Lidstvo čeká do roku 2050 mnoho problémů, v čele je migrace a populační růst

Už v současnosti jsou Spojené státy po Číně a Indii třetí nejlidnatější zemí světa. Počet Američanů přitom neporoste ani tak kvůli vyšší porodnosti, ale především prodlužováním průměrného věku dožití a také přistěhovalectvím. Populační růst je podle demografů vážnou výzvou: „Je jasné, že musíme uvažovat o otázkách jídla, vody a základní dopravní infrastruktury,“ říká Jeff Soule z Amerického plánovacího sdružení.

V Číně a Indii žije více lidí na menším prostoru, než zaujímají Spojené státy. Ve městech Severní Ameriky může podle Amerického plánovacího sdružení žít až trojnásobek současného počtu lidí. Podle expertů na územní plánování to ale předpokládá vystavět na dnešních parkovištích obytné domy, rozšířit služby a snížit závislost na autech (nejlépe prodloužením městské hromadné a příměstské dopravy).

Poslední statistiky ukazují, že více než polovina přistěhovalců pochází z latinskoamerických zemí a více než čtvrtina dalších je asijského původu. Tvoří více než 10 % populace. Hispánští přistěhovalci mají v průměru výrazně nižší vzdělání i plat než přistěhovalci z Asie. Podle průzkumu, kterého se zúčastnily na tři miliony respondentů, má nejméně 48 procent přistěhovalců z Asie - většinou Číny nebo Indie - alespoň bakalářský diplom. Mezi přistěhovalci z Latinské Ameriky na tento diplom dosáhlo pouhých 11 procent. Rodilí Američané jsou s 27 procenty svých příslušníků s bakalářským vzděláním někde mezi.

Složitá cesta zdaleka nečeká jen Ameriku

V roce 2050 dosáhne počet obyvatel Země zhruba 9 miliard. Jejich rozložení bude ovlivněno především obyvatelným prostředím - klimatické změny by mohly rozšířit oblasti úrodné půdy a zároveň ohrozit dosavadní populační centra (velká část lidstva žije v přímořských, táním ledovců ohrožených oblastech).

Studie vypracované pro projekty OSN označují za kontinent s největším počtem obyvatel v roce 2050 Afriku. Populace by měla dosáhnout 2 miliard lidí. Evropě tato prognóza určuje 660 milionů obyvatel. Každá podobná studie však má velký rozptyl, odvyslý podle scénáře budoucnosti, který se rozhodneme na ni aplikovat: Jestliže by se například nezměnil dnešní africký trend, měla by mít v roce 2050 Afrika více než 3 a půl miliardy obyvatel.

Dnešní rozložení, kdy je na prvním místě Čína, na druhém Indie a na třetím Amerika, se nejspíše rychle změní. Indie by měla kvůli čínské demografické politice získat první místo do několika desetiletí. V Číně totiž kvůli prastarým zvykům chybí ženy a nařízení omezující počet dětí v rodinách situaci ještě zhoršila. Už tisíce let obchodnická a měšťanská vrstva udržuje majetek tím, že narozené holčičky zabíjí. Ve výsledku tak věno putovalo do rodinných klanů zabíjejících své ženské potomky, zatímco klany které tento krutý zvyk neaplikovaly během staletí majetek ztrácely. Nařízení komunistické vlády pak zvyk rozšířilo i mezi chudší vrstvy obyvatel.

Budoucnost: Souboj draka, orla, slona a medvěda?

Čína se tak ocitla v komplikované situaci hned ze dvou důvodů: Za prvé má „na krku“ více než 100 milionů jedináčků vychovávaných západními vzory (zvyklých jíst maso častěji než jejich předchůdci, žít ve větších prostorách a využívat moderního luxusu aut a módních trendů) a za druhé v populaci obrovsky vzrůstá počet seniorů. Obojí vytváří ve společnosti nerovnováhu, která dává náskok Indii.

Asijský drak se tak bude v příštích desetiletích spíše vnitřně potácet, zatímco velký asijský slon, jak se přezdívá Indii, půjde dravě kupředu. I Indie však má velké problémy, především nedostatečnou infrastrukturu, zcela nepředstavitelné rozdíly mezi jednotlivými vrstvami obyvatel a města na pokraji společenského rozkladu. Střední třída však dokázala obdivuhodně podchytit světové trendy a zaměřit se na informační technologie, čímž své zemi zajistili místo na výslunní světové ekonomiky. Zároveň ale do jejího dalšího rozvoje vnesli nepředvídatelný prvek (velkou ekonomickou sílu v podstatě nezávislou na státní správě a pevně svázanou s globalizací), který může být v rozhodujícím okamžiku trumfem nebo poslední kapkou, jež Indii uvrhne do chaosu.

