že Antonescu má své lidi, kteří mu donášeli, nejen všude v armádě, ale i v mé blízkosti, v královském paláci. Celá akce mohla selhat. Ani nebylo zřejmé, co se může stát po jeho zatčení. Nezapomeňte, že německá vojska stále byla na území mé země. Ale zvažoval jsem rizika a vyšlo mi, že neudělat nic by bylo ještě horší,“ řekl Michal I. před deseti lety v rozhovoru pro Mladou frontu DNES.
Města v Československu, na jejichž osvobození se na jaře 1945 podílely rumunské jednotky
Až 250 tisíc Rumunů pomáhalo osvobodit Československo
Nová vláda se spojila s protihitlerovskou koalicí a 7. září vyhlásila válku Maďarsku a Německu. O týden později podepsalo Rumunsko příměří se SSSR. Antonescu skončil v roce 1946 na popravišti, Michal I. mu odmítl dát milost. Bývalý rumunský král, který od Sovětského svazu dostal Řád vítězství, ale později čelil komunistickému tlaku. V roce 1947 komunisté donutili Michala I. k abdikaci a k odchodu do exilu v Londýně. Později se s celou rodinou přestěhoval do Švýcarska a pravidelně oslovoval rumunské obyvatele novoročními projevy vysílané Rádiem Svobodná Evropa. Nakonec se do země vrátil a z respektu mu byly poskytnuty veškeré výhody, které dostává bývalá hlava státu (rezidence, ochranka, renta, řidič apod.) Díky jeho roli na konci války se v roce 2011 stal čestným občanem Kroměříže, v říjnu 2015 mu bude 94 let.
Na jaře 1945 rumunské jednotky bojovaly po boku ukrajinského frontu Rudé armády a 1. Československého armádního sboru v bratislavsko-brněnské operaci. Pomalu se probíjely náročným horským terénem na Slovensku bez podpory tanků, protože ty podle sovětské vojenské doktríny neměly v horách co dělat. To vedlo k velkým ztrátám na životech. Dne 4. dubna 1945 ale přesto byla osvobozena Bratislava, dále se bojovalo o Liptovský Mikuláš. Kromě slovenských měst (kupříkladu Banské Bystrice, Breznova, Kremnice, Lučence, Piešťan, Trenčína nebo Zvolena) osvobodily spojené síly Hodonín a Brno, měly k dispozici i letectvo, které bombardovalo Zlín - utrpělo ale 50procentní ztráty. Rumuni pronikli na Moravu a vyhnali německé vojáky z měst Bzenec, Uherský Ostroh, Kyjov, Uherský Brod, Humpolec a Boskovice, Lanžhot, Hodonín, Velké Bílovice, Znojmo, Rosice, Tišnov, Vyškov, Prostějov, Kroměříž a Kojetín.
Při osvobozování Československa bylo raněno či padlo přes 60 tisíc Rumunů z celkového počtu 250 tisíc působících na československém území.
