Známý brněnský architekt Ivan Ruller včera oslavil devadesát let. Za svou kariéru navrhl desítky staveb, mnoho z nich právě ve svém rodném městě. Patří k nim například budova Janáčkova divadla, hala Rondo nebo smuteční síň v Židenicích. Rullerem navržené stavby stojí také v Bratislavě, v Kroměříži, Hodoníně i v Praze. Na prahu devadesátky architekt stále navrhuje rodinné domy a přednáší na univerzitě.
Legenda brněnské architektury Ivan Ruller slaví devadesáté narozeniny
První stavba, na které se architekt Ivan Ruller v Brně podílel, bylo Janáčkovo divadlo. Spolu s dalšími kolegy na ní začal pracovat už v roce 1960. A věnoval se jí několik let. „Byly to čtyři roky života s náročnou prací, byla to ale krásná práce a je to celoživotní zážitek,“ vzpomíná Ivan Ruller.
Kulturní stánek nese prvky jeho oblíbeného funkcionalismu. V divadle proto nechybí materiály, jako je kámen, sklo anebo kov. Stejně jako ve smuteční síni v Židenicích. Tu navrhl o sedmnáct let později. Na rozdíl od divadla je ale zavřená a v havarijním stavu. „Věřím, že zvítězí zdravý lidský rozum. Ty životní situace, které se tam řeší, které jsou pro každého dramatické, by měly mít důstojný prostor,“ posteskl si architekt. Jestli se to povede, není jisté. O opravě budovy se diskutuje řadu let a zatím marně.
GALERIE
Nejznámější stavby Ivana Rullera v Brně
Sportovní hala Rondo, dnes DRFG aréna, která je také jednou z Rullerových prací, se rekonstrukce dočkala už před šesti lety. „Já to vnímám stále jako Rondo. Měnit názvy podle toho, jaké tu jsou majetkové vztahy, je podle mě zbytečné,“ říká Ivan Ruller.
Ruller studoval u Fuchse a Rozehnala
Ivan Ruller studoval u předních brněnských architektů, mimo jiné u Bohuslava Fuchse a především Bedřicha Rozehnala, u něhož byl už za studií asistentem. Pět let pracoval na škole u profesora Miroslava Kopřivy, ale v roce 1959 musel nedobrovolně odejít. Vystřídal pak řadu projekčních ústavů, v letech 1968 až 1979 působil v Útvaru hlavního architekta, pak se živil jako samostatný architekt.
Ocenění získal i na mezinárodních soutěžích
Na jeho díle je dobře patrný vliv funkcionalismu 30. let a moderny. Zúčastňoval se i mezinárodních soutěží. Mezi jeho oceněnými návrhy byl třeba projekt Náměstí národů v Ženevě (1957), studie radnice v Torontu (1958), český pavilon v Ósace (1968), spolupracoval na památníku v Osvětimi nebo na vybudování muzea historie v libyjském Tripolisu.
V Československu mu pro své postoje k tehdejšímu režimu v letech 1970 až 1989 zakázali členství ve Svazu architektů a dvacet let nesměl publikovat ani učit. Dokázal si však udržet odstup a nebál se ani pracovat se „zakázanými“ umělci, jako byl Vladimír Preclík či Olbram Zoubek.
Rullerovo celoživotní dílo představí výstava ve vile Stiassni
Po roce 1989 byl čtyři roky děkanem Fakulty architektury, v roce 1994 se stal profesorem. V roce 2003 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. O rok později získal cenu Obce architektů za celoživotní dílo. Celoživotní dílo Ivana Rullera představí od šestého prosince výstava ve vile Stiassni. Na její rekontrukci se architekt sám nedávno aktivně podílel.
Po Brně se s Ivanem Rullerem procházela redaktorka Barbora Blažková (zdroj: ČT24)