Meda se nedá. Česká mecenáška dostala ke stým narozeninám inscenaci a výstavu

Nahrávám video
Sté narozeniny Medy Mládkové připomíná divadlo i výstava
Zdroj: ČT24

Česká mecenáška Meda Mládková oslaví na podzim sté narozeniny. U příležitosti významného jubilea se za jejím životem v pražském Museu Kampa, které založila a soustředila zde své sbírky, ohlíží jednak výstava a jednak divadelní představení. Hraje se v prostorách Sovových mlýnů, kde muzeum sídlí, a jmenuje se stejně jako hlavní hrdinka – Meda. Titulní role se zhostila Tatiana Dyková.

Inscenace podle scénáře Daniely Šteruské a v režii Adély Stodolové Laštovkové vychází z biografické knihy Ondřeje Kundry Můj úžasný život. Je průřezem osudu Medy Mládkové od jejích čtrnácti let až do současnosti. 

Známou mecenášku ukazuje jako odhodlanou ženu, která si vždy šla za svým. Začínala jako tanečnice, později ale dala přednost výtvarnému umění. Mimo jiné to byla právě ona, kdo objevil kouzlo abstraktních obrazů Františka Kupky, jehož v tehdejším Československu označovali za kýčaře.

Je velká vlastenka, to už se moc nenosí a je dobrá doba to připomínat. A i to, že byla zapálená pomáhat umělcům a angažovat se ve společenském životě.
Tatiana Dyková

Mládková už během druhé světové války působila v cizině, poté se nakrátko vrátila do Prahy, ale opět odjela do zahraničí. Po únoru 1948 pak zůstala v v emigraci. Přes Švýcarsko a Francii našla domov nakonec ve Spojených státech. Ve všech zemích pomáhala krajanům v exilu a šíření české kultury. Tak poznala i svého osudového muže, ekonoma Jana Mládka, s nímž vybudovala rozsáhlou sbírku českého umění. Ze zámoří jezdila za normalizace do Československa, aby nákupy umění podporovala režimem upozaďované umělce. 

Stovky obrazů a soch ale chtěla ona i její manžel vrátit do země, kde byla díla vytvořena. Podařilo se to až po sametové revoluci, které se bohužel Jan Mládek nedožil. Meda se nicméně jejich společný sen rozhodla naplnit sama. Ideální prostory pro jejich sbírky, jež darovala městu Praha, našla ve zchátralých Sovových mlýnech. Získat a opravit je jí trvalo deset let. V roce 2003 v nich konečně slavnostně otevřela veřejnosti Museum Kampa.

Výstava Meda: Ambasadorka umění
Zdroj: Michal Krumphanzl/ČTK

V něm životní jubileum zakladatelky oslavují nejen divadlem, ale i výstavou. Návštěvníky přenese do domu manželů Mládkových ve Washingtonu, který byl jakýmsi uměleckým salonem. „Meda ve svém domě často propojovala užité umění s volným. Můžeme to vidět například na kompozici, kde židle ve stylu Ludvíka XVI. sousedí s uměleckým dílem od Miloše Urbáska, tento objekt používala jako čajový stolek,“ upřesnil spoluautor výstavy Pavel Liška. K vidění jsou také oblečení a šperky, na nichž Medě Mládkové vždy záleželo.

Sama už se na veřejnosti ze zdravotních důvodů neobjevuje. Podle jejích nejbližších ale oslavy zpovzdálí ze svého bytu na Kampě pozoruje a je ráda, že to, co za uplynulých sto let udělala, mělo smysl. 

Výstava s názvem Ambasadorka umění život Medy Mládkové přibližuje do konce září, inscenace k její poctě se hraje do 8. září. Derniéra připadá přesně na den jejích stých narozenin. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoVečerníček O Pejskovi a kočičce míří na prestižní festival v Annecy

Tvůrci večerníčku České televize O Pejskovi a kočičce se v červnu zúčastní festivalu ve francouzském Annecy. Prestižní přehlídka novou verzi původního seriálu z padesátých let vybrala do soutěže televizních projektů. Sedm epizod režisérky Barbory Dlouhé podle knihy Josefa Čapka mělo premiéru loni na podzim na Déčku. Obě hlavní postavy namluvil Marek Eben a nově je doprovodila jazzová hudba Jakuba Šafra.
před 9 hhodinami

Chceme-li změnit realitu v Unii, musíme upozorňovat na negativa, říká režisér Made in EU

Stefan Komandarev patří mezi výrazné bulharské filmaře. Jeho díla ocenil festival v Talinnu, před třemi lety získal hlavní cenu v Karlových Varech a jeho nejnovější film měl světovou premiéru v Benátkách. Právě novinku Made in EU teď promítají i česká kina. Snímek měl premiéru na festivalu lidskoprávní kinematografie Jeden svět. Režisér, scenárista a producent ho na přehlídce uvedl osobně.
před 22 hhodinami

Ceny kritiky ovládlo Divadlo Na zábradlí, inscenací roku jsou ale Krkavci

Tři ceny divadelní kritiky za rok 2025 míří do pražského Divadla Na zábradlí, a to za herecké výkony Miloslava Königa a Magdalény Sidonové a pro divadlo roku. Nejlepší loňská inscenace Krkavci se rovněž hrála v Praze, ovšem v Dejvickém divadle.
22. 3. 2026Aktualizováno22. 3. 2026

Poslední výstřel zasáhne výběrem z české a polské fantastiky

Současně v Česku a Polsku vychází kniha Poslední výstřel. Antologii fantastických povídek připravila dvě výrazná jména žánrové literatury – Leoš Kyša a Jakub Ćwiek. Uvedení knihy podpořil Polský institut v Praze.
22. 3. 2026

Vikingy v Městském divadle Brno čeká rodinné dobrodružství

Městské divadlo Brno připravilo autorský muzikál ViK!NG. Diváci v dobrodružné komedii navštíví bájný svět vikingů. S přípravou tohoto rodinného představení začali tvůrci už v roce 2022. Trojice autorů se sešla už dříve při psaní historického muzikálu Devět křížů.
21. 3. 2026

Zemřel Chuck Norris

Zemřel americký herec Chuck Norris, kterého proslavily role v akčních filmech. Píší to média s odkazem na prohlášení rodiny. Norris byl ve čtvrtek hospitalizován na Havaji. Hlavnímu představiteli seriálu Walker, Texas Ranger bylo 86 let.
20. 3. 2026Aktualizováno20. 3. 2026

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026
Načítání...