Více investovaných peněz, více transakcí i nových fondů – takový byl loni i přes pandemii koronaviru svět start-upů. Jak uvedl Filip Mikschik, který přes deset let ve světě závratně rostoucích firem žije a sám jednu takovou založil, nejdříve sice přišel propad, poté ho ale opět u většiny z nich kompenzoval růst. „I když třeba musely přepnout na zcela novou myšlenku, než byla ta původní,“ upřesnil.
Svět start-upů se změnil, koronavirus je ale o dravost nepřipravil, tvrdí odborník
Objem investic do tuzemských start-upů se loni zdvojnásobil na tři miliardy korun a rostl i medián výše investic – meziročně o zhruba sto tisíc eur na třináct milionů korun, uvedla advokátní kancelář Mavericks, která oblast sleduje. Jak moc tedy ovlivnil ve skutečnosti koronavirus start-upy?
Start-upy jsou obecně svou podstatou postavené na rychlé inovaci, zkoušení i hledání správného modelu, a jsou proto na takový nečekaný šok, jako byl koronavirus, připraveny lépe než běžné firmy. Přesto tento šok zásadně zasáhl do jejich fungování a jsou rozhodně případy takových, kterým zvýšená nejistota na trhu zastavila investiční kola, jiné kvůli tomu musely svůj provoz výrazně omezovat. Některé start-upy totiž fungovaly podobně jako klasické firmy v odvětvích, která byla významně zasažena a jejich produkty ze dne na den přestaly přinášet hodnotu. Hlavně v oblasti cestování či gastronomie.
Jsou ale i takové, pro které se nic nezměnilo, nebo dokonce výrazně rostly, zejména pokud nabízely něco, co se stalo více relevantní současné době.
Konkrétně?
Například různé nástroje pro spolupráci na dálku, on-line služby, které nahradily ty, za kterými zákazník dříve chodil fyzicky. Nebo nástroje, které pomáhají firmám fungovat v on-line prostředí, které se teď stalo tím hlavním.
Nejhorší to bylo pro všechny hlavně ale zpočátku pandemie, na jaře. V případě naší firmy, která je také start-up, jsme v té době například zaznamenali propad až ve výši 75 procent a museli jsme se primárně koncentrovat na náš trh a zahraniční aktivity o něco přibrzdit.
Díky své flexibilitě se ale start-upy obecně brzy „oklepaly“ a konec roku a začátek nového se tak nese už ve znamení velmi pozitivního očekávání budoucího vývoje. A tento trend není jen v Česku, ale i globálně ve světě. Svět start-upů se změnil, ale to nic nemění na motivaci lidí měnit svět a budovat firmy, které mají velký dopad, a na motivaci lidí v těchto firmách pracovat.
Proč založili start-up
Nové cesty, jak firmu udržet nad vodou
Uvedl jste, že koronavirus nejvíce postihl start-upy v oblasti gastronomie a cestovního ruchu. Tyto firmy tedy skončily úplně, nebo se dokázaly přepnout na jiný směr?
Ano, největší dopad určitě vidíme u start-upů z cestovního ruchu a gastronomie, případně z oblasti eventů, kterým v zásadě zmizeli zákazníci ze dne na den. Pro ně bylo přežití opravdu velkou výzvou a je skvělé slyšet, že se s tím úspěšně popraly a fungují dále. Vidíme také propad skrz dodavatelský řetězec v případě, že velké firmy omezovaly nějakým způsobem fungování a pozastavovaly projekty, o které častokrát na konci řetězce připravovaly právě mladé a inovativní firmy.
A je také pravda, že v případě ukončení podnikání nemusí být tato skutečnost úplně viditelná, protože v Česku zatím není úplně běžné komunikovat věci, co se nepovedly. Nicméně přepnutí na jiný směr je součástí většiny start-upů, které byly v nejzasaženějších oblastech, případně kterým nastálá situace zkomplikovala další financování. Máme tady takové, které přišly o financování pár dní před podpisem a musely přepracovat to, na čem chtějí v tomto trochu „jiném světě“ dále pracovat. Následně se jim podařilo získat investora na tuto novou myšlenku a posouvat ji dál. Myslím, že tohle je jedna z hlavních silných stránek start-upů. Nebojí se zkoušet a hledat nové cesty, jak firmu udržet nad vodou a nevzdat se.
Měly start-upy šanci získat kompenzace?
