Válečný zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín byl na Ukrajině už od konce ledna. Do Česka se vrátil před pár dny, jak sám ale říká, psychicky je pořád s Ukrajinci. Když jde v Praze po ulici, připadá mu zvláštní, že se lidé chovají normálně a nedívají se neustále k nebi po raketách. V Interview ČT24 popsal své zážitky z válečné zóny i to, jak si zvyká na život zpátky. Vrátit se na Ukrajinu už se nicméně brzy chystá.
Dlouhou dobu strávil zpravodaj v Mariupolu a v Dnipru. Vypráví, že v Dnipru se lidé zpočátku velmi báli, protože byli pod neustálou palbou ruských raket, s postupem času ale město ožilo, začal jarní úklid, lidé se pustili do malování cyklostezek a otevírání butiků. Třebaže sirény tam zní prakticky nonstop a situace se spíše zhoršuje, lidé si uvědomili, že návrat k normálnímu životu jim psychicky pomáhá.
„V Mariupolu jsme ještě pár dní před válkou byli na koncertě živé hudby, všichni byli v restauracích, veselí, nikde nebyly vidět žádné obavy,“ popsal zpravodaj. Ty ale už byly trochu namístě, existovalo totiž tušení, že Mariupol je jedním z bodů, o které bude mít Rusko vojenský zájem.
„Proto ho teď devastuje a je jedno, že zničí celé poměrně pěkné centrum, to zajímavé město pocházející ještě z řeckých dob. O tuto kulturu a historii Rusko nejeví absolutně žádný zájem. Ani o průmysl, oni rozbombardovali i továrny, takže jim jde jen o to, udělat si tam cestu, zničit po cestě všechno, co tam je,“ řekl.
Ze sousedů se stali nepřátelé
Dorazín popsal, že první dny invaze byl u lidí patrný efekt popírání reality. Ukrajinci si prý nebyli schopni připustit, že se něco takovému stalo, mysleli si, že je to hrozný sen, ze kterého se probudí. Změnil se i jejich vztah k Rusku. Za hranicemi mají příbuzné i známé, ale teď si uvědomili, že to jsou vlastně jejich nepřátelé. „A došlo ke stmelení všech Ukrajinců, i ti rusky mluvící se postavili za Ukrajinu, řekli si: Tohle je naše země a my ji chceme hájit.“
Zpravodaje překvapilo, že válka zaskočila i samotné Rusko a že Ukrajinci se dokázali rychle sjednotit a bojovat. I od prezidenta Volodymyra Zelenského si prý nikdo moc nesliboval a rozhodně si ho nedokázali představit jako vojevůdce.
Reportér se spolu s fotografkou Ivou Zímovou a dalšími kolegy rozhodl opustit Mariupol až v momentě, kdy zjistil, že už jim zbývá jen jediná volná cesta, která ještě nebyla pod kontrolou Rusů. Byl to nicméně dost dramatický zážitek, především kvůli stavu silnic a hrozbě nakladených min. Ruské vojáky ale naštěstí nepotkali, třebaže od nich byli vzdálení odhadem jenom pár kilometrů.
