Eliška Balzerová se stala hlasem loňské laureátky Nobelovy ceny za literaturu Annie Ernauxové. Herečka načetla román Roky, který je považován za zásadní dílo této francouzské spisovatelky. Audiokniha by měla vyjít v září.
Tvorba Annie Ernauxové se vyznačuje autobiografičností, řazena bývá do proudu takzvané autofikce. Taktéž memoárový román Roky, považovaný za její vrcholné dílo, je osobním příběhem vystavěným na autorčiných vzpomínkách. Začíná jejím poválečným dětstvím a končí na přelomu milénia.
Audiokniha Roky je pro Elišku Balzerovou poměrně ojedinělou zkušeností. Audioknihy už namlouvala, ale většinou s kolegy, ne sama. „Je to zvláštní disciplína a já jsem ji neznala. Jako kdybych hrála tenis a teď musela skákat do dálky. Je to úplně něco jiného,“ srovnává načítání románu se svou dosavadní profesní zkušeností. „Musím být usebraná, soustředěná, připravená. Musím mít ty správné brýle,“ dodává s humorem.
Režisér Michal Bureš nepochybuje, že herečka si s náročnou knihou poradí: „Je z herecké školy, která má načteno, a která ví. Dokázala text rozehrát ve všech jeho valérech, co se týče ironie, podtextů a skrytých významů.“
„Vám se to bude líbit“
Ve francouzštině román vyšel v roce 2008, česky až loni, krátce předtím, než jeho autorka získala Nobelovu cenu za literaturu. Švédská akademie ocenila mimo jiné to, jak pracuje s osobní i kolektivní pamětí. Annie Ernauxová otevírá čtenářům své soukromí a zároveň popisuje, jak se v něm odráží dějiny a proměna společnosti – emancipace žen, sexuální a jiné revoluce, konzumerismus, příchod nových technologií i nových hrozeb.
„Když jsem si tu knihu kupovala, tak mi paní knihkupkyně řekla: ‚Vám se to bude líbit.‘ Ptala jsem se jí, jak to ví, a ona na to, že je to o mé generaci. A také, že je,“ podotýká Balzerová.
Dalších knih Annie Ernauxové se čeští čtenáři dočkají už brzy, na podzim mají v překladu Tomáše Havla vyjít hned dva texty. Mladík je vyprávěním tehdy padesátileté spisovatelky o vášnivém milostném vzplanutí k muži, který je o třicet let mladší než ona. V Události se probírá svým deníkem ze začátku šedesátých let, kdy zjistila, že je těhotná, a mluví o tehdejších možnostech v zemi, kde je potrat zakázaný. Tento text byl nedávno i zfilmován francouzskou režisérkou Audrey Diwanovou, promítal se i v českých kinech.