Obávám se, že jich nebude mnoho, které nějakou formu podpory získaly. Firmy se hlavně snažily svůj boj vybojovat samy, protože zásadní kompenzace v oblasti start-upů jsem nezaznamenal. Sami jsme si prošli zmíněným propadem příjmů o 75 procent a hledali nějakou formu pomoci, ale ve chvíli, kdy jsme ji potřebovali, nebyla žádná relevantní možnost, jak skutečně nějakou získat. První podpora se objevila až ve chvíli, kdy jsme byli z nejhoršího venku.
Připomínám, že mnoho start-upů funguje na investičních penězích a veškeré volné prostředky investuje do růstu, a tak negeneruje v této fázi zisk. V případě takového nečekaného zásahu tak mnohdy počítají v týdnech, kdy jim mohou dojít finance.
Jak moc se tedy v nejisté době posledního roku rodily další nové start-upy?
Každé turbuletní prostředí, které zásadním způsobem ovlivňuje život většiny lidí, přináší s sebou i mnoho příležitostí. Proto meziročně vidíme třeba konkrétně u StartupJobs. cz sice lehký pokles počtu registrovaných firem, ale je jen devítiprocentní. Z tohoto pohledu bych se nebál říct, že covid podnikavost a chuť vytvářet firmy, které se snaží něco změnit a posunout, skutečně nijak nepoškodil. A jsem za to moc rád, protože podnikavost a nadšení pracovat na něčem, co má smysl, je něco, co nás všechny posune dále.
Kolik takových nových šancí na byznys se zrodilo přímo díky koronaviru?
Vzniklo mnoho start-upů inspirovaných covidovou situací, jen je ještě relativně brzo si říci, které to jsou.
Největší problémy start-upů
Jak moc změnil covid práci v začínajících firmách?
Start-upům se podařilo aktuální situaci ustát a změnit způsob práce. Přizpůsobily se zvláště chodu v digitálním prostředí. Často se také už daří i více otevírat české start-upy mezinárodnímu talentu. Covid totiž trochu zboural hranice, a když všichni pracují z domova, tak je jedno, jestli ho má člověk v Česku, nebo někde za polárním kruhem. A to je podle mě něco, co bude mít v dlouhodobém horizontu velmi pozitivní dopady na český start-upový ekosystém, a to i mezinárodně.
Takže vlastně říkáte, že už se mění to, co uvedl nedávno v rozhovoru pro E15 podnikatel a takzvaný andělský investor Jiří Hlavenka, a sice že čeští začínající podnikatelé zaostávají v určité „světovosti“. „My jsme často spokojení s naší malou kotlinkou, s českou světničkou, kterou považujeme za trh. Ale za okny této světnice je sedmsetkrát větší potenciál,“ řekl. Teď mají tedy dobře našlápnuto? Nebo je něco stále brzdí?
Častokrát je to tak. Český trh je tak akorát velký na to, abyste se s dobrou firmou uživil, aniž byste museli vyrazit za hranice. V tomto mají překvapivě větší výhodu menší státy – ty, pokud chtějí uspět, musí automaticky jít na jiné trhy. Tady ale firmy většinou začínají na českém trhu, kde to chtějí vyzkoušet a pak teprve expandovat. Nejdou do toho tedy rovnou s myšlenkou, že staví globální firmu. Ostatně to je i náš případ, kdy naprostá většina příjmů pochází z Česka a je pak těžké najít si mentálně prostor pro jiné trhy, když většina současného byznysu je lokální.
A k těm brzdám. To, co teď trápí, a nejenom start-upy, ale každého, kdo se snaží tvořit nějakou hodnotu, je nejistota. Dříve měly firmy jasný plán, jak budou růst v následujícím roce, co vše chtějí udělat. Teď nikdo nevidí déle než na měsíc či dva. A docela chybí i pomyslné světlo na konci tunelu, které by nějakou jistotu přineslo. Jediné, co sledujeme, je zmatek a zmar, ale to je spíše pohled z českého nedobře řízeného rybníčku.
Firmy hledají spíše zkušenější lidi
Některé firmy už obtížně sháněly lidi už před příchodem koronaviru, pandemie celou situaci ještě zkomplikovala. Start-upům se shánět potřebné lidi daří?
Změny bylo možné sledovat i u start-upů. U řady oborů se objevila disproporce mezi počty nabízených pozic a počty zájemců, kteří se na ně hlásili, zejména u jarní vlny. Největší rozdíl jsme mohli vidět u marketingu a administrativních pozic, kterých bylo vypsáno mnohem méně a hlásilo se na ně více zájemců, než bylo obvyklé. Nicméně s postupem času se trh z tohoto úvodního šoku vzpamatoval a koncem roku a začátkem nového už můžeme říct, že jsme v podstatě na obdobných poměrech, jaké panovaly před nástupem pandemie.
Bylo také například vidět, že práce v IT je zaměstnání, které má budoucnost. Počty programátorských pozic sice na jaře také klesly, ale jako první se vrátily k normálu už s koncem první vlny. A nabídka neustále roste.
Jaká je situace teď? Jsou, nebo nejsou potřební lidé?
Situace se vrátila do stavu, kdy je sehnání schopných lidí do start-upů spíše náročnější, než že by se uchazeči o jednu pozici „prali“. Ale to je dáno hlavně jejich vysokými nároky. Velkou roli také hraje jeden zásadní faktor, a to že se lidé teď spíše bojí měnit zaměstnání, zvláště pokud jsou v tom stávajícím spokojeni. I přesto počet lidí, kteří hledají práci ve start-upech, stále roste – například za loňský rok jsme přes portál do firem přivedli 94 tisíc zájemců, což je meziročně zhruba o pětinu více.
A změnilo se i to, jak lidé ve firmách fungují? Velká část z nich si musela přece jen rychle zvyknout například na home office.
Ano, změnilo. Už v minulém roce jsme se zaměřovali na nabídky práce, které lze vykonávat úplně z domova, bez nutnosti pravidelně do práce docházet, tedy takzvanou remote formu spolupráce. A zatímco v loňském roce bylo takových nabídek zhruba pět set za celý rok, v roce 2020 jich už bylo téměř 1300. To je skoro trojnásobný růst.
Vidíme i sílící trend, že firmy hledají spíše zkušenější zájemce. Snaží se mít spíše méně zkušenějších lidí než těch, kteří zkušenosti teprve sbírají. Z mého pohledu je to zajímavý směr, který by měl v dlouhodobém horizontu zvedat produktivitu práce.
Za zmínku stojí i to, že se odehrály změny platového očekávání v oblasti marketingu. Tam došlo ke korekci směrem dolů – marketéři očekávají nižší plat, než tomu bylo v minulém roce. V jiných oborech takový trend nevidíme.
Covid otevřel cestu i novým příležitostem. Kde a v čem budou největší?
Otevírá se moře příležitostí, protože změna, kterou covid přinesl, je zásadní pro fungování celého lidstva. Část světa se například přenesla do on-line prostoru, což je místo, kde start-upy plavou jako žraloci ve vodě. Jasný trend tak bude digitalizace věcí, které jsme si dříve neuměli představit. Ať už je to vidět na konferencích či obecně komunikaci, ale také digitalizaci zdravotnictví, které v aktuální situaci prochází těžkou zkouškou. Tam vidím mnoho prostoru a jsou už i první vlaštovky, ať už to je nějaká forma komunikace s lékařem na dálku, nebo třeba start-upy v oblasti rozvoje duševního zdraví.
Aktuální situace nám totiž ukázala, že zdravotnictví nebo nějaká forma e-health, je doposud relativně opomíjená oblast, která čeká na inovaci hlavně z pohledu přístupu pacienta. A velký posun zažívá také logistika.
Stačí dělat něco podobného jako jiní, ale být k tomu lepší v některém aspektu
Jak se dá vůbec poznat, že nápad, na kterém chce někdo rozjet start-up, je dobrý?
Ve start-upech nejde ani tak o nápad, ale o jeho uvedení v život. Denně vzniká mnoho start-upů, které pohání velmi podobný nápad, ale jen zlomek z nich pak úspěšně plní přední strany časopisů. To, co odlišuje ty úspěšné od neúspěšných, je samotné provedení. Pokud tak máte nápad, nebojte se, že vám jej někdo ukradne. Na 99 procent měl takový nápad už někdo před vámi, jen jej nezvládl dobře realizovat.
A jak poznám, zda jde projekt dobrým směrem?
Není třeba se bát bavit s lidmi a sdílet s nimi svůj nápad, sbírat feedback od potenciálních zákazníků, podnikatelů v oboru a ptát se prostě kohokoliv. Když po sérii takových debat budete mít stále za to, že je to dobrý nápad, tak se do něj pusťte. A i kdyby to nevyšlo, tak samotná činnost častokrát přivede člověka k dalšímu nápadu nebo díky ní pozná lidi, se kterými pak může dobrý start-up postavit. Nejtěžší je začít. Tak začněte. Klidně hned dnes.
Je tedy vůbec dobré rozjíždět start-up jako one man show, nebo se vyplatí vsadit spíše na „více hlav více ví“?
To je individuální. Pokud máte někoho, komu můžete věřit, který sdílí vaše nadšení, zkuste s ním spolupracovat. Ale raději dopředu ošetřete možnost, že se jednoho dne vaše představy o budoucnosti firmy rozejdou. Myslím, že není jen jeden recept. Jsou lidé, kteří nedají dopustit na své spoluzakladatele, na své investory, a jsou i lidé, kteří jsou hrdí, že vše zvládli sami. To je na vás. Každému vyhovuje něco jiného.
Stačí tedy už v této době přijít jen s „vylepšením“ něčeho, nebo by mělo jít o novinku? A dá se vůbec ještě něco nového vymyslet?
Obojí má šanci na úspěch. Jen šance, že vymyslíte něco, co nikdy jiný na světě ještě nevymyslel, je podstatně menší. Navíc, dělat něco podobného, jako dělají jiní, jen mnohem lépe v některém aspektu, není vůbec nic špatného. Naopak. Vezměte si všechny velmi úspěšné start-upy, naprostá většina z nich nebyla první, která na trh uvedla to, co je vlastně jejich hlavní produkt. Například Facebook nebyl první sociální sítí ani Google nebyl prvním vyhledavačem. Přesto jsou tyto firmy úspěšné, protože něco dělají o řád lépe než ostatní, které to zkoušely.
Nestavte projekt pro investora, ale pro zákazníky
I start-up potřebuje na rozjezd finance. A jak uvedla zmíněná kancelář Mavericks, v důsledku zvýšené konkurence mezi investory a většího počtu odborníků působících na českém trhu se podmínky, za kterých investoři posílají do těchto firem peníze, výrazně zlepšily. Budou ale přístupní financovat strart-upy i nadále, kdy řada z nich v této covidové době mohla tratit?
Zcela určitě budou. Po lehké úvodní panice se i investoři vrací ke své práci. Upravili své procesy, potkávají se se start-upy on-line a peníze od nich stále tečou. Žádný z nich totiž nechce přijít o dalšího jednorožce, tedy start-up s hodnotou přes miliardu dolarů.
Z investičního pohledu se zase otevírá prostor pro akvizice firem, na které současná situace tvrdě dopadla a nebyly na ni připraveny. Investice do start-upů se tak určitě nezastavují, naopak, i investoři vidí ve změně, která probíhá, velmi zajímavou příležitost. Navíc globální. Často se nestává, že by nějaká společná věc v jeden čas změnila chování lidí po celém světě. A v krizi často vznikají ty nejzajímavější projekty.
Můžete nastínit, jak projekt připravit, aby investora zaujal? Sám máte vlastní zkušenost.
Nestavte projekt pro investora, ale pro zákazníky. Pokud jej postavíte dobře pro ně a dodáte jim hodnotu, kterou hledají, je vyhráno. Takový projekt je pro investora mnohem zajímavější než vybroušená prezentace. Dejte si tak hlavně dohromady, jaký děláte produkt, pro jakého zákazníka, jaký je byznys model, jaký je váš tým, a hlavně jaká je vaše ambice. Jestli chcete postavit jedničku v Česku nebo posunout svým produktem celý svět. Když všechny tyto parametry budou dávat smysl, investor se určitě najde.
Ale pozor, volba investora je zásadní rozhodnutí, které může rozhodnout o budoucnosti vašeho start-upu. Volte tedy uvážlivě a nebojte se zeptat těch firem, do kterých už investor investoval, na jejich zkušenosti.
Filip Mikschik je zakladatel a výkonný ředitel portálu StartupJobs. Je iniciátorem a propagátorem myšlenky „buď žralok, pracuj pro start-up“, tedy otcem přesvědčení, že pracovat pro start-up není nic šíleného, ale jedná se o atraktivní zaměstnání.
Je absolvent Vysoké školy ekonomické, kde vystudoval informační systémy a technologie s vedlejší specializací marketing. Po nástupu na studia se podílel také na vzniku BizIT (Business IT Club) a začal pronikat do světa start-upů. Nakonec v roce 2012 sám jeden zakládá, právě zmíněný StartupJobs.
Projekt v rané fázi zaujal investory z Mitonu, a tak se z původně webové stránky, kterou začal vytvářet sám, stává velký český start-upový portál. Jeho firma byla společností Deloitte v roce 2018 vyhlášena jednou z nejrychleji rostoucích v regionu střední Evropy.
V témže roce expandoval do Polska a o rok později rozjíždí globální expanzi domény StartupJobs.com zaměřenou na Maďarsko, Rumunsko a USA. Od loňského roku tyto plány sice zbrzdila pandemie koronaviru, nicméně v nich firma dále pokračuje.
Filip Mikschik