Karlovy Vary - Tvorbu animátora a režiséra Jana Švankmajera ocenila Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF), její prezident Eric Le Roy Švankmajerovi včera na festivalu v Karlových Varech předal cenu v podobě filmového kotouče. Vyzdvihl režisérovo zanícení pro surrealistickou absurditu, podle Švankmajera ale bohužel o takové vidění světa nikdo příliš nestojí - a málokdo je ochotný, aby jeho něco stálo. Nápadů mám dost, ale peníze na jejich realizaci chybí, postěžoval si Švankmajer, že jeho poslední rozpracovaný projekt vázne na nedostatku financí.
Švankmajer: Filmy, jaké dělám, tahle civilizace nepotřebuje
Švankmajerův vliv přiznávají třeba Tim Burton nebo Terry Gilliam z Monty Python. Originální český tvůrce nezapře ve svém díle, jež je často sarkastickou analýzou, vzdělání loutkáře a myšlení surrealisty. Za hranicemi ho definitivně proslavil odkaz na Lewise Carrolla Něco z Alenky (1988), jeho první celovečerní snímek; do experimentální, nekomerční animace (kterou kombinuje později s hranými scénami) prorazil ale už o něco dříve krátkometrážními Možnostmi dialogu.
Animovanou komunikaci bez jediného slova promítl ke Švankmajerově poctě také karlovarský festival, spolu se Šílenými, v nichž volně vycházel z povídek E. A. Poea a postavy markýze de Sade. K jeho nejznámějším počinům patří také krátký snímek Jídlo, naposledy uvedl v roce 2010 svou komediální výpověď o psychoanalýze Přežít svůj život.
49. MFF Karlovy Vary: Jan Švankmajer s Cenou FIAF. Vpravo prezident federace Eric Le Roy
Od 90. let dokončuje své filmy v téměř pravidelných pětiletkách. Na rok 2015 chystaný Hmyz ale zatím zůstává s otazníkem. „Když se díváte na mou filmografii, zjistíte, že děláme film jednou za pět let. To není proto, že bychom tak pomalu pracovali nebo neměli dost nápadů na nové projekty, ale proto, že čtyři roky z pěti sháníme peníze, pak za rok ten film uděláme. Čtyři roky od posledního filmu uplynuly, ale peníze stále nemáme,“ vysvětlil Švankmajer.
Celovečerní Hmyz je zkouškou ochotníků na malém městě, kteří chystají hru Ze života hmyzu. Osud postav z dramatu bratří Čapků se prolíná s osudem herců. „Je to spíš Kafka než Čapek,“ podotkl Švankmajer, že pokud by chtěl někdo hledat odkaz Hmyzu v literatuře, měl by mířit k Proměně. Snímek vznikl podle námětu, který má režisér schovaný už od sedmdesátých let. "Tehdy jsem to napsal jako filmovou povídku a nabídl Barrandovu, ale nebylo to akceptované. To je výhoda totalitního systému, že mám na stará kolena z čeho vybírat, protože mám plný šuplík odmítnutých scénářů. Takhle vznikli Spiklenci slasti i Šílení," připomněl.
GALERIE
Možnosti dialogu (1982, režie: Jan Švankmajer) zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary
Za socialismu se scénáře k realizaci nedostávaly kvůli obsahu, v současnosti je brzdí nedostatek zájmu ze strany producentů, a tím i nedostatek financí. A nepřitáhne je ani Švankmajerova věhlasnost. „Moje filmy se promítají po celém světě, ale nevrátí se nám ani tolik peněz, aby vydělaly na další projekt. Někdy nevydělají ani tolik, abychom si vyplatili v plné míře své honoráře,“ říká Švankmajer.
Důvod je podle něho zřejmý: "Tahle civilizace v podstatě nepotřebuje takovéhle filmy. Je to ekonomická, pragmatická civilizace, kde kultura nehraje žádnou roli, pakliže nevydělává peníze. Všechno se měří tím, kolik to vydělá peněz. A ty naše filmy nevydělají."
6 minut
Jan Švankmajer: Filmové festivaly se stále víc komercializují
Na přelomu 70. a 80. let se výtvarně podílel na divácky úspěšných filmech Adéla ještě nevečeřela nebo Tajemství hradu v Karpatech, duší je ale surrealista a experimentátor, pro něhož je umění důležitější než líbivost. Na současných filmových festivalech ho ovšem víceméně postrádá, o kinech ani nemluvě. „Festivaly se čím dál tím víc zhoršují, komercializují se a už neplní tu roli, jakou měly třeba v šedesátých letech, kdy opravdu ukazovaly, co se v uměleckém filmu děje,“ obává se. Příležitost vyvážit tuto tendenci ale svým novým snímkem ještě chvíli mít nebude, zvlášť proto, že Hmyzem jde proti proudu.