Ameriku, jižní i severní, nejspíše zasáhne nebývalá vlna urbanizace. Už nyní je počet lidí žijících ve městech a na venkově vyrovnaný, přičemž americký kontinent se brzy stane světem aglomerací a megapolí. S postupným ústupem „amerického orla“ (USA) z pozice největší ozbrojené síly světa se také změní politické tendence. Globální demokratizace se možná zpomalí, stejně tak se může ukázat nevhodnost volného trhu jakožto nástroje přežití (změny v životním prostředí a energetická krize si možná vyžádají větší regulace a zásahy, které hrozí změnit dosavadní principy). Americká urbanizace by se tak mohla stát hlavní brzdou tamního rozvoje a společně se stále silnější imigrací i prioritou. USA tak možná budou muset obrátit pozornost a zdroje k vnitřním záležitostem, což bude mít nepředvídatelné následky pro zbytek světa.

Evropa (často ve „světové geopolitické zoo“ označovaná jako lev) a asijští tygři společně s Japonskem se budou v blízké budoucnosti především stabilizovat a snažit se reagovat na tlaky větších celků. Právě v těchto zemích by přitom mělo docházet k největšímu společensko-technologickému rozvoji, který by se měl nést v duchu postmileniální nevyhraněnosti a obrovské dynamiky prostředí (klimatická změna, ozbrojení méně vyspělých států, multikulturní třenice, potřeba vyrovnat se s nedostatkem energie, ale i epidemií civilizačních chorob). Připomínkou stavu světa by pro tyto enklávy měla být blízkost Ruska a Afriky v případě evropském a divoce se měnící jihoasijské oblasti v případě Tygrů a Japonska.

Čeká nás zápas s planetou i sebou samými

Apokalyptické vize bojů o suroviny a válek v hraničních oblastech velkých kulturních celků vědecká obec obecně odmítá. Přesto se zdá, že „nejklidnější éra lidstva“, jak bývají označována poslední dvě desetiletí, zůstane stále stejně krvavá i nadále. Lokální boje naopak nejspíše získají na síle a rozměrech, menšiny a etnické oblasti budou využívat ústupu Ameriky z pozice velmoci a změna podnebí přinese obrovské pohyby takzvaných „ekologických uprchlíků“ vyhnaných z domovů povodněmi a dalšími katastrofami. Posuny podnebných pásů a extremizace počasí si vyžádají změny ve zvycích lidí i technologiích, což povede buď k většímu vzájemnému odcizení a vzniku uzavřených společenství, nebo naopak (méně pravděpodobně) k pochopení a novému pohledu na lidstvo jako celek a jeho roli na planetě.

Za největší z těchto problémů považují vědci migraci. Jak ji velké kulturní celky přijmou, bude možná rozhodujícím faktorem v jejich soupeření. Systematicky se zatím imigraci brání především Evropa a Japonsko. Následný nedostatek pracovních sil, klesající porodnost a společenské problémy chce každá oblast řešit jinak: Evropské státy sociálními programy přehnaně zaměřenými na podporu rodin, Japonsko automatizací až robotizací co největšího počtu pracovních pozic. Obě cesty jsou ale jen přechodným řešením, ve výsledku je přijetí migrantů jedinou možnou cestou.

Klíčem k překonání případné populační krize je rozřešení otázky, zda je pro migrační politiku výhodnější a přirozenější princip multikulturalismu (kde si přistěhovalci ponechávají většinu svých zvyků a kulturní identity, jak nyní vidíme v Evropě) nebo asimilace (americký model „kotlíku“, ve kterém se z každého přistěhovalce stane Američan). Zkušenost zatím říká, že bude jako v případě tolika jiných problému potřeba najít zlatou střední cestu. Změnit nejdříve sebe a pak chít změnu od příchozích.

Svět se do roku 2050 populačně neustálí, ale zhruba po tomto období se očekává zastavení rapidního růstu počtu obyvatel. Jakmile většina světa dosáhne ekonomické úrovně dnešních vyspělých států (za předpokladu že se lidstvo technologicky a společensky přizpůsobí všem změnám a problémům, a tudíž se naopak nezvýší počet států zaostalých), klesne celkově i porodnost a se (snad) vyplývající demokratizací pak i agrese. K tomu však bude potřeba obrovských změn, především v mentalitě obyvatel vyspělých států.