Jedno z mála míst, kde je v Ostravě i během epidemie dostupná výstava, je pasáž bývalého kina Dukla. Tamní venkovní galerie se stala místem dialogu dvou výtvarných umělců spojených s ostravským regionem Libora Novotného a Jakuba Černého. Na výstavě zkoumají Modely paměti.
Svá díla umístili výtvarníci za výlohy v pasáži. Zasklené prostory jim evokovaly vitríny s muzeálními sbírkami, což je navedlo na téma uchovávání minulosti a s tím související téma paměti. Zkoumají ho ve vztahu k práci a také kontinuitě.
Práce člověka proti síle přírody
„Všechno je otiskem paměti,“ nepochybuje Jakub Černý, „každá naše činost se odráží v prostoru. Já pracuju s konkrétními prostory, kde se zásah člověka buď nevratně, nebo alespoň dost zásadně projeví na přírodě.“
Do Galerie Dukla umístil například instalaci složenou z cihel. Zbytek zbořené stěny našel nedaleko místa, kde bydlí. „Je tady zaznamenaný moment určitého úpadku, zkázy, která vyčkává na to, co se s ní bude dít dál,“ upřesnil Černý.
Jiné jeho dílo, video natočené na ostravském sídlišti Fifejdy, ve smyčce zachycuje prořezávání stromů. „Jde o ambivalentní příběh, dá se brát z pozice člověka nebo stromu, kdy strom poté, co byl pokácen, se stejně znova objeví. Je to síla přírody,“ poznamenává umělec.
Ukřižování jako manuální práce
Zatímco Jakub Černý formou instalací upozorňuje na více či méně pomíjivé situace z ostravského veřejného prostoru, druhý z vystavujících, Libor Novotný, „recykloval“ historické rytiny a kresby.
„Práce se mi do nich dostala jen v podobě motivu. Vybírám fragmenty ukřižování Krista, takže se tam objevují ruce s kladivem a hřebíky. Ale vlastně je to manuální práce,“ vysvětluje.
Modely paměti dvou umělců, kteří působí na Fakultě umění Ostravské univerzity, zůstanou v pasáži do začátku dubna. Během té doby se budou výtvarníci na místo vracet a některá díla dopracovávat, počítají i se zásahy kolemjdoucích.
