Čelakovského sady u Národního muzea v Praze bývaly výstavním parkem na jednom z nejžádanějších míst v centru metropole. Dnes ale trpí nevhodnými zásahy i silnou okolní dopravou. V současnosti vrcholí revitalizace parku, která má místu vrátit atmosféru příjemnou pro pobyt, a přiblížit ho tak výstavní prvorepublikové kondici.
Přehlednější a bezpečnější. Sady u Národního muzea dostaly novou podobu
Sady u Národního muzea dostaly novou podobu (zdroj: ČT24)
Vedle nového interiéru a fasády Národního muzea, které v posledních letech prošlo zásadní rekonstrukcí, se změn dočkalo také okolí budovy. Novou podobu dostaly i sady pojmenované po slavném básníku národního obrození.
Situace v okolí Čelakovského sadů se za víc než století výrazně změnila. Park vznikl po roce 1885 na místě zbouraných městských hradeb. Dřívější rozloha však byla výrazně omezena výstavbou metra a magistrály.
V sevření magistrály
Zachovat park sevřený dvěma tříproudovými silnicemi není jednoduché. „Projevuje se tady zasolení, prach, mechanický obrus pneumatik, je tady spousta negativních vlivů,“ upozorňuje zahradní architekt a autor krajinářského řešení rekonstrukce Ondřej Fous.
„Pro stromy ve městech je největší problém, že se stresy kumuluji, a potom přijde nějaký poslední, v současnosti zejména nedostatek vody, který uspíší jejich zánik,“ doplňuje arborista David Hora.
V centrech měst se často pohybují vandalové, lidé závislí na drogách nebo bezdomovci. I ty by měla nová podoba parku odradit. „Ten prostor byl stísněný, nepřehledný a tím pádem do velké míry nebezpečný,“ říká architekt Institutu plánování a rozvoje hlavního města a autor projektu Jakub Hendrych. Nová podoba by měla působit přehledněji a příjemněji.
K tomu má přispět i rozvržení výsadby. „Některé tisy jsou teď umístěné kolem Legerovy ulice tak, aby částečně tlumily exhalace a hluk. V parku bude pobytový trávník,“ dodává Hendrych.
Architekt Karel Prager, autor bývalého Federálního shromáždění, plánoval vysadit park také v prostoru mezi dnešními budovami muzea. To už v současné době ale není možné. Víc stromů, než tu dnes stojí, se do husté sítě podzemních staveb nevejde.
Aby se tady strom udržel, musí se mu pomoci i současnými technologiemi. Krajináři proto použili několik novinek. „U muzea jsme použili strukturní buňky, což jsou plastové výztuže, které uchrání kořenový systém před zhutněním, a zároveň umožní nést váhu té komunikace,“ vysvětluje David Hora.
Historická budova Národního muzea se po rekonstrukci veřejnosti částečně otevřela 28. října k výročí 100 let založení republiky.