České titulky: Anna Kareninová. Takové oznámení mohou diváci zahlédnout u tří stovek filmů. Jméno Anny Kareninové se objevuje ale i v tirážích knih, v poslední době zejména v souvislosti s díly Milana Kundery, který si ji vybral jako první oficiální překladatelku svých francouzsky psaných románů. O spolupráci s význačným autorem pohovořila v Interview ČT24.
Milan Kundera je úplně jiná disciplína, připouští překladatelka Anna Kareninová
Anna Kareninová v Interview ČT24: Překládat Kunderu je jiná disciplína (zdroj: ČT24)
Milan Kundera, který polovinu ze svého dosavadního, dvaadevadesátiletého života strávil ve Francii, přestal psát česky na začátku devadesátých let. K tuzemským čtenářům se tak jeho francouzské romány dostaly případně jen v neoficiálních – a podle autora nepovedených – pokusech. Sám do češtiny přeložil z francouzštiny jen své eseje, pro rozsáhlejší díla se rozhodl oslovit Annu Kareninovou.
Když nevím, píšu do Paříže
Odmítnout podle ní takovou možnost nešlo. „Zároveň jsem se bála, že ho svým překladem raním, protože každý překlad přece jenom původní dílo trochu posune,“ přiznává. Řešení se našlo: „Dohodli jsme se, že přeložím kousek a on ho zkontroluje a tak dále.“ Intenzivně překladatelka komunikovala především se spisovatelovou ženou a spolupracovnicí Věrou. K první překládané knize – Slavnosti bezvýznamnosti – vypracovala Kareninová potupně deset verzí, aby „došla co nejblíž k originalitě Kunderova jazyka“.
Vodítkem jí byla čeština z knih, které Milan Kundera napsal ještě ve své mateřštině. „Ten, kdo se neustále ubezpečuje a ptá, jsem spíš já. Když přijdu na nějaké místo nebo slovo, které v českých knihách nemá, hned píšu do Paříže, jak že to říkají doma v češtině. Až když se takto dostatečně doptám, pošle jim nakladatelství hotový překlad. Nesetkala jsem se s nějakými protesty, to mám docela radost,“ popisuje spolupráci Kareninová.
Nositelka francouzského Řádu umění a literatury zprostředkovává českým čtenářům rovněž knihy francouzského romanopisce Louis-Ferdinanda Célinea. K překladu Célinea nabízela nakladatelství ve stejné době, kdy se shodným nápadem přišel i Kundera. Díky Kareninové hovoří k českým čtenářům ale i třeba americký básník Ezra Pound. Překládá totiž rovněž z italštiny, angličtiny a nizozemštiny.
Spíše rekonstrukce než překlad
Překlad Kunderových textů je podle ní o to náročnější, že v nich nemá nic jeden význam, víceméně vše lze tedy interpretovat více způsoby. „Nešlo ani tolik o překlad jako o rekonstrukci,“ upřesňuje. „Když překládám Célinea, který česky neuměl, přemýšlím, jak to ten spisovatel viděl, jak by asi ten svůj obraz řekl v češtině, kdyby česky uměl. Kdežto u Milana Kundery jsem musela přemýšlet, jak by to napsal v době, kdy psal česky. To je úplně jiná disciplína.“
Nevědění
Porozumění do jisté míry může pomoci podobnost rodinných osudů. Tématem Kunderových textů, včetně posledního překladu Nevědění, bývá ztráta domova a zkušenosti exilu. Otec Anny Kareninové z rodného Ruska odešel po bolševické revoluci, jako operní pěvec žil různě po světě, ale do své domoviny se už nikdy nevrátil.
„Najednou se mi spojily některé nálady mého otce, některé smutky, které jsem jako dítě na něm poznala, ale nevěděla jsem, co to je, protože mě tehdy vůbec nenapadlo, že by otci mohlo být smutno po vlasti. To jsem si uvědomila až s překladem Nevědění. A nejde o emigraci, ale o ahasverství, kdy člověk ztratí domov a nemůže ho najít,“ říká.
Další Kunderovy romány má na stole
Francouzsky napsal Kundera čtyři tituly. V českém překladu vycházejí postupně od nejnovějšího – z rozhodnutí autora, aby alespoň v případě poslední knihy nebyl rozestup mezi vydáním originálu a překladu tak velký. K českým čtenářům se už tak dostala v roce 2020 Slavnost bezvýznamnosti a vzápětí Nevědění.
„Na stole už mám Totožnost a Pomalost by měla přijít po ní,“ potvrzuje Anna Kareninová, že v přípravě jsou i zbývající romány L'Identité a La lenteur.