Historik František Šmahel vydal „pozdní sběr“ statí věnujících se českým zemím na konci středověku. V publikaci Uprostřed Evropy píše o „velkých dějinách“, které se v našich končinách tehdy odehrávaly mimo jiné díky husitské revoluci i povýšení Prahy na hlavní město Svaté říše římské.
Uprostřed Evropy měly české země velké dějiny, říká historik Šmahel
Kniha Františka Šmahela usiluje o postihnutí vývojových tendencí od nástupu Lucemburků na český trůn až po rok 1526, po němž se země Koruny české staly na dlouhá staletí součástí habsburské říše. Pojednává o době, kdy české země „poprvé a naposledy hrály v Evropě prvořadou roli“.
S nástupem Jana Lucemburského nastala v českých zemích nová éra. Mnozí sice nemohli „králi cizinci“ přijít na jméno, podle Šmahela ale nespravedlivě. „Právě on rozšířil území o Chebsko, třináct slezských knížectví, Horní a Dolní Lužici. To byl velký stát,“ vypočítává.
Hlavní zásluhy nicméně drží pokračovatel lucemburské linie. Karel IV. si Prahu zvolil za císařskou rezidenci a tím mělo vše, co se v Praze odehrávalo, mnohem širší dosah než dříve. Na tuto skutečnost odkazuje i název knihy – Uprostřed Evropy. „Snažím se také ukázat, jakou roli pak české země právě v tomto období hrály širšímu okolí střední Evropy. Je otázka, co je střední Evropa, ale budiž, z dnešního hlediska to střední Evropa byla,“ podotýká Šmahel.
Malé národy si velké dějiny vytvoří
Nepochybuje, že dějiny mají být především zdrojem sebepoznání. Malé národy potřebují velké dějiny, a pokud je nemají, pak si je vytvoří. Nicméně období posledních Přemyslovců a následně Lucemburků považuje Šmahel právě za dobu, kdy jsme velké dějiny měli.
„Husitství převrátilo poměry v celé Evropě na dobu padesáti let,“ upřesňuje. „Ale bohužel jsou zase celá staletí, kde se nám Čechům může zdát, že jsme jenom někde na oko na takové cestičce, která málo znamená,“ dodává.
Vytváření vlastní velké historie se týká zejména devatenáctého století. Kniha v této souvislosti zmiňuje spor o pravost Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Badatelé se přeli (a přou), zda středověké literární památky dokazující významnost češtiny jsou, nebo nejsou falza.
Rozhovor s Františkem Šmahelem (zdroj: ČT24)
Pokročilá idea národa
Osmadvacet studií shromážděných v nynější knize vznikalo v průběhu několika let. Šmahel je označuje za „pozdní sběr“ úvah podepřených hlubšími sondami.
„Historik nemůže zvládnout dějiny ani v pozdním středověku v plném rozsahu v jejich veškeré tvárnosti. Musel jsem tedy udělat sondy do různých oblastí života, hospodářství, kultury a hlavně pražské univerzity, jejíž založení přineslo vzdělanost na mnohem vyšší úrovni. Od ní se pak odvíjelo mnoho jevů, včetně ideje národa, která byla na svou dobu pokročilá a předčasná,“ upozornil Šmahel.