Před přibližně pěti sty lety namaloval Sebastiano del Piombo obraz Madona s rouškou. O zhruba sto padesát let později se olejomalba dostala do Olomouce, kde shlíží ze stěny obrazárny v Arcidiecézním muzeu. To ovšem zůstane ještě rok zavřeno, ne kvůli pandemii, ale kvůli rekonstrukci. Muzeum vzácný obraz připomíná alespoň on-line. Mimo jiné v animovaném klipu, který ukazuje, jak Piombo své dílo maloval. Promítat ho bude i na katedrálu sv. Václava.
Madona v Olomouci po pěti stech letech odkládá roušku
„Sebestianus faciebat“ – namalováno Sebastianem, oznamuje nápis v levém dolním rohu obrazu. Malíř své autorství zakomponoval v podobě namalovaného papírového lístku přichyceného k loži malého Krista zlatým špendlíkem.
Vliv Raffaela i Michelangela
Benátčan Sebastiano Luciani patří k malířům vrcholné renesance. Vlivy benátských mistrů v jeho tvorbě zůstávaly, on sám se ale před třicítkou přestěhoval do Říma, kde žil až do smrti v roce 1547. Získal poměrně jisté místo v papežských službách, jméno, pod nímž je známý – Sebastiano del Piombo –, odkazuje k funkci strážce pečeti. Dařilo se mu především jako portrétistovi, nicméně podle všeho časem díky pravidelnému příjmu zpohodlněl a v malířské tvorbě dost polevil.
Del Piombo byl vrstevníkem Raffaela Santiho a Michelangela Buonarrotiho, jejich vliv nezapře ani Madona s rouškou. „Rafaelův vliv se projevuje v celkové kompozici, protože Rafael namaloval podobnou kompozici madony s Ježíškem pro kostel Santa Maria del Popolo a z této kompozice Sebastiano vyšel,“ vysvětluje na stránkách olomouckého Muzea umění kurátorka Gabriela Elbelová.
Od Rafaela převzal nejen kompozici zmíněného obrazu, ale po jeho smrti – Santi zemřel shodou okolností v době, kdy olejomalba vznikala – měl také vytvořit výzdobu v kapli zmíněného kostela. Ale nakonec ji ani on nedokončil, je nicméně v této kapli pohřben.
Michealengelův odkaz spatřuje kurátorka v tvářích postav, především Panny Marie, vyobrazené jako „klasický michelangelovský typ“.
Budoucí utrpení
Sebastiano Luciani, zvaný del Piombo / Madona s rouškou (kolem 1520)
Olej na topolovém dřevě o rozměrech přibližně 120 krát 92 centimetrů vytvořil del Piombo kolem roku 1520. Zpodobňuje Pannu Marii chystající se přikrýt průsvitnou rouškou spícího Ježíška, na něhož hledí také jeho pěstoun Josef. Ke svaté rodině se připojil i nedospělý Jan Křtitel.
Vyobrazení má hlubší teologickou symboliku. Ježíšův spánek, stejně jako Madonino zamyšlení, je předzvěstí Kristova budoucího utrpení a truchlení jeho matky. K ukřižování odkazuje i stehlík, jehož spící dítě tiskne v dlani. „Podle středověké legendy měl stehlík vytrhnout trn z Kristova čela,“ připomíná lektorka z Muzea umění Olomouc Hana Lamatová. Červená skvrna na hlavičce tohoto ptáka je prý věčným pozůstatkem Ježíšovy prolité krve.
Pod rentgenem
Čtyřminutová animace, kterou muzeum obraz nově přibližuje, shrnuje výsledky průzkumu restaurátora Radomíra Surmy. „Využíval například rentgenové snímky díla a dokázal z nich interpretovat, že kompozice obrazu se před dokončením obrazu proměnila,“ upřesnila Lamatová. Finální olejomalbě předcházely dvě starší kompozice. Sebastiano del Piombo nejprve namaloval jen Pannu Marii s Ježíškem. Až později přidal i ostatní postavy a symbolického stehlíka.
Kunsthistorici vědí nejen, co olomoucké Madoně s rouškou předcházelo, ale i co následovalo. Podobný motiv Panny Marie použil del Piombo ještě o pět let později, zrcadlově obrácená verze olomouckého výjevu ale zůstala nedokončená, uchována je v Neapoli.
V Olomouci od roku 1673
Piombova olomoucká Madona s rouškou patří k nejcennějším pokladům italské renesance ve sbírkách Muzea umění, pod které Arcidiecézní muzeum v Olomouci spadá. Biskup Karel II. Liechtenstein-Castelcorna ji získal roku 1673, když odkoupil sbírku kolínských obchodníků s uměním, bratří Imstenraedů. Ti měli prostřednictvím svého strýce, jenž mimo jiné pracoval pro Ludvíka XIV., kontakty na francouzský královský dvůr. Podařilo se jim také dostat k dražbě uměleckých děl po popraveném anglickém králi Karlu I., právě tato kolekce se stala součástí kabinetu olomouckého biskupa.
Biskup stejným způsobem přišel mimochodem k dalšímu slavnému obrazu ze současných muzejních sbírek – Tizianovu monumentálnímu vypodobnění Apollo a Marsyas.
Olomoucké muzeum k výročí Madony s rouškou připravilo na květen a červen on-line projekt Piombo: Madona bez roušky. Zahrnuje virtuální prohlídku obrazu nebo přednášky. V dnech 18. až 20. června pak bude animace rozkrývající postupnou Piombovu práci promítána na průčelí kostela sv. Václava v Olomouci.
Na květen není oslava Madony s rouškou naplánována náhodou. Právě tento měsíc je totiž podle církevní zvyklosti zasvěcený Panně Marii.
Vznik obrazu Madona s rouškou odkrývá animace (zdroj: ČT24)