Přes 5 tisíc soch bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina zůstalo po rozpadu Sovětského svazu na území Ukrajiny. Předloni však země přijala zákon o dekomunizaci a všechny památníky bývalého režimu musely zmizet z veřejného prostoru. Co se se sochami Leninů potom stalo, mapuje fotografická kniha Looking for Lenin (Pátrání po Leninovi), která přináší fotografie a příběhy sedmdesáti konkrétních soch.
Ukrajina odstranila tisíce Leninů. Fotograf pátrá, kam sochy zmizely
Fotograf vyhlásil Pátrání po Leninovi (zdroj: ČT24)
Statistika z roku 1991 tvrdí, že na Ukrajině stálo 5500 památníků Lenina. S rozpadem Sovětského svazu však sochy začaly mizet. Zprvu se ztrácely nenápadně, později během Oranžové revoluce v roce 2004 padaly rychleji. Nakonec ukrajinský zákon o dekomunizaci z roku 2015 odstartoval fenomén nazývaný „Leninopad“, kdy měly zmizet všechny.
Pátrání po Leninovi vyhlásili švýcarský fotograf Niels Ackermann a francouzský novinář Sébastien Gobert. Obvykle demontované sochy nalezli někde ve skladu, občas ale sochu čekal mnohem neobvyklejší osud. Ve vesnici Šabo přišel o hlavu, v Charkově jsou fragmenty sochy rozptýleny mezi obyvateli města a v Oděse zase přetvořili Lenina do podoby temného pána Darth Vadera z Hvězdných válek.
„My nesoudíme, nemáme jasný názor na to, zda je dekomunizace dobrá, nebo špatná. Chceme ukázat celé spektrum současné situace a vysvětlit, proč je dekomunizace a svržení soch Lenina tak nejednoznačným tématem,“ uvažuje novinář Sébastien Gobert.
Podle autorů se pátrání po odstraněných a někdy velmi dobře ukrytých sochách podobá detektivce i sociologické studii. „Když se jenom podíváte na ty fotky, může vám to přijít směšné. A proto bylo nesmírně důležité, že jsme spolupracovali se Sébastianem, protože všechna svědectví, která přinesl, pomohou čtenáři pochopit složitost současné Ukrajiny,“ uvažuje nad knihou Pátrání po Leninovi fotograf Niels Ackermann.
Lenin na Dejvické
Nabízí se otázka, jak by podobná snaha vypadala v Česku. Většina komunistických portrétů zmizela z veřejného prostoru během několika měsíců od revoluce, ale některé památníky přesto dodnes zůstaly v utajení na svém místě. Třeba kolem Leninova reliéfu na stanici metra Dejvická, který překryla trafika, každý den nevědomky projdou tisíce lidí.
„Propaganda minulého režimu byla ve veřejném prostoru nahrazena nějakým vizuálním nebo komerčním smogem, který je vlastně také podprahovou propagandou současného režimu,“ komentuje zakrytou plastiku sochař a teoretik umění Pavel Karous.
„Osobně by mi nevadilo, kdyby se ve veřejném prostoru ty Leninové znovu objevili, ale muselo by to dostat nějaký nový kontext. To znamená, že by socha musela být doplněna nějakým textem, který by tu postavu historicky rámoval. Ale mazáním fyzické paměti se kontroverzní minulosti nezbavíme, naopak jí zatlačíme do podvědomí,“ pokračuje Karous.
S padlými symboly komunistické minulosti se dá naložit rozmanitým způsobem. Třeba sochař Jiří Černický je využil prakticky, aby podle původní filozofie režimu sloužily lidu. Ze Stalina se tak loni v Rudofinu stala pec na chleba, Lenin se zase změnil v unikátní pluh.