Největší věznice v Česku v Plzni na Borech si letos připomíná 140 let od svého vzniku. Vystavěna byla pro těžké zločince a dlouhododě odsouzené. Své tresty si tu ale už od konce devatenáctého století odpykávali také mnozí političtí vězni. Včetně Václava Havla.
Hvězda mezi věznicemi. Na Borech „se sedí“ už 140 let
Události: Věznice na Borech slouží 140 let, seděl v ní Píka i Havel (zdroj: ČT24)
Plzeňská věznice má tvar paprskovitého uspořádání s půdorysem osmicípé hvězdy, který navrhl Emanuel rytíř Trojan z Bylanowa. Tzv. panoptikon vychází prapůvodně z konceptu anglického filozofa a reformátora Jeremyho Benthama, smyslem hvězdice bylo získat dostatečnou kontrolu nad děním v budovách, kde byl takový přehled třeba. Tedy nejen ve vězeních, ale i v nemocnicích nebo školách.
O tom, kde bude nový žalář stát, se poměrně dlouho rozhodovalo. V úvahu přicházely také Domažlice nebo Klatovy. Po několikaletých diskusích nakonec zvítězila lokalita na okraji Plzně. Borské zařízení vznikalo v letech 1873 až 1878 a bylo první trestnicí v českých zemích, která už byla jako vězení postavena. Do té doby se k totiž k tomuto účelu využívaly přestavěné kláštery nebo pevnosti.
Sbor stráže věznice na Borech (1926)
Vězněm s číslem 1 byl obchodní příručí Bedřich Schneiberg z Prahy, odsouzený k osmi letům těžkého žaláře.
První odsouzení se ještě podíleli na dokončování areálu. Za Rakouska-Uherska totiž musel pracovat každý vězeň, kromě nemocných a politických. Ve třech z osmi křídel věznice byly samotky, ve zbytku pak cely pro čtyři až osm lidí.
K nápravě vězňů hned od začátku sloužila i kaple. Její původní interiér se nedochoval, v padesátých letech minulého století byla přestavěna na tělocvičnu. Pro novou kapli se našel prostor v jednom z klenutých sklepů. Architekt David Vávra v ní vytvořil i tři vitráže, na práci se podíleli také vězňové. „Posílal jsem dopisem nebo mailem poznámky a fyzicky je, kromě oken, vlastně už zrealizovali sami,“ popisuje spolupráci s vězněnými architekt.
Političtí vězni: Od Omladiny po Havla
Borská věznice má i svou minigalerii. V ní jsou vystaveny obrazy, které namaloval generál wehrmachtu Rudolf Toussaint. Ten v roce 1945 podepsal kapitulaci o stažení Němců z Prahy, následně byl zajat a odsouzen na doživotí, propuštěn byl ale nakonec už v roce 1961. Na Borech si odseděl čtyři roky.
„Byl na Bory převezen krátce předtím, než zde byl popraven generál Heliodor Píka. Je paradox, že právě bojovníci obou stran z druhé světové války se ocitli ve stejnou dobu na stejném místě ve vězení,“ podotýká badatel Lukáš Paleček, který o borské věznici loni vydal samostatnou publikaci.
Příkaz k popravě Heliodora Píky
Generál Píka byl jediným vězněm, který byl popraven přímo v borském areálu. Z politických důvodů se ale do zdejších cel dostaly mnohé osobnosti. Například na konci 19. století justice na Bory zavřela odsouzené v zinscenovaném procesu s tzv. Omladinou, údajnou tajnou politickou organizaci bojující proti rakousko-uherské monarchii. Jednu celu měl tehdy na Borech například i pozdější prvorepublikový ministr financí Alois Rašín.
Z Plzně také napsal část dopisů své ženě Olze pozdější český prezident Václav Havel. Ve stejnou dobu byl na Borech vězněn Dominik Duka, současný pražský arcibiskup. Havel o řadu let později v televizním pořadu Společný výslech vzpomínal, jak jim ostatní vězni – vrazi a zloději – prorokovali, kdo z nich bude jednou ministrem, kardinálem a prezidentem.
Společný výslech: Václav Havel a Dominik Duka (zdroj: ČT24)
Před mřížemi, za mřížemi
Zdi borské věznice se během její stočtyřicetileté historie pokusilo překonat několik trestanců. První útěk se odehrál už čtrnáct dnů po zahájení provozu. Z novodobé historie patří ke známým pokusům útěk odsouzených vrahů Romana Čabrady a Rostislava Roztočila z listopadu 2005. Dvojice využila práce v dílně a dostali se na svobodu ve falešné bedně. Dopadeni byli oba, trest si ale odseděl jen Čabrada, Roztočila odmítly vydat německé úřady.
Ke kurióznějším případům patří ten z roku 2011, kdy opilý muž prorazil autem bránu věznice. Otec, dříve souzený za vraždu, se tak pokusil osvobodit svého syna, který si na Borech odpykával trest za pokus o vraždu.
V borském kriminále seděl i asi nejznámější český vězeň Jiří Kajínek, který zpoza mříží utekl několikrát. V Plzni ale ani jednou.