Práce ve start-upu už není něco šíleného, jde o atraktivní zaměstnavatele, říká odborník na začínající firmy

Start-upy – ročně jich po světě vznikají desítky tisíc, v Česku to jsou stovky. A přestože až devadesát procent z nich nakonec neuspěje, investoři o ně mají velký zájem. A to až takový, že si poslední dobou stěžují na nedostatek zajímavých projektů, do kterých by mohli dát peníze, říká odborník na start-upy Filip Mikschik. Ten už deset let žije ve světě závratně rostoucích firem a sleduje jejich posun od tak trochu hipsterských začátků až po velmi úspěšné společnosti, které jsou ceněné doma i v zahraničí.

Od kdy vůbec můžeme mluvit o start-upech v Česku?

Původ je samozřejmě v USA, hlavní boom přišel v druhé polovině 90. let kolem technologických společností a prvních firem na internetu. U nás bych ten hlavní boom viděl zhruba deset let poté, někdy po roce 2010.

A jsou start-upy jiné tehdy a dnes?

Za posledních deset let je vidět obrovský posun a můžeme říci i velká profesionalizace toho, co znamená start-up dělat. Dříve to byl trochu takový hipsterský svět mladých začínáních studentů či absolventů vysokých škol, kteří se zhlédli ve vzorech ze Silicon Valley.

Samozřejmě startupové firmy u nás byly i předtím, jen je tak nikdo neoznačoval, a snažily se o něco podobného i tady, často to však dopadalo jen jako ježdění po start-up soutěžích a konferencích a šlo víc o povídání než o práci. V té době ale začínal i celý jejich ekosystém. Vznikaly první start-up akcelerátory neboli místa, kam přijde firma a tým zkušených mentorů z různých oblastí se ji snaží co nejrychleji posunout kupředu. Vznikala i první inovační centra, první co-workingy, které začaly nabízet prostor pro start-upy.

Bylo jednoduché tehdy sehnat peníze?

Před deseti lety to bylo řádově těžší, neexistovalo mnoho investorů, kteří by jako první vkládali své finance do začínajících firem, a nebylo snadné je také najít. A nebyl tady ani pracovní portál, aby přivedl nové talenty do takových společností. Postupem času ale logicky muselo dojít k nějakému pročištění projektů na ty, co jsou schopné i nějak ekonomicky fungovat, a na ty, které se tak jen prezentují.

Mimochodem bylo velmi zajímavé sledovat, že lidé, kteří nabrali zkušenosti v některém z neúspěšných start-upů, neztrácí touhu budovat firmy od začátku a buď zakládali něco nového, nebo se opět přidávali k již existujícím projektům a přinesli jim své těžce získané zkušenosti.

V jaké situaci jsme teď?

O skoro deset let později již v jiné. Ekosystém funguje a myslím, že velmi dobře. Získat investici pro smysluplný projekt není obtížné, naopak si poslední dobou spíše investoři stěžují, že jim chybí další projekty, případně aktivní zakladatelé, do kterých by mohli dát peníze. Výborně funguje i systém akcelerátorů a inkubátorů, který pomáhá formovat nové firmy správným směrem.

A máme tu samozřejmě už i úspěšné příběhy českých start-upů, jako je Apiary, Ytica, Kiwi či řady dalších, kterým se z Česka podařilo vybudovat velmi oceňované firmy v zahraničí, takže vidíme, že to je možné. To s sebou samozřejmě přineslo i profesionalizaci celého oboru. Ve chvíli, kdy firma má tři lidi v týmu, kteří jsou ještě studenti, a financuje se z úspor rodičů, může si dovolit nabírat podstatně jiné zaměstnance než dobře zainvestovaný start-up. To přivedlo do start-upů mnoho schopných lidí, a to i z velkých firem, a tím se posouvají i podmínky práce v nich a hlavně i šance na úspěch takových společností.

Kolik peněz bylo potřeba na rozjezd dříve a kolik teď?

Finanční náročnost závisí na tom, co je produktem start-upu. Obecně se dá říci, že lze pořád rozjet projekt velmi levně vlastní silou, pokud však chci růst rychleji, nabírat lidi atd., tak bych si měl připravit jednotky milionů korun, zatímco dříve by se dalo mluvit o statisících, ale je to opravdu spíš o tom konkrétním projektu.

Existuje velký rozdíl mezi start-upy v Česku a v zahraničí?

Myslím, že na tom nejsme vůbec špatně, jen možná trochu bojujeme s tou českou „malostí“. Říká se, že český trh je tak akorát velký, aby se na něm s dobrou službou dalo uživit, což vede k myšlení vyzkoušet vše nejdřív v Česku a pak zvážit rozšíření do zahraničí. Naproti tomu jsou jiné trhy, které jsou třeba menší a jako hlavní koncept musí mít globální uvažování.

Který trh je konkrétně malý?

Mluví se například o Slovensku či Slovinsku, hodně globální přístup mají také izraelské start-upy, protože se svým produktem či službou se na lokálním trhu neuživí.

Často je i českým start-upům vyčítán nedostatek ambicí, ale to se myslím postupně daří posouvat a vzniká čím dál více firem, které si globální myšlení jako svůj základ berou stále častěji. Ostatně to je i náš příklad a musím přiznat, že je to opravdu těžké myšlenkové cvičení přepnout z uvažování nad lokálním trhem na to, jak stavět službu pro celý svět.

Co říkají čísla, vzniká start-upů násobně víc venku?

Samozřejmě ve start-up centrech, kterými jsou bezpochyby Silicon Valley, New York, Londýn, Berlín nebo Tel Aviv, určitě vzniká mnohem více start-upů, získávají mnohem větší investice a rostou také mnohem rychleji. Ale v poslední době se objevuje čím dál více českých start-upů, které získávají finance ze zahraničí nebo i přímo ze Silicon Valley. Můžeme jmenovat třeba Productboard, který se zabývá nástroji na řízení vývoje produktů, sběr feedbacku a prioritizaci nových vlastností.

A věřím, že jich bude jen přibývat, protože v Česku umíme postavit úžasné produkty, máme velmi chytré programátory, techniky a lidi, kteří jsou schopni vytvářet hodnotu, jen je neumíme úplně dobře prodávat v celosvětovém měřítku. Alespoň zatím, doufám, že se to naučíme.

V čem tedy chybujeme?

To je asi spíš dáno nějakou naší náturou. Dobře je to vidět, když se člověk pustí do zahraničí, stačí třeba jen do Polska. Tolik diskusí o ceně, žádostí o slevu a podobného vyjednávání jsme v této zemi za první měsíc měli zhruba stejně jako za pár let v Česku. Tam je to součást hry.

Kam směřuje trend posledních let?

Z mého pohledu vznikají čím dál zajímavější produkty a služby, které získávají úspěch globálně ve světě. Každoročně sestavujeme z dat StartupJobs.cz report, a kdybychom se měli podívat, jaké nové projekty vznikají, respektive v jakých oborech se pohybují, tak vidíme největší nárůst B2B start-upů, tedy těch, které nabízejí nějakou službu či řešení jiným firmám.

Úspěšným příkladem může být společnost Ytica, která vytváří nástroj pro firmy s kontaktními centry a stará se o jejich optimalizaci. Jde o nástroj, který měří a sleduje, jak funguje firemní kontaktní centrum, pro představu třeba call centrum zákaznické podpory. Na základě toho doporučuje, co a jak vylepšit, aby na konci byla vyšší efektivita celé firmy. A takových společností, které vytvářejí pro svůj specifický segment nějakou zajímavou službu, je mnoho.

Dalším z trendů, který sledujeme, je růst start-upů navázaných či postavených na kryptoměnách. Hlavní boom trochu opadl při poklesu ceny bitcoinu, ale stále je tam mnoho zajímavých projektů, které v tomto oboru vznikají.

Máte konkrétní příklad?

Třeba celosvětově úspěšný český produkt Trezor, což je fyzická (hardwarová) „peněženka“ na bitcoiny, kam si je můžete nahrát tak, aby vám je žádný hacker nesebral. Nebo to jsou start-upy, které využívají technologii blockchainu v jiných oborech. A šikovné české ručičky se ukazují i ve výrobě hardwaru, v oblasti, ve které dříve moc start-upů nebylo, začíná být růst velmi zajímavý. Ať už jde o 3D tiskárny, kde je česká firma Prusa Research jednou z nejrychleji rostoucích na světě, nebo o jedny z nejlepších brýlí pro virtuální realitu od VRgineers.

Co je vlastně dnes start-up?

Jednoduchá otázka, na kterou ale není jednoduchá odpověď, protože žádná oficiální definice vlastně neexistuje. Já osobně pracuji s tím, že jde o rychle rostoucí firmu, která má velkou vizi a ambici vybudovat něco velkého a zároveň přináší inovace, které mají možnost změnit nějaký obor, posunout nás jako lidstvo zase o kus dál. 

Hlavní vlastností je asi velmi rychlý růst, u těch nejrychlejších se bavíme o tisících procentech meziročně. A možná takovou podmínkou pro růst je mít schopnost produkt relativně snadno nabídnout z tisíce zákazníků milionům. Už jen z těchto definic vyplývá řada rizik, jako je trefit inovaci nebo zvládnout růst. A jak je známo, ne všechny start-upy tyto proměnné zvládnou.

Podívejme se na životnost start-upů. Kolik z nich se dožije stadia klasické firmy, jaký je „odpad“?

Důležité je si říct, že start-up je firma jako každá jiná, jen se zaměřuje na rychlý růst, což přináší svá specifika. Například z některých statistik plyne, že až 90 % start-upů není úspěšných. Nicméně je dobré se také podívat na definici úspěchu, protože i start-up, který se po pár letech promění ve fungující firmu, která již moc neroste a nenaplní tak úvodní miliardová očekávání, nemusí být neúspěch, ač jej tabulky takto definují.

Z našich dat na StartupJobs.cz vidíme také průběžný „odpad“ mnoha projektů při pravidelném čištění firem, které mají u nás svůj profil. Nicméně bych neřekl, že je tak dramatický: cca 60 % firem nějak funguje i po pár letech. Určitě však nejde v tomto případě mluvit o úspěchu, když je občas na konci už jen malý projekt, který uživí jen jednoho nadšence.

Mění se struktura start-upů nebo jejich zaměření na něco specifického?

U těch úspěšných je toto velmi dramatické, většinou začínají s týmem, který spočítáte na prstech jedné ruky, a během pár let může mít firma tisíce zaměstnanců. A to je pak jedna z největších výzev, jak ustát takový růst.

To hlavní specifikum je podle mého ale změna. Start-upy jsou postavené na tom, že se vše mění. Že nastoupíte na pozici „iks“ a za měsíc už můžete dělat úplně něco jiného a za půl roku zjistíte, že šéfujete oddělení o 150 lidech, a netušíte, jak se to stalo. Takže zatímco na začátku start-up bojuje o trh, o zákazníky, tak po čase musí spíše více bojovat sám se sebou a s vlastním růstem.

Je start-up dnes už něco, co trh vnímá jako běžnou věc?

Věřím, že pracovat ve start-upu už není pro velkou část populace něco šíleného nebo absurdního, jak tomu bylo dříve. I díky profesionalizaci, kterou jsem už zmiňoval, jsou start-upy velice atraktivními zaměstnavateli, kteří i pod tlakem současného pracovního trhu dorovnávají a častokrát převyšují nabídky velkých zavedených firem. A to se ještě nebavíme o tom, že mohou nabídnout mnohem zajímavější smysl celé práce nebo možnost vidět její výsledky.

Kolik start-upů ročně vzniká a mění se toto číslo v průběhu času?

Ve světě jsou to desítky tisíc firem, v Česku zatím stovky. Z našich dat aktuálně vyplývá, že firem vzniká trochu méně, ale zase můžeme říci, že jsou kvalitnější, ať už složením a zkušenostmi týmu nebo znalostí či financováním.

V čem fungují start-upy jinak než klasické firmy?

Asi ten největší rozdíl, o kterém se velmi často diskutuje, je přístup k zisku a ziskovosti. Mnoho velkých start-upů nikdy zisku nedosáhlo, přesto se jejich hodnota pohybuje třeba i v miliardách dolarů. Je to dáno tím, že hlavní, na co takové start-upy míří, je získání trhu, růst společnosti, expanze. A proto pak potřebují stále další kola financování, aby tento růst zafinancovaly. To si běžná firma dovolit nemůže, být roky ve ztrátě a stejně být považovaná za úspěšnou.

A jak to, že si to start-up může dovolit?

Buduje svoji hodnotu, která roste s každým investičním kolem, kde vrcholem pak bývá buď nějaká akvizice, tedy někdo start-up koupí, nebo vstup na burzu, tzv. IPO, kde začínající firmu ohodnotí trh.

Je tedy jednodušší nyní získat peníze pro financování?

Ano, určitě jsou nyní peníze pro start-upy dostupnější, minimálně na rozjezd. Nahrává tomu ekonomická situace, kde máme za sebou příjemné růstové roky, lidé jsou naplněni optimismem a snaží se získané prostředky investovat. Třeba i do start-upů.

V kterých oborech nejčastěji nové společnosti vznikají a proč?

Nevím, jestli je na to nějaká statistika, jednodušší je podle mého se spíše podívat na vlny jednotlivých trendů a ty jsou celosvětové. Nedávno byly hodně „v kurzu“ kryptoměny a blockchain, stále je také velká rostoucí vlna start-upů, které přinášejí technologické inovace do oblasti finančnictví. U nás jsou takoví zástupci třeba Twisto nebo Spendee. A co mi přijde v poslední době jako zajímavý trend, je oblast zdravotnictví nebo jeho digitalizace.

Jak složité či jednoduché je vlastně dnes založit start-up?

Je to asi jako s návodem na úspěch. Jednoduchý neexistuje a hodně záleží, o jaký start-up jde. Pokud bych to měl nějak zobecnit, tak mi dává největší smysl snažit se vytvořit velice jednoduchý minimální produkt za vlastní peníze nebo peníze takzvaných FFF (friends & family & fools), který je možné nabídnout zákazníkům, a s tím jít za investorem. Do nápadů obvykle peníze nedávají, pokud již za sebou nemáte nějakou historii úspěšných firem.

Proč vás osobně vlastně start-upy zlákaly natolik, že jste pro tuto oblast vytvořil na stejných principech postavený pracovní portál?

Začalo to v roce 2012, kdy jsem ještě jako student dopoledne seděl v prosklených zasedačkách velkých korporací a dělali jsme na nějakých marketingových projektech do školy. A pak jsem šel odpoledne pomáhat do start-up akcelerátoru, kde seděly malé týmy, které chtěly vybudovat velké firmy.

Ten střet dvou světů, těch energií, byl tak velký, že jsem se rozhodl, že kdybych měl někde pracovat, chtěl bych pracovat ve start-upu. Jenže kde takovou práci najít? Tak jsem se rozhodl založit StartupJobs.cz. Původně jsem čekal, že ten projekt po měsíci vyšumí a půjdu zkoušet něco jiného, ale během prvního dne se nám přihlásil první zájemce o práci, do dvou týdnů mě oslovili investoři z Mitonu a od té doby kontinuálně rosteme.

A co dnešní situace?

Jsme tým více než dvou desítek lidí, za skoro sedm let se nám podařilo najít práci ve start-upech více než jedenácti tisícům zájemců. Hlavní věc, kterou pro start-upy děláme, je pracovní inzerce. Mohou k nám na portál vystavit nabídky a my se snažíme jim najít vhodné zájemce na dané pozice.

Toto děláme na všech trzích, kde jsme, v Česku navíc postupně rozšiřujeme záběr a nabízíme start-upům i pomoc s celou HR oblastí – od konzultací po aktivní pomoc s prací s lidmi ve firmě. Strašně rád vidím, jak se celý ten náš startupový svět za ty roky, co v něm působíme, posunul. Je příjemné vidět, že některé společnosti vyrostly na lidech, které získaly právě přes nás. 

Filip Mikschik
Profil

Filip Mikschik

Filip Mikschik je absolvent Vysoké školy ekonomické, vystudoval informační systémy a technologie s vedlejší specializací marketing.

Během studia spoluzaložil studentskou organizaci, ve které pořádal přednášky zajímavých osobností z oboru informačních technologií a byznysu a kde také objevil svět startupů a začal pracovat pro startupový akcelerátor StartupYard.

Po měsíci ale zakládá pracovní portál StartupJobs.cz, který se stává jedničkou v Česku. V roce 2018 expanduje do Polska a o rok později rozjíždí globální expanzi projektu, zatím zaměřenou hlavně na Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Jeho firma byla vyhlášena v roce 2018 jako jedna z nejrychleji rostoucích v regionu střední Evropy společností Deloitte.

Pravidelně o podnikání a startupech přednáší studentům VŠE či VŠEM.